World Music - Malý průvodce světem world music

Ztělesněním hudby Kapverdských ostrovů už dávno nejsou pouze nostalgicky teskné písně morny bosonohé divy Cesarie Evora. Celý svět dnes naslouchá také živočišně rytmickému stylu batuco zpěváka a kytaristy Theka. To on dnes symbolizuje kapverdskou hudbu současnosti vzešlou z dávné minulosti.

Už předcházející skupina Psalteria odhalila svou nejtěžší zbraň: ženskost. Dívčí kapela prý obnáší velkou sílu. „Ve volném čase se můžeme třeba dohadovat, která má hezčí naušnice, nebo delší nohy,“ doplnila Kateřina Göttlichová další z výhod Psalterie.

Světově proslulá vokální skupina Lo Cor de la Plana z Marseille je s vámi schopná smýknout stejným způsobem, jako rozjetý gospelový sbor těsně před spontáním upadnutím do extáze. A nic na tom, že Lo Cor de la Plana zpívají v jazyce středověkých trubadúru okcitánštině a věnují se korsické polyfonii.

Pohřební hudba coby reflexe místa konání. Zatímco v Evropě během obřadu málem usnete a jakýkoliv projev vášnivosti se rovná vyhazovu z kostela, v kamerunském pralese se brutálně dupe do země a tělo se přitom kmitá v 6/8 tanečním rytmu, tedy i na africké poměry dost rychle. Taneční lamentace se jmenuje bikutsi (beat of earth) a má daleko univerzálnější charakter: jindy vyprovází válečníky do boje, novomanžele k oltáři nebo se promění v ženské pornografické písně. Paul Simon bikutsi zařadil mezi The Rhythm of The Saints a kamerunská zpěvačka Sally Nyolo do něho propašovala pop, reggae, Puškina, Kelty i Lou Reeda.

„Žijeme v době se silným smyslem pro společenství. Tomu rozumím, ale pochybuji o tom, že je to ideální. Proto je má hudba o rozbíjení hranic,“ tvrdí Angelique Kidjo.

Ta nejlepší věc, co pro sebe při poslechu Marty a její kapely můžete udělat je, že nebudete tušit, odkud pochází. A když vás to u v pomalých tempech se líně převalujících písních přece jenom trkne, navíc to příjmení přímo svádí k tomu abyste se někoho zeptali, věřte jejím slovům:“Nejsem žádná kulturní turistka, ta hudba ke mě přichází sama“.

Světově proslulá skupina Tartit z Mali ve svém žánru představuje jistý unikát: zatímco většinu ansámblů ze Sahary reprezentují muži, Tartit vládne pětice zpěvaček. Transovní rytmus jejich akustické hudby vycházející z velbloudích kroků má proto daleko spirituálnější podobu než jakou známe od jejich krajanů Tinariwen s elektrickými kytarami.

Návraty rockových dinosaurů už dnes nepředstavují nic, z čeho by se jeden lidově řečeno posadil na zadek. Na šikovně vedený obchodní humbuk kolem nich si už snad každý zvykl. Nicméně ačkoliv by se zdálo, že na roztříštěné hudební scéně budou znamenat jistotu především pro pamětníky, s nadšením se po nich sápe i dvacetiletá mládež, uhranutá možností setkat se s kapelami, které to všechno v 6O. a 7O. letech uvedly do chodu - bez nostalgie, s upřímným okouzlením nad jejich dřevní autenticitou, nezřídka jiskřivější než snažení vrstevníků.

Na festivale Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou vystoupila a na druhý den vedla hudební workshop Zuzana Novak, hráčka českého původu na drnkací nástroj mbira ze Zimbabwe, která se jako dosud jediná běloška na světě aktivně zúčastnila celonočního rituálu pungwe národa Shona.

Ačkoliv harfa kora, loutna guimbri nebo mbira patří v Africe výhradně mužům, v okamžiku, kdy se jich dotknou jemné prsty žen, zapomenou na svou práci i jinak důslední zlí džinové, mající v takovém případě v náplni práce povinnost tvrdě zakročit. Stella Rambisai Chiweshe ze Zimbabwe se takhle stala nejrespektovanější a zcela první africkou hráčku na drnkací skříňku, jejíž ozvučnici kdysi tvořila lidská lebka. Pro celý svět Její Veličenstvo královna mbira.