Překvapení kam se podíváš
09.12.2024 | Folkové prázdniny - Náměšť nad Oslavou / Česká republika (2024)
Při náhodném povídání s režisérem Janem Gogolou ml., který tu uvedl dokumentární film Vězení dějin, kdy se od nás coby prvonávštěvník dozvěděl, co jsou to Folkovky, si jeden uvědomil, jak jsou v mnoha směrech opravdu unikátní. Tímhle slovem se už dávno přestalo šetřit a zaklíná se jím až přespříliš lidí, v Náměšti nad Oslavou ale svůj význam neztratilo: podobně koncipovaný festival u nás totiž nenajdete a chleba se škvarkovou pomazánkou vám o přestávce jinde také nenabídnou. Více zde >>
Počtem návštěvníků a rozlohou sice malé, takřka vším, hlavně programem, ve skutečnosti vlastně velké festivaly jsou kořením domácí hudební scény. A mezi ta nejvzácnější patří bez přehánění Folkové prázdniny. O tom snad ani nemůže být sporu a letošní ročník to znovu potvrdil.
Folkové prázdniny jsou výjimečným festivalem. Nad tím nemusíte dlouho přemýšlet, tak samozřejmé to je, a získat na něj závislost do té míry, že se do Náměště vracíte pravidelně, není také nic, co by mnozí už léta neznali.
Jaké byly letos Folkovky? V časech covidu? Skvělé, proč se vlastně ptáte? Vy neznáte heslo, kdo nevěří na zázraky, není realista?
Existují rodinné festivaly kde vám je sice prima, po týdnu ale marně přemýšlíte, co jste na nich zažili. Zatímco Čarokrajnou tkalcovnu, vdechnutí duše obřímu pohádkovému mlýnu nebo většinu koncertů na Folkových prázdninách z hlavy na dlouho nedostanete. Návštěvníkovo nazírání na umění a hudbu lze formovat různě, nenápadně vzdělávací způsob, jaký léta volí dramaturg Michal Schmidt u nás však nemá obdoby. Smazat ostrý kontrast mezi dětskými hrátkami a krutými židovskými písněmi z 2. světové války není přece vůbec snadné, jemu se to přesto podařilo. K ruce má sice vnímavé a citlivé posluchače, které si koneckonců za ta léta vychoval, i tak to nelze brát za samozřejmost. Bavíme se ale o Folkových prázdninách....
Festival bez ochranky, se samými dobrovolníky? Se starostou hledajícím místnost pro kolegy, když svou zasedačku uvolnil pro konferenci Kolokvium? Chleba s pomazánkami pro muzikanty namísto opulentních hostin? K tomu všudepřítomné výtvarné pábení Rosti Pospíšila a hudební dramaturgie, která by se měla vyučovat na školách? Zkrátka: na škále od jedné po radost, nepřestávají být Folkovky radostí na druhou.
Každý den neuvěřitelný hudební zážitek. Sympatická redukce návštěvnosti. Důraz na politická témata dneška a setrvalý údiv nad vstřícností publika směrem k neznámé hudbě z celého světa. Takový byl letošní nejvýznamnější středoevropský festival world music, folku a tradiční hudby.
Letos snili cirkusáci s dramaturgem společně, zahrnout do toho můžeme ale i návštěvníky: ze snu totiž budily také některé koncerty, na domácí poměry až troufale náročné. To ale k Folkovým prázdninám patří. Psát o nich jako o jednom z programově nejsilnějších festivalů u nás se proto blíží zbytečnosti: to je prostě fakt.
Zatímco v minulosti překonával nejvýznamnější středoevropský festival world music, folku a tradiční hudby rekordy v počtu vystupujících z celé planety, letos přidal návštěvnický a se sto tisícovým davem dosáhl podle organizátorů kapacitních limitů.
Asi není třeba propadat nadšení, protože víme, že se vlastně každoročně opakujeme, ale nechť: letošní Folkové prázdniny stály opět za to a potvrdily svou výjimečnost na domácí festivalové scéně. A pokud to vezmeme z té humornější stránky, za zaznamenání stojí z pohledu dramaturga Michal Schmidta jediná kaňka: "Jezdí k nám stále víc lidí."
