World Music - Malý průvodce světem world music

Zpěvačka a skladatelka Anastácia Azevedo z východobrazilského státu Ceará. Slunce v okolí jejího rodného města Forteleza po celý rok pálí jako kamna a za déšť se tu dává na modlení. Když ovšem spustí, o běžné spršce nemůže být ani řeč: v jazyce indiánského národa Tupi se záhadným průtržím mračen říká chuva de matar sapo – déšť, co zabíjí žáby.

To, že se jazz zhruba od 60. let minulého století vydal do Afriky nebyl důsledek pouhého hladového inspiračního rauše, souvisel také se stavem americké společnosti a pocitem černošských muzikantů že je bělošští kolegové postupně odstavují na vedlejší kolej a jazz jim přestává patřit.

Hazmat Modine, ti, co vás zachrání, když se cítíte jako spráskaný pes a po ruce není láhev. Bizarní, surrealistické blues, které vám do hlavy vydlabe díru jako vrata od stodoly a vyžene z ní odvěký bluesový reflex: někde poblíž je deprese, smutek k zastřelení.

Amerika dala světu rock´n´roll a zažehla tím hudební rebelii. Její oheň mezitím uhasl, pouze doutná. Hudebníci z východní Evropy a Asie ho ovšem znovu rozfoukali. Možná do nebezpečnější výše. Ukrajinský Rom Eugen Hutz s kapelou Gogol Bordello rozhodně. „Hrajeme totiž od srdce,, vysvětlil v současnosti jeden z nejhlasitějších rock´n´rollových buřičů.

Dvanáctičlenná kolumbijská kapela hraje ohnivou hudbu, co prý roztančí i mrtvého. Pokud ne, něco je špatně. Z dechů jim nevylézají jazzoví hadi, ale rovnou draci. Bubeníci jsou v transu a zpěváci k tomu nemají daleko. Pódium vře a lidem pod ním často dochází dech. La-33 hrají totálně pohlcující salsu.

Zosobňuje stejnou legendu, jako Robert Plant, Salif Keita, George Clinton či Marianne Faithfull. V něčem je ale všechny trumfnul: nikdo z nich si nezahrál v seriálu Simpsonovi. David Byrne ano - v epizodě Dude, Where's My Ranch? dokonce tančil s Homérem.

The Blind Boys Of Alabama, hrobníci ze závěru filmu Bratříčku, kde jsi. Geniální slepí gospeloví zpěváci z jihu Spojených států. Nositelé čtyřech Grammy, o nichž Stevie Wonder prohlásil: “Oni nejsou tradiční, oni představí tradici.“ Spojují strhující gospelový feeling s blues, současným rockovým písničkářstvím, jazzem a soulem. Jejich interpretace skladeb Erica Claptona, Toma Waitse či Boba Dylana nemá obdoby. Sedmdesátiletí staříci považují nadále každý koncert za způsob, jak se pomocí zpěvu přiblížit Bohu a neváhají přitom publikum rozpálit ho do běla.

Připustíme-li, že každý stát má svůj hudební symbol, pro Argentinu jím je tango.

Už na první pohled sympatická Lucia Pulido je hlasový originál, zázrak přírody, až se nemůžete ubránit pomyšlení, jestli se vám na pódiu nezdá.

To málokdo čekal: do australských hitparád vstoupil devětatřicetiletý chlapík z malinkatého ostrova Elcho na severu země, co s hlasem anděla v nesrozumitelném jazyce Yolngu zpívá tisícileté příběhy a levou zadní v nich konkuruje Mariah Carey. A když v Sydney koncertoval Elton John, trval na tom, aby mu od narození slepý písničkář sbírající ve volném čase prázdné plechovky předskakoval. Geoffrey Gurrumul Yunupingu přitom nefouká do hudebního symbolu Austrálie didgeridoo, na akustickou kytaru coby levák hraje obráceně a plachý je až tak, že odmítá mluvit s novináři, protože se ho prý „snaží uhnat jako klokana“ a jediné co z něho vypáčíte, tedy když máte štěstí, zůstává „ahoj“.