World Music - Malý průvodce světem world music

„Yeke Yeke má svůj původ v dávné tradici, která se u nás na vesnicích stále dodržuje. Když mladí lidé dosáhnou svatebního věku, začínají mezi sebou flirtovat prostřednictvím svých písniček a tanců. A těch existuje spousta a Yeke Yeke je jednou z nich. Představuje zvolání, vydávané mladými ženami, když tancují. Jde o jejich způsob, jak vyjádřit svůj zájem,“říká o svém životním hitu Mory Kante.

Anglický folk to měl svého času hodně nahnuté. Poslouchali ho jen staří, věrní a otrlí. Od konce 90. let ale england folk music představuje instituci ochotnou si přiznat, že beze změn by zůstala všem jenom pro smích. Otevřela proto „moderní laboratoř a oddělení zahraničních styků“ a bohorovně, bez zděšeného křiku jako třeba kdysi v souvislosti s punkem přehlíží, že kolem ní obcházejí další vetřelci: elektronika, minimalismus, fanoušci Michaela Jacksona a psychedelie.

Analogie s Buena Vistou je na místě: tak jako si po dlouhých desetiletích padli do náruče kubánští muzikanští důchodci, totéž se událo nedávno v Alžíru.

Wim Wenders sledoval nebe nad Berlínem, Jaroslav Rudiš to pod Berlínem. Kdesi uprostřed ale prý existuje životadárný umělecký kal, ve kterém to prý „vězí“, jak říkával před drahnými lety Vasilij Kandinskij.

Anarchie po sedlácku: pěkně od plic, s bubenickou kanonádou a houslemi. Jenom u toho musejí prý rychleji mávat smyčcem, protože odbojné rebelské písně z hloubi 19. století převedené do akustického hardcore zpívají největší polští pankáči. „Pokud dojde k překročení určité hranice, lavina hněvu se může ukázat jako nezastavitelná,“uvádí skupina ke svému „kacířskému výkřiku z hlubin povstání feudálního světa, který nezemřel, jenom změnil tvář, takže nic nekončí“.

Vlastně to byl hodně kontroverzní nápad: zhudebnit a punkem nakopnout texty rebelujícího polského rolnictva z 16. a 19. století. Neskrývaných výzev ke vzpouře a konečnému řešení: zabij pána.

Zpěvák Youssou N´Dour se chystá dobýt senegalský Hrad. Mediálně vděčná zpráva o dalším osvíceném umělci vstupujícím do politiky se v lednu bleskově šířila světem. Šéfredaktor Ondřej Bezr mě tehdy požádal, abych o tom do magazínu UNI něco napsal. Odmítl jsem s tím, že bude rozumnější počkat jak volby dopadnou. Tím posledním o co v nich totiž šlo, bylo N´Dourovo vysoce nepravděpodobné vítězství.

Tak to tu snad ještě nebylo: klavír znějící jako západoafrická kora. Ale vydržte, tak zle nebude. To se jenom izraelský popový hitmaker Idan Raichel ve chvění strun akustické kytary Vieux Farka Tourého z Mali dočista ztratil a jeho prsty si na klaviatuře začaly žít vlastní život.

Banja, kytary, dobro, kladiva a řetězy jako bicích, chlapské barytony na pokraji zhroucení, vlkolaci, zombie a vyspávání opice v rakvi. Jinými slovy country z Melbourne lomeno makabrozní pakárna. Přesto se od australské kapely Graveyard Train jen tak neodtrhnete. A pokud začnete s videoklipy, dobře pro vás: vložila do nich veškerou šklebivou ujetost.

Akordeonový rebel nabízí mexickou cumbiu ostrou jak chilli papričky a samozřejmě, i třaskavou skladbu Cumbia Sobre El Rio z filmu Babel.