World Music - Malý průvodce světem world music

Hudba francouzského saxofonisty garantuje absolutní šok. Nezapadá do žádného žánru a jazz u ní vnímáme jako akcelerátor sonických výbuchů progresivního rocku, elektronické avantgardy a ethiojazzu. Během koncertu jde z ohromného přívalu energie až fyzický strach, Perret ale odmítá mluvit o hudebním násilí, máme být spíš brutálně potěšeni.

Procházku po válce se probírajícím libanonském městě Bejrútu fascinujícím a katarzním způsobem zhudebnil trumpetista Ibrahim Maalouf ve skladbě Beirut. Zatímco on se do rodného města pouze nakrátko vrátil, Yasmine Hamdan tady tehdy trvale žila. Také ona se nyní ve stejnojmenné, ale už vlastní baladické písni s textem libanonského básníka Omara El-Zenniho vyzpívala z deziluze: "Neoblbujte turisty, Bejrút už není Paříží Blízkého východu, já vidím jen zbořeniště, odpady, pouliční bitvy, atentáty, nezaměstnané a beznaděj. Bejrút je prokletý."

Okamžik, na který se dlouho čekalo. Zpívající houslistka Jitka Šuranská vydala své první album Nězachoď slunéčko. V kontextu moravské lidové hudby naprosto nevšední sbírku méně známých písní natočila se slovenským Triem Pacora a mnoha hosty.

Zarputile nekonvenční britský folkrockový písničkář Roy Harper vydal po třinácti letech nové úchvatné album Man and Myth. Konečně snad dozrál čas - dříve než bude pozdě, jako třeba kdysi s Nickem Drakem - uvědomit si, že přes své podivínství a bezmála padesátileté nedocenění, představuje Harper jednoho z největších žijících hudebních géniů.

Lisa Knapp patří mezi nejprogresivnější osobnosti anglické folkové scény. Drží se přitom slov spisovatele Milana Kundery: “Není potřeba být lepší než předchůdci, ale snažit se zahlédnout to, co jiní ještě neviděli, a říci, co jiní ještě neřekli, zaslechnout, co jiní ještě neslyšeli.“ Není divu, že její nové, po sedmileté přestávce vydané album Hidden Seam, boduje v prestižních anketách world music a folku o nejlepší nahrávku letošního roku.

Zasloužený úspěch nové alba Beatiful Africa a role důležité komentátorky dění v Mali přivedly zpěvačku Rokii Traoré letos na podia největších evropských festivalů. Patřil mezi ně také Colours of Ostrava, kde se její vystoupení zaslouženě zařadilo mezi vrcholy. Při té příležitosti magazínu Harmonie poskytla rozhovor.

Je-li primární ideou západních muzikantů proklamovat v Africe "kulturní bratření a překlenovat rozdíly", téměř vždycky z toho kouká hudební malér. Londýňané a Keňané tvořící Owiny Sigoma Band se žádným populismem nezaštiťují a svůj cíl neskrývají: nepřepjaté zaměření na dancefloor. Představují navíc těžký úder do spánku všem skeptikům afro-západní elektro taneční fúze.

Zůstali jen samí chlapi, cestu za horizont běžnosti jim nakonec ale stejně ukázala žena: producentka Ida Kelarová. S manželem Dezideriusem Duždou pomohla valašskomeziříčské kapele v sobě objevit nebývalý potenciál: především sborový zpěv. A pokud měli Docuku v úmyslu nazvat své třetí album Ide o duši, lze z toho odečíst vděk za další cennou radu.

Existuje reálná možnost, že bychom znovu propadli calypso? A v 60. letech dobře rozehraná partie nabrala na atraktivnosti jako když ji vedl Harry Belafonte? Všechno je možné: vždyť o hudbě Garifunů z jihoamerického ministátu Belize neměl také nikdo ani zdání, než přišel producent Ivan Duran a vysoce napravděpodobný celosvětový zájem o garifunskou pacandu proměnil ve skutečnost.

V pražském Paláci Akropolis vystoupila v rámci Respectu Plus 2. října dlouholetá senzace scény world music: skupina The Garifuna Collective. Během báječného koncertu macatá zpěvačka Desiree Diego několikrát poděkovala Andy Palaciovi za všechno, co pro garifunskou hudbu udělal.