World Music - Malý průvodce světem world music

It´s My Way! Celoživotní mantra kanadské písničkářky indiánského původu je konečným důsledkem toho, proč na ní svět občas zapomněl. Jasně že neprávem: prosadit se po svém způsobu, bez ústupků, i za cenu, že ji svého času považovali za hrozbu Spojených států, ale bylo vždy součástí jejího neobyčejného životního příběhu. Nedávno vydala po šesti letech nové album Power in the Blood a vás s pusou dokořán napadá jediné: zmínil se někdo před Buffy že ve čtyřiasedmdesáti letech má právo na zpomalení?

U brazilské zpěvačky, skladatelky a hráčky na cello nemá smysl vstupovat do debaty o vlasti a pokud se její hudbu pokusíte definovat čistě brazilským způsobem, uděláte ji tím prý medvědí službu.

Nástroj spojený s dvorem Ludvíka XIV., Hieronymusem Boschem, Mozartem, Vivaldim, chudinou, žebráky, Stalinem, revivalem britského a francouzského folku, americkou avantgardistkou Laurií Anderson, rockerem Robertem Plantem nebo severskými kapelami.

Jedna z nejpopulárnějších norských skupin dosáhla doma nebývalého statusu: Valkyrien Allstars dnes provolávají slávu lidé, kteří předtím o tradiční hudbě symbolizované hardangerskými houslemi nechtěli ani slyšet. A Gjermund Larsen prý vypadá jako Bůh a hraje jako Ježíš. No, o tom nechť rozhodnou dámy a k tomu povolaní, každopádně vyhlášenějšího a všestrannějšího houslistu byste dnes v Norsku asi nenašli.

Na obalu nedávno vyšlého dvojalba připomínají spíš hippie kapelu ze sanfranciského Hight Ahsbury než z Afriky. Příznačný signál k pochopení odlišnosti malijského orchestru, představující během let 1970 - 1985 nejprogresivnější spojku mezi griotskou tradicí a rodící se moderní západoafrickou hudbou, kterou s hlasem a Salifa Keity pomáhal definovat.

Australský post-punkový bubeník Jim White a tradiční loutnista z Kréty George Xylouris. Z povahy kulturní a žánrové odlišnosti dost nepravděpodobná dvojice. Přesto: výsledkem je silná, rytmicky nervní a neprvoplánově nadčasová hudba, na kterou jen těžko pasují běžná instrumentální a jiná měřítka.

Australská scéna alternativního country blues vybublává na povrch už hezkých pár let. Živelně staví na propustnosti žánrových hranic a tím na různorodosti. Někdo tvrdí, že zůstává v částečném stínu Nicka Cavea, ale uvěřte tomu po loňské návštěvě Graveyard Train. Cash Savage & The Last Drinks pocházejí ze stejné melbournské líhně.

Mauritánská islámská republika pozornost světových médií nepřitahuje, což je s hledem na výbušné prostředí Sahelu jenom dobře. Zato hudební fanoušci se k zemi upírají: respektované zpěvačky Malouma a Noura Mint Seymali totiž po dlouhé odmlce vydaly nová alba. Dobrá příležitost seznámit se s moderní mauritánskou hudbou.

Až morbidní fascinace temnotou, smrtí a duchařskými příběhy.

Britská zpěvačka indického původu nasadila na novém albu Queen Between tři těžké kalibry: pákistánské qawwali, rockovou psychedelii a knihu Zlatá ratolest. Spadne-li vám čelist, nestyďte se za to. A pokud s vámi tanečně zacloumá, věřte, že se jedná o přirozenou reakci na naprosto strhující hudební amok v řádu extatického qawwali. Susheela Raman k němu od roku 2001 dospívala postupně, že ho napne do takové intenzity, předpovídal ale málokdo.