World Music - Malý průvodce světem world music

Další západoafrická hudební saň vylezla nedávno po desetiletí ze sluje a objevila se vůbec kdy poprvé na evropských podiích. Vylákala ji z ní francouzská novinářka Elodie Maillot za přispění skupiny Franz Ferdinand a reedice starých nahrávek. Tedy tak nějak ve zkratce a za důrazného upozornění: bez kouzel vooodoo. I když kdo ví jak to vlastně bylo. “Oni tvrdí, že na mě uvalili kouzlo a já něco opravdu cítila, takže to možná nebude ani tak moje zásluha,“ říká Maillot.

Nevzdělaný zpívající zedník aktuálně motá půlce světa hlavy lokálním hudebním novotvarem zrozeným z nouze: kde by sebral peníze na řádnou kapelu, takže se od roku 1996 nechává doprovázet hráčem na syntetizátory a elektrifikovaným loutnistou, přičemž bez zřejmého úmyslu tím starý taneční styl dabke zmutoval do maniakálních elektro noise podoby.

S vesmírnou píšťalou a částečně znovu pospolu slaví irští veteráni 50. let existence. Čekalo se opulentní album pro rozptýlení narvané prominentními hvězdami, jakési rekapitulující chvalme Pána před důchodem. Namísto Madonny nebo Toma Jonese ale lišácký náčelník Náčelníků Paddy Moloney na radu amerického producenta T-Bone Burnetta překvapivě oslovil nejmladší potěr ze současného country, bluegrassu a rockové a folkové nezávislé scény. Důchod se tím pádem odkládá a příjemné album provází vtipná hláška: tak příště nashle u hip hopu.

Když na loňském veletrhu WOMEX dohrál dvanáctičlenný Orquesta Típica Fernández Fierro z Buenos Aires, bylo všem přítomným jasné, že v jeho podání se argentinskému tangu dostalo dosud nejdivočejší podoby.

Na jednom koncertě prý zatroubil a pak se chrapláckým hlasem dotázal kamaráda Luise Armstronga na nebesích: co ty nato? Kdepak odpovědi, té se samozřejmě nedočkal, nicméně publikum zařičelo pochopením. Příběh o tom, jak Satchmo poslal do Afriky šestnáctiletému klukovi jednu ze svých trumpet vešel do dějin. Tam ostatně patří i největší žijící africký jazzman Hugh Masekela, který se v České republice poprvé představí na festivale Colours of Ostrava.

Je to zvláštní pocit dívat se na jeden ze dvou exemplářů dřevěného xylofonu na světě, zvlášť když ho rozeznívá poslední žijící hráč. Názvy pro hudební styl a nástroj jsou totožné: rango. A oba mají na kahánku. Manažér stejnojmenné egyptské skupiny na festivale v německém Rudolstadtu vysvětlil proč k tomu došlo: motá se kolem nich totiž až příliš mnoho duchů a magie.

Zatímco severoameričtí exponenti současné židovské hudby punkeři Daniel Kahn a Geoff Berner jitří rány a z historie jim není nic svaté, Angličan Lemez Lovas provokuje rafinovanějším způsobem: pod pláštěm klezmerpopu dává ironicky co proto imigrační politice Evropské Unie.

Po roce 1989 z moravské lidové hudby spadly ideologické okovy. Znovu se mohla začít hrát bez cenzorského omezení, vrátily se do ní náboženská tématika a přirozená svobodomyslnost spjatá s přírodou a nelehkým životem na malých vesnicích.

Křehká irská písničkářka, jenž okouzlila Damiena Riceho, Herbie Hancocka, Glena Hansarda i členy skupin The Chieftains a BellX1.

Dvě malijské zpěvačky žijící v Paříži. Dva příběhy ženské emancipace. Bez možnosti věnovat se doma naplno hudbě - pocházejí ze zámožných rodů – odešly kdysi do Evropy. Fatoumata Diawara s divadelní společností už jako populární filmová star, sboristku Mamani sebou vzal Salif Keita. Obě letos vydaly alba stíhaná titulky: nové hvězdy z Mali. A teď která je ta prává. Hádanku si pro sebe nejlépe rozluštíte když je budete poslouchat. Hrají navíc zcela odlišnou hudbu.