World Music - Malý průvodce světem world music

Kritika praktik Izraele na okupovaných územích z nikoho ještě nedělá antisemitu a nepřítele židovského státu. A bezmezné stranění Palestincům by nemělo svádět k zavírání očí před terorismem Hamásu. Izraelsko-palestinský konflikt, dnes hlavně střet dvou nároků na bezpečný domov, rozhodně nepředstavuje prostor pro černobílé vidění a je nutné naslouchat oběma stranám, byť se v pohledu značně odlišují. K takové situaci došlo na Colours of Ostrava, kde v rámci besední scény Meltingpot promluvil izraelský spisovatel Tuvia Tenenbom, autor knihy Chyťte Žida! s podtitulem Proč Evropa nenávidí Izrael a miluje Palestince, a na festivalu vystoupilo aktuálně hudebně i názorově nejradikálnější palestinská elektro dabke skupina 47Soul. Se zpěvákem a perkusistou Tareqem Abu Kwaikem aka El Far3i jsme se bavili nejen o albu Balfron Promise, považovaném ve světě za jednu z nahrávek loňského roku. Samozřejmě došla řeč i na politiku, a přestože se jeho kontroverzní prezentace spletité palestinsko-izraelské reality ne každému zalíbí, je jenom k našemu dobru si ji vyslechnout.

Před dvaceti lety vyšlo zásadní album asijského undergroundu. Na Beyond Skin předložil Nitin Sawhney rozklad toho, co znamená být Indem v Británii, založený na bourání předsudků a mírném optimismu ohledně multikulturalismu. Pak přišlo 11. září a nic už nebylo jako předtím, jen na Inda se v Británii podle Sarathy Korwara pořád hledí stejně. Název po všech stránkách výbušného alba More Arriving odkazuje na strach obklopující imigraci v časech Brexitu. Korwarova ironie navíc nebere mezí: „Přijde ještě více lidí a vy se s tím budete muset vypořádat."

Tuareg z Nigeru přichází na novém albu Ilana (The Creator) s něčím, co jsme v minulosti v rocku mnohdy z duše nenáviděli: dlouhými kytarovými sóly. Namísto toho, abychom obraceli oči v sloup, však prožíváme nirvánu. Rockový svět dokonce přispěchal s odvážným tvrzením: tak syrovou energii překoná jen málokdo. Jak je to možné? K vysvětlení je potřeba začít ze široka.

Libanonská rocková skupina vedená gay zpěvákem Hamadem Sinno si celosvětový obdiv vysloužila nevídanou odvahou s jakou se v arabském světě otevřeně staví proti pronásledování komunity LGBT, rasismu, terorismu a válečnému šílenství, což je na Středním východě bráno za akt protivení se vládcům. Kompilační album The Beirut School oslavující desetileté výročí skupiny, máme brát za „ódu na nutnost bojovat, i když vyhlídky na úspěch jsou stále v nedohlednu".

Tak to tu ještě nebylo: elektro-pop-flamenkové album El mal querer provázené bombastickou reklamou na newyorském Times Square, premiérované na Sónaru a zaštítěné Latin Grammy, se objevilo v evropském žebříčku world music a pozornost mu věnovaly specializované magazíny Songlines a fRoots. Něco je divně? Ne, jenom hudební kategorizace už berou opravdu za své.

Než nad znovuobjevováním anatolského psychedelického rocku mávnete rukou, nechte si vyprávět příběh fenoménu turecké hudby léta páně 1960-75. Jinak by vám retronávrat dnešních rockerů Gaye Su Akyol, Altın Gün, Baba Zula nebo Umuta Adana mohl přijít jako pouhá nostalgie.

Může znít loutna tzouras jako rocková kytara? Kyperská tradice nabrat funky směr? A mohou se vážná témata šířit radostným tancem? Monsieur Doumani s úsměvem odpovídá: "Ano, samozřejmě!"

Na jeho náhrobku by mohlo stát: toužil odletět do vesmíru, nakonec nás ale vzal sebou. Jeho rakety nesou názvy: The Comet is Coming, Shabaka and The Ancestor a Sons of Kemet. Kdo je vlastně Shabaka Hutchings? Muž skrývající víc témat, než se zdá.

Královně samby Elze Soares se přezdívá brazilská Tina Turner. Na fotografiích ji to už, řečeno kulantně, moc nesluší: národní hudební ikona v obří fialové afroparuce totiž nesnáší vrásky, zato věří plastickým chirurgům. Nevěnujte tomu pozornost, s albem The Woman at the End of the World vás tahle osmdesátiletá dáma zarazí do země jako Superman barák.