The Blind Boys of Alabama
23.12.2009 | The Blind Boys Of Alabama, hrobníci ze závěru filmu Bratříčku, kde jsi. Geniální slepí gospeloví zpěváci z jihu Spojených států. Nositelé čtyřech Grammy, o nichž Stevie Wonder prohlásil: “Oni nejsou tradiční, oni představí tradici.“ Spojují strhující gospelový feeling s blues, současným rockovým písničkářstvím, jazzem a soulem. Jejich interpretace skladeb Erica Claptona, Toma Waitse či Boba Dylana nemá obdoby. Sedmdesátiletí staříci považují nadále každý koncert za způsob, jak se pomocí zpěvu přiblížit Bohu a neváhají přitom publikum rozpálit ho do běla.
The Blind Boys of Alabama trpělivě čekali přes šedesát let na to, až si jich svět všimne. S osobitou vírou: „Když poctivě sloužíte Bohu, on se vám jednou odmění, protože má všechno pod kontrolou.“
Dali se dohromady ve slepeckém ústavu alabamského města Talladega v roce 1939. Ani většina tamních bílých učitelů směřujících vzdělání sedmiletých kluků do obecnější roviny, nezabránila tomu, aby se věnovali duchovní hudbě, o které jim rodiče vyprávěli, že existuje od biblických časů. „Všechna hudba vzešla z gospelu. Tehdy v nebeském sboru zpíval dokonce i Ďábel, než ho Bůh odtud vyrazil,“ vysvětlil zakládající člen skupiny Clarence Fountain.
Naléhavě strhující hudbou na pokraji extáze elektrizovali návštěvníky bohoslužeb, pohřbů a duchovních shromáždění, aby za čas pronikly také do barů, kabaretů a divadel v duchu hesla královny gospelu, zpěvačky Mahalie Jackson, tvrdící: “Copak by se hezké písně měly zpívat pouze v kostele?.“
Desítky let cestovali Blind Boys po Americe zaměřujíc se především na černošské publikum. Tomu také patřily nesčetné nahrávky vydané u nejrůznějších gramofonových firem. „Natáčeli jsme na 78 ot. desky, elpíčka, kazety a nakonec cédéčka. Minuly nás jen voskové válečky,“ vzpomínal s úsměvem Fountain.
V 50. letech pak pozorovali jak jejich přátelé Sam Cook, Otis Redding nebo Ray Charles pokoušeli osud s rock´n´rollem a čelili tlakům manažéra, že za ty prachy, by to Blind Boys mohli také zkusit. Nešlo to, dali prý slib, že gospel nikdy neopustí. A nepomohla ani přímluva Jamese Browna: “Zkuste to, budete slavní.“
A tak nastaly dost bídné roky, kdy duchovní hudba lidi moc nebrala, což pro a capella zpívající Blind Boys znamenalo pomalý ústup ze scény, ovládané Elvisem Presleym, co na tom, že jejich velkým fanouškem.
Pozdější těžké rozhodnutí přizpůsobit gospel moderní době se Blind Boys ovšem bohatě vyplatilo: v roce 1982 rozbláznili publikum na World´s Fair v Knoxville a rok nato si to namířili na Broadway, kde společně s Morganem Freemanem učinkovali v legendárním muzikálu The Gospel at Colonus.
Zásadní zlom nastal v roce 2001. Tři zbývající zakládající členové – Clarence Fountain, Jimmy Carter a George Scott – se s kapelou muzikantů zúčastnili v Anglii festivalu WOMAD, organizovaném Peterem Gabrielem, který jim po vystoupení okamžitě podal k podpisu smlouvu na desku pro svou značku Real World.
Album Spirit Of The Century (2001) představuje naprosto ojedinělé zasazení gospelu do nových časů ( tradicionály Jesus Gonna Be Here a fantastické Amazing Grace nastavené House of the Rising Sun představují dnes klasiku), včetně starobylou patinou přezpívaných skladeb Toma Waitse a Rolling Stones s doprovodem Johna Hammonda, Davida Lindleyho a Charlieho Musselwhiteho. „Blind Boys jsou sice tradiční gospelovou skupinou, ovšem rozhodli jsme se držet krok s mladými. Toužíme být všestranní a zpívat všechny druhy hudby. Dokud cítíme, že má blízko k poselství gospelu, pustíme se do ní. Dáme ji svůj feeling,“ prohlásil při přebírání ceny Grammy Fountaine.
Spirit of Century se stalo triumfem gospelu 21. století, satisfakcí Blind Boys za léta v zapomnění, důkazem všestrannosti černošských staříků, rok na to slavnostně uvedených do Gospelové síně slávy
Slavnostního udílení Grammy za výtečná alba se Blind Boys zúčastnili ještě třikrát - Higher Ground (2003), Go Tell It On The Mountain (2004), There Will Be A Light &Ben Harper (2005) – toho posledního si ovšem užil George Scott pouze pár týdnů. Zemřel v březnu 2005 a kamarádi mu v baptistickém kostele severokarolínského Durhamu vystrojili velkolepý pohřeb.“Když jsme ho odnášeli na hřbitov, ležel v rakvi s mikrofonem v ruce, jako celých těch šedesát let předtím. Vzal si ho sebou do hrobu.“
Za album Atom Bomb, kde si s nimi zahrál na hammondky také Billy Preston, přinášející skladbu Erica Claptona Presence of the Lord, jeden z hitů jeho dávné kapely Blind Faith, Blind Boys sice Grammy neobdrželi, zato postupně koncertovali s George Clintonem, Lou Reedem, Peterem Gabrielem, křesťanskými rockery Jars of Clay, Bonnie Raitt a celou řadou dalších hvězd, totálně unešených uměním gospelových veteránů, schopných i přes vysoký věk vyvádět na pódiu s nebývalou energií. Což ocenil rovněž jejich vrstevník, kubánský zpěvák Ibrahim Ferrer (Buena Vista Social Club) zvoucí je na svém album Buenos Hermanos (2003).
Na Blind Boys of Alabama nezapomínali ani filmaři: v kreslené pohádce Brother Bear si zazpívali s Phillem Collinsem a Tinou Turner, slyšet jsou také v cenami ověnčeném televizním seriálu The Wire.
„Už nemůžeme stát na žebříku a kladivem zatloukat hřebíky. Katrinou zničenému New Orleans ale můžeme pomoc našimi písněmi, zatímco lidé s dobrým srdcem za nás ty hřebíky do nových střech zatlučou a Bůh nás za to požehná,“ vysvětlil Jimmy Carter důvody, které Blind Boys vedly k natočení alba Down In New Orleans (2008) s tamními jazzovými hudebníky zvučných jmen.
"Z nových verzí skladeb I'll Fly Away a Down by the Riverside vám naskočí husí kůže,“ napsali v magazínu Rolling Stones.
Nahrávání se pro těžkou cukrovku už nezúčastnil Clarence Fountain, kterého vystřídal Ben Moore. Postavil se tak po bok Jimmy Carterovi a Bishopu Billy Bowersovi.
(2009)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
