Lucia Pulido - Bez zpěvu bych zemřela
23.12.2009 | Už na první pohled sympatická Lucia Pulido je hlasový originál, zázrak přírody, až se nemůžete ubránit pomyšlení, jestli se vám na pódiu nezdá.
Zpívá, haleká, expresivně křičí, ale i něžní a zaplavuje emocionalitou. Má přitom zavřené oči, protože se tak trochu stydí a při pohledu do publika by prý ztratila koncentraci. Miluje zpívání, prožívá při něm vzrušivé pocity štěstí a na otázku co by nastalo kdyby jí to bylo jakkoliv znemožněno, odpovídá bez váhání: “Zemřela bych.“
Politicky ne zrovna klidnou Kolumbii omývá z jedné částí Atlantik, z druhé Pacifik, najdete tu savany, vysoké Andy, deštné pralesy, veledlouhá pobřeží. Země sousedí s Brazílií, Panamou, Ekvádorem, Peru a Venezuelou; na dohled má Haiti s Jamajkou. To jen tak na přiblížení, proč tenhle čtvrtý největší jihoamerický stát v hudbě připomíná jihem protékající řeku Amazonku se všemi jejími deltami – vztaženo na 
hudbu: africkými, indiánskými, karibskými a evropskými. Hraje se tu taneční cumbia, městské chorro s dechovou sekcí, andské bambuco, kolumbijská salsa, akordeónová smršť vallenato, melodické los llanos s harfou nebo zpívají pohřební lamenty alabaos a kovbojské písně cantos de vaquería, kterých se prý v jejím podání bojí i samotné krávy.
Všestranná zpěvačka čerpá jak z kolumbijské tradice, tak z jazzu a s brazilským pianistou Benjamimem Taubkinem se díky své flexibiltě klidně pustí do původně karnevalového stylu chorro, se svou sofistikovanou instrumentací protipólu samby. 
ozhodující je pro Lucii Pulido svoboda, prostor pro sebevyjádření. „Nemám talent ke skládání, takže se považuji za interpretku, neustálou hledačku nových možností mého hlasu a jeho barev. Hlas je nadmíru individuální, jedinečný nástroj.“
Během své kariéry zpěvačka spolupracovala s mnoha muzikanty, nejdelé to vydržela po boku Ivana Benavidese a skupiny Palenque. Natáčela s jazzmany Edem Simonem, Dave Binneyem, japonským bubeníkem Satoshi Takeishi nebo argentinským kytaristou Fernando Tarresem.
Lucia Pulido pochází z Kolumbie, má tam rodinu a bez téhle rozporuplné země se neobejde, přesto tu skoro nekoncertuje a žije v New Yorku; stejně jako Marta Topferová, její velká kamarádka, s níž v roce 2008 koncertovala na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou,kam se za rok vrátila s venezuelským kytaristou Aquilesem Baezem.
(2008)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
