Bajofondo Tango Club
23.12.2009 | Připustíme-li, že každý stát má svůj hudební symbol, pro Argentinu jím je tango.
Slavný argentinský spisovatel Jorge Luis Borges o něm kdysi prohlásil: ”O tangu můžeme donekonečna diskutovat, ale nic nezměníme na tom, že tak jako všechno pravdivé, je pořád obklopené tajemstvím.” Když tango v 50. letech minulého století převálcovaly swing s rock´n´rollem, mnohým se zdálo, že už žádné tajemství nikdy nevydá. Z omylu je o několik let později vyvedl fenomenální hráč na bandoneon Astor Piazzolla a po něm pařížské trio Gotan Project.
“Obdivuji je, dělají to dobře, nicméně zvolili jiný úhel pohledu. Pro mě představují elektronické tango z Paříže, znějí příliš lounge. My žijeme v Rio de la Plata, jsme Argentinci a Urugvajci, s evropskými salóny nemáme nic společného,” řekl leader kapely Bajofondo Tango Club kytarista a producent Gustavo Santaolalla, už léta prý nahánějící svou kreativitou argentinském tanečním undergroundu strach.
Je ročník 1951, odmala rocker tělem a duší. Milovník Beatles odmítající ovšem znít jako Cream nebo Traffic ve španělštině. Měl vždycky ambice spíš ve skupinách Arco Irish a Soluna slučovat rock s tradiční hudbou ze zálivu Rio de la Plata. Být svůj. V hloubi 70. let, kdy v Argentině vládla vojenská junta to proto neměl lehké: narazil u rockerů, tradicionalistů i policie. “Už si ani nevzpomínám, kolik hodin jsem tehdy strávil ve vězení a kolik mých přátel zmizelo. Má hudba se ocitla na černé listině a tak jsem raději vzal roha do Los Angeles, kde žiju dodnes,” řekl v rozhovoru pro magazín fRoots.
S partnerem Anibalem Kerperem tu založil label Surco zaměřený na alternativní latinsko-americkou rockovou scénu. S nahrávkami skupin Molotov, Orishah, Bersuit, La Vela Puerca si získali značný respekt a několikrát byli nominováni na cenu Grammy Latin, aby ji nakonec získali za album mexických divochů Café Tacuba.
Ze jména Gustavo Santaolalla naskakují radostné pupínky také filmovým fanouškům. Coby tvůrce soundtracků k filmům Amores Peros, 21 Gramů, The Motorcycle Diaries nebo Zkrocená hora, za něhož si došel pro Oscara, by už do konce života nemusel hnout ani prstem, kam s tím ale na něho, zvlášť když ho lákala taneční scéna. Filmu ale zůstává věrný, dokonce je v tom čím dál tím lepší, hlavně tehdy může-li stát za zády režiséra Alejandra Gonzálese Inarrity. Vynikající, multikulturní Babel by ze své atmosféry hodně ztratil, kdyby se o soundtrackt opět nepostaral Gustavo. Ke spolupráci vedle marockých a mexických hudebníků vyzval – celkem logicky, vždyť část filmu se odehrává v Tokiu – Japonce: Ryuichi Sakamoto, Susumu Yolota nebo Shinichi Osawa. A výsledek? Zasloužený Oscar, pochopitelně.
Směr k elektronice Santaolallovi udali němečtí Kraftwerk, jejichž album Autobahn doslova rozebral do posledního šroubku. Chytrý z toho ale stejně nebyl, v hlavě se mu rozsvítilo teprve s náhodným poslechem Portishead. Ještě ten večer se Santaolalla zavřel s uruguajským DJem Juanem Campodonico do studia, kde se mu přiznal, že by si drum´n´bass přál napasovat na tango. “Budete-li chtít pracovat s hudbou reprezentující Buenos Aires a Montevideo, pravděpodobně se nemůžete minout s tangem, milonga, murga a candomble. Tvoří DNA těchto měst, součást tamní zvukové krajiny. O počítače, internet, družicové systémy a mobilní telefony tam také nemají nouzi, takže proč nespojit staré s novým. Tradiční hudbu zahrát s pomocí moderní techniky?.” Bajofondo Tango Club mohl vzniknout. A s ním také ne nahodilé přirovnání ke Gotan Project, protože i Bajafondo postavili před pult mladého DJe Luciano Supervielleho muzikanty s bandoneonem, kytarou, houslemi a kontrabasem a Veronica Losa jim vytvořila velkolepou multimediální zadní projekci reflektující na vlnách tanga politické násilí v Argentině blahé paměti, místy děsuplné obrazy, rozporuplné jako celá Latinská Amerika. Na festivale v Rudolstadtu její videoprojekce nastolovala fascinující okamžiky: na plátně se válely zohavené mrtvoly, do toho hrálo tango a pod pódiem tančilo publikum. “Naše tango vychází z rocku, zní daleko divočeji, ostřeji a nekompromisněji,” uvedl vše na pravou míru Gustavo. “A také s námi zpívá Adrian Varela s Cristobalem Repetto, exponenti staré školy, světobolní romantici ochotní vstoupit do manželského svazku s drzým mládím a technem.”
Bajafondo Tango Club udávají nový směr v latinsko-americké elektronické hudbě. Slovy Gustavo Santaolalla: “Znovuzhodnotili tango mládím.”
(2007)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
