Gjermund Larsen Trio & Valkyrien Allstars - Norská nálož dynamitu a něhy
11.08.2015 | Jedna z nejpopulárnějších norských skupin dosáhla doma nebývalého statusu: Valkyrien Allstars dnes provolávají slávu lidé, kteří předtím o tradiční hudbě symbolizované hardangerskými houslemi nechtěli ani slyšet. A Gjermund Larsen prý vypadá jako Bůh a hraje jako Ježíš. No, o tom nechť rozhodnou dámy a k tomu povolaní, každopádně vyhlášenějšího a všestrannějšího houslistu byste dnes v Norsku asi nenašli.
Zakládající členové Valkyrien Allstars - zpěvačka a houslistka Tuva Syvertsen a dva houslisté Ola Hilmen a Erik Sollid - to norským posluchačům usnadnili: starý nástroj s více strunami a tedy odlišnějším a barevnějším zvukem, naladili moderním způsobem a šťastně se našli v autorsky svěží hudbě kombinující ozvěny tradice s rockem, jazzem, reggae a folkem.
Prominentní postavení na norské, ale už také i na evropské scéně u skupiny vychází z jasně daného kréda: návštěvníci koncertů na ní prý musí po odchodu ještě dlouho vzpomínat, ne zapomínat.
Valkyrien Allstars přitom dopředu ručí za vysokou kvalitu a energickém nasazení.
Pracovali na něm od roku 2002 společně: jamovali v hospodě Valkyrien, žili v jednom bytě, naslouchali radám svého už nežijícího učitele, který je zasvětil do tradiční norské hudby a naučili se reagovat jeden na druhého. "Pomáhá nám to při koncertech, protože naše hudba je hodně založené na intuici a improvizaci," řekla Tuva, odmítající roli vůdkyně skupiny, přestože je zřejmé, že většina dění se ve Valkyrien Allstars točí okolo ní.
Debutovali v roce 2007 vynikajícím albem, pro které ani nehledali název: jako by si byli dopředu jistí, že se ho prodá přes dvacet tisíc kusů a získají za něho nominaci na nejvyšší norskou hudební cenu. Totéž nastalo u dalších dvou desek: dočkali se čím dál větší slávy a mnoha ocenění. Vystupovali doslova po celém světě a pilovali svou originální hudbu. Přibrali bubeníka Martina Langlieho a baskytaristu Magnuse Larsena a začali zhudebňovat texty předních norských básníků.
S loňským albem Farvel slekt og venner v produkci norského jazzmana Bugge Wesseltofta přišly změny: odešel houslista Ola Hilmen, Tuva s Erikem berou do rukou víc nástrojů než jen hardangerské housle a do skládání už výhradně vlastního repertoáru se zapojila celá kapela, měnící se tím údajně na "nálož hudebního dynamitu na norský způsob".
Gjermund Larsen alias houslista a skladatel, kterému by za to co dokáže měl svět ležet u nohou.
Hráčským uměním udivoval také v živelné skupině Majorstuen, o níž se psalo, že „pokud od jejích alb čekáte tradiční norskou houslovou hru, zřejmě je zahodíte“. S jinou - Frigg -zabrousil až do Irska, držíc se folkrockových okrajů, zatímco s jazzovým klavíristou Christianem Wallumrødem natočil alba pro německý label ECM, představující hudební žánr sám o sobě. No a s vlastním triem skladatel Gjermund Larsen vstupuje do ještě rozmanitějších hudebních komnat: třeba barokních nebo bluegrassových. Norská a severská tradice u Larsena vítězí, stále větší zájem ale projevuje tako o moderní vážnou hudbu.
Absolventa oddělení lidové hudby na Ole Bull Akademiet, nejmladšího vítěze norské národní hudební soutěže Landskappleiken a držitele několika nejvyšších hudebních cen nejlépe vystihli v britském magazínu Songlines: "Když někdo složí a nahraje skladbu jako Midnattsang, měl by mu svět ležet u nohou."
O Larsenovi se říká, že jeho brilantní hra vyzařuje poezii. Cožpak o to, chytlavé lahodné melodie doslova vyhledává, nicméně odtrhnout se od pomalu plynoucích skladeb pro něho není problém. Dupne a přítomné vyzve k strhujícímu tanci, tak jak se to doma od táty a legendárních norských tradičních houslistů odmalička učil.
Takovým proměnám odpovídá složení tria: klavírista a hráč na harmonium Andreas Utnem a kontrabasista Sondre Meisfjord. Oba, zběhlé rovněž v bezhraniční hudbě, nikoho ani nenapadne považovat za pouhé Larsenovi doprovazeče, dohromady tvoří vysoce interaktivní, skladatelsky a hráčsky navzájem se doslova provokující trio, když na to přijde, komorně hladivé a improvizačně napínavé jak severské detektivky.
Foto: Yvett Stránská
(2015)
Jiří Moravčík
