Xylouris White - Hudební bitva bez dopředu jasného konce.
13.04.2015 | Australský post-punkový bubeník Jim White a tradiční loutnista z Kréty George Xylouris. Z povahy kulturní a žánrové odlišnosti dost nepravděpodobná dvojice. Přesto: výsledkem je silná, rytmicky nervní a neprvoplánově nadčasová hudba, na kterou jen těžko pasují běžná instrumentální a jiná měřítka.
Nestává se často, aby se hlásné trouby world music - magazíny fRoots a Songlines - tak jednohlasně shodly s většinou rockových médií. Album Goats (Other Music) přijaly s ohromením a sympatickým trumfováním kdo je na "své scéně" za větší hvězdu. Jim White založil Dirty Tree (s Warrenem Ellisem a Mickem Turnerem) a bubnoval s Nickem Cavem, Crime and the City Solution a PJ Harvey, tvrdí jedna strana. A druhá: George Xylouris je synem Psarantonise a synovcem Nikose Xylourise; dohromady: světoznámá rodinná instituce tradiční krétské hudby.
Xylouris to s Whitem berou s nadhledem, věří svému telepatickému napojení, zdroji úžasu z té přirozeně prostupné hudby. Pokud dojde na otázky její konkretizace, moc se toho od nich nedozvíme, což lze pochopit: přeryvy staré krétské tradice sahající do starověkého Řecka a její moderní inovace, freejazzu, post rocku nebo neofolku se opravdu do slov vtěsnávají těžko.
Ačkoliv se ví, jak skvělým je zpěvákem, na albu o tom George dává vědět pouze ve skladbě Fandomas; soustředí se na laouto, osmistrunný krétský národní nástroj s dlouhým krkem a nastavitelnými pražci, podobný arabské loutně oud. Za normálních okolností, doma během svateb a venkovních slavností rozvířených tradičními tanci syrtos a kalamatiano, plnila loutna roli rytmického doprovodu krétské liře. Xylourisové laouto povýšili na úroveň liry, což Georgemu umožňuje hrát také melodie.
Whiteova bubenická škála sahá od rockové robustnosti k ševelení, od okamžité reakce na 4/4 a 7/8 krétské takty k udání vlastních rytmů. Po boku Georgeho se nemusí do ničeho nutit: znají se bezmála čtvrt století, Krétu několikrát navštívil a tamní tradiční hudbu dokázal vstřebat i díky faktu, že je velmi rytmická a postavená na improvizaci.
Synovec Archanděla
Největší řecký ostrov Kréta, leží ve Středozemním moři. Jeho hudebním symbolem je vedle laouto z byzantských časů pocházející krétská lira: řekněme malé housličky na které se hraje smyčcem, takže pokud se píše jako lira, odlišuje se tím od běžné lyry. Na scéně world music ji zpopularizoval na ostrově trvale usazený Ross Daly, hudebník, sběratel nástrojů a vizionář původem z Irska. Nejen to: využil jejího orientálního zvuku a rozhýbal krétskou tradici západními, tureckými a indickými příměsi. Před desítkami lety začal Daly pořádat ve svém domě workshopy za účasti Georgeho. S otcem Psarantonisem je přivedl k zájmu o hru na oud nebo loutnu saz, čímž krétská hudba v jejích podáních získala značný kulturní přesah.
Archandělem Kréty nepřezdívají ostrované a Řekové hráče na liru a zpěváka Nikose Xylourise bezdůvodně: kultovní postava novodobé krétské hudby a její písně měly obrovský dopad na společnost a protestní hnutí, vedoucí k pádu řecké vojenské junty. George, ještě jako malý kluk, hrával ve strýcově kapele a když Nikos ve třiačtyřiceti v roce 1980 zemřel na rakovinu, postavil se po bok otce, už tehdy technicky naprosto výjimečného hráče na liru, vyvíjející unikátní styl, zahrnující naprosto ojedinělé perkusivní využívaní smyčce. Divous není Psarantonisova oficiální přezdívka, přesto vás po jeho koncertu asi nic vhodnějšího nenapadne: emocemi překypující hlas, hluboce prožívané písně, divoká hra, gesta a zarostlá, vousatá vizáž pravoslavného popa vám z hlavy jen tak nezmizí. "Otcova hudba a rytmy vycházejí ze střev a duše. Je nepředvídatelný, chvíli připomíná bičující bouři a pak, najednou, přejde do úplného ticha. To je Psarantonis: výbušný a zároveň klidný," tvrdí George.
Klan Xylourisů pochází z podhorského městečka Anógeia a můžeme z toho cosi vyvozovat nebo také ne, i tak: v nedaleké jeskyni se podle legend narodil nejvyšší řecký bůh Zeus, krmený matkou mlékem božské kozy Amaltheie.
Z názvu alba Goats tedy pro někoho vyplývá, že oba tvůrci mysleli na Amaltheie, ale kdeže: spíš než na mytologii prý vsadili na symboliku. "Srovnávám naše životy s kozami. Chvíli jsme tam, jindy tady, poskakujeme po světě jako kozy. Naše hudba má kozí rytmus. Hrubost skal po kterých poskakují se odráží ve zvuku loutny a bubnování. Dokážu při něm slyšet a vidět kozy," uvedl název na pravou míru George.
Psarantonisovo turné po Austrálii zanechalo v 80. letech u protinožců hluboký dojem a naopak: syn George se tu zamiloval do své budoucí ženy Shelagh Hannan a na dlouhá léta usadil v Melbourne. Založil tu desetičlennou skupinu Xylouris Ensemble proslulou fúzí krétské a irské hudby a netrvalo dlouho, také kontakty s Dirty Tree. George s nimi často hostoval a když se v roce 2007 stali Dirty Tree kurátory britské All Tomorrow's Parties, nesměl v programu chybět Psarantonis (s Georgem), jehož hudbě mezitím propadl Nick Cave, takže si jím ozdobil australské All Tomorrow's Parties.
"Jsou to dobří přátelé a vzájemně se respektují. Nick mě řekl, že když je na turné, často si otcovu hudbu pouští," přiblížil vztah dvou divousů George.
On to má s Jimi Whitem ještě víc natěsno: od samého začátku co se poznali, společně i hrají. Dva stejně staří muzikanti se zpočátku spíš oťukávali: dvě tři skladby na koncertech Dirty Tree nebo Xylouris Ensemble. Ač to prý postupně blízké kamarády nenapadlo, v leccčems se podobali: George držel v otcově kapele s loutnou převážně rytmus, stejně jako Jim v Dirty Tree, nicméně pokud nastala příležitost, rádi vyrazili do osobních sól, vědomi si nutnosti brzkého návratu, aby se spoluhráči měli čeho držet.
Tanečníci na Krétě se bez "rytmické navigace" muzikantů neobejdou vůbec: jinak by se údajně ztratili. George tvrdí, že je to spojeno také s určitým pocitem nezávislým na pravidlech a taktech. Zkrátka tančit dokáže i ten, kdo nezná správné kroky, stačí se držet pocitů z hudby.
Tak k natáčení
přistoupil v brooklynském studiu producent Guy Picciotto (Fugazzi, Rites of
Spring): posadil Xylourise s Whitem vedle sebe bez sluchátek na uších, aby na
sebe mohli být napojeni co nejintimněji a nechal je mnoho hodin vést
iinstrumentální dialog, svobodně bloudit v labyrintu s odbočkami na Krétu i
mezi punkery a jazzmany; bez přerušení, v tempu, jaké si sami určili. Výsledek
pak sestříhal do tvaru alba: veden pouze vlastními pocity z krétské hudby, o
které předtím nic nevěděl.
"I když pár skladeb má původ na Krétě, atmosféra zbytku se zrodila až v Gayově studiu," uvedl White.
Americké turné Xylouris White - část jako předskokani Swans - podtrhlo nadšení z alba Goats. Zkraje roku se dvojice vydala do Evropy a vždy bdělí kluci ze Scrape Sound nezaváhali a pozvali ji do Prahy. Važme si toho, podobnou hudbu zas tak často u nás neslyšíme. Určitě pro ní totiž platí krédo Psarantonise: "Nikdy jsem skladbu nezahrál stejným způsobem. V improvizaci neexistují žádná omezení, přidat můžete cokoliv. Záleží na rozpoložení a koncert se pro mne proto stává bitvou bez dopředu jasného konce."
Foto: archiv
Jiří Moravčík
