Lisa Hannigan - Lisa Hannigan
08.01.2012 | Křehká irská písničkářka, jenž okouzlila Damiena Riceho, Herbie Hancocka, Glena Hansarda i členy skupin The Chieftains a BellX1.
Přišla k tomu vlastně náhodou: když ji Rice, kterému byla tvůrčí múzou a rozzářila mu dvě první úspěšná alba, před koncertem bez vysvětlení na minutu vyrazil, musela se postavit na vlastní nohy. A tak zanedlouho s kamarádem na farmě nedaleko Dublinu vyhnali ze stodoly zvířata a zatímco se toulala po okolí, nazkoušeli základy jejího debutového alba Sea Sew oceněného v roce 2008 nominací na Mercury Prize.
Lisa vyrostla na venkově, do Dublinu přijela studovat klasiku, ale setkání s Ricem vedlo k tomu, že za dva roky z university odešla.
Ráda běhá půl maratón a původně chtěla být spisovatelkou. To že pochází z hrabství County, jedné z bašt irské tradiční hudby, z jejích hravých, jednoduše vystavěných písniček ale neuslyšíte.
„Můj přítel tvrdí, že s kapelou hrajeme plinky plonk rock“, popsala zpěvačka se šibalským kukučem svou hudbu nesnášející spěch.
A videoklip ke skladbě I Don't Knot dokazuje i její bezprostřední esprit: s kapelou si ji pak může zahrát kdykoliv v hospodě.
Symbolickou tečku za pětiletým obdobím stráveným po boku Damiena Riceho ji pomohl vloni napsat slavný jazzový klavírista Herbie Hancock. Společně s Davem Matthewsem, Sealem, Tinariwen, Oumou Sangare a jinými velikány přizval Lisu k natáčení alba The Imagine Project. „Protože kolo se pořád točí a kdo ví, u koho se zastaví, protože poraženej jednou zvítězí, protože časy se mění,“ zpívá v dylanovce The Times They Are A-Changin´ za doprovodu The Chieftains a malijského hráče na koru Toumani Diabateho.
Ano, časy se mění a ona přestala být s konečnou platností „tou doprovodnou zpěvačkou a muzikantkou od Riceho“ a stala se Lisou Hannigan, „tou, co umí napsat skvělé písničky“ .
„Způsob jakým se se mnou Damien po sedmi letech rozloučil mě samozřejmě rozhodil. A skládání pro mě představovalo léčebnou kůru. Pomohlo mě to vyčistit si hlavu. Vlastně to byla ta nejlepší věc, která mě mohla potkat,“ vzpomínala Lisa na začátek budoucích skvělých časů.
Americký písničkář Jason Mraz ji sebou vzal na turné po Státech, kde ji zanedlouho vyšlo také Sea Saw a skladba Lille prolétla spoustou rozhlasových stanic. Vystupovala a nahrávala s irskými přáteli: Mickem Flannerym, Cathy Davey, Davidem Kittem nebo skupinou Snow Patrol. Pozvali ji do televizního hudebního pořadu Later With Jools Holland a na festival v Glastonbury.
Zúčastnila se také kampaně Oxfam's Make Trade Fair a zatímco Michaela Stipa polévali mlékem, Lisa poprosila o horkou čokoládu.
Druhé album Passenger není ani tak o cestovaní jako o vztazích k místům rozesetých po světě, místům s konkrétními lidmi, kam když vyrazíte, zabalíte si sebou to nejpotřebnější: “lásku, žal, přátelství a všechny problémy“.
Ve svádivém hlase Lisy se odráží irská skotačivost, šarm i nostalgie s temným prozřením. Má mnoho nečekaných poloh, láme se z milostné vášnivosti do plnokrevného výkřiku, z kurážného nakročení až k líbeznosti na samé hraně přijatelnosti.
A tak je to i s hudbou: minimálně polovinu skladeb si dokážete představit na rádiích, ve filmech, při lelkování. Mají základ v jiskřivém folkrockovém písničkářství dneška, neskrývajícím popové ambice, takovém co známe od zpěvaččiných spřízněnců: Teddy Thompson, Mary Gauthier, Rufus Wainwright nebo Ray LaMontagne, s nímž si Lisa zpívá duet O Sleep.
Nadstylovost je území producenta alba, amerického písničkáře Joe Henryho (Ani DiFranco, Solomon Burke, Bettye Lavette, Carolina Chocolate Drops) a tím je dána potřeba využívat na albu smyčce, klavír, dechy a harmonium.
Za hodně by Lisa s ukulele, mandolínou a banjem měla rovněž poděkovat hvězdné kapele a ze všeho nejvíc houslistce Lucy Wilkins, vyhledávané už léta Bryanem Ferrym, Roxy Music, Vanem Morrisonem nebo Siouxsie and the Banshees.
(2011)
Foto: archiv
Jiří Moravčík
