Afrika
Na jednom koncertě prý zatroubil a pak se chrapláckým hlasem dotázal kamaráda Luise Armstronga na nebesích: co ty nato? Kdepak odpovědi, té se samozřejmě nedočkal, nicméně publikum zařičelo pochopením. Příběh o tom, jak Satchmo poslal do Afriky šestnáctiletému klukovi jednu ze svých trumpet vešel do dějin. Tam ostatně patří i největší žijící africký jazzman Hugh Masekela, který se v České republice poprvé představí na festivale Colours of Ostrava.
Je to zvláštní pocit dívat se na jeden ze dvou exemplářů dřevěného xylofonu na světě, zvlášť když ho rozeznívá poslední žijící hráč. Názvy pro hudební styl a nástroj jsou totožné: rango. A oba mají na kahánku. Manažér stejnojmenné egyptské skupiny na festivale v německém Rudolstadtu vysvětlil proč k tomu došlo: motá se kolem nich totiž až příliš mnoho duchů a magie.
Dvě malijské zpěvačky žijící v Paříži. Dva příběhy ženské emancipace. Bez možnosti věnovat se doma naplno hudbě - pocházejí ze zámožných rodů – odešly kdysi do Evropy. Fatoumata Diawara s divadelní společností už jako populární filmová star, sboristku Mamani sebou vzal Salif Keita. Obě letos vydaly alba stíhaná titulky: nové hvězdy z Mali. A teď která je ta prává. Hádanku si pro sebe nejlépe rozluštíte když je budete poslouchat. Hrají navíc zcela odlišnou hudbu.
Na závěr o tom jak se Tinariwen vrátili domů, zatímco s obdivem k nim vzhlížející mladí kluci tuší budoucnost už někde jinde. Čím dál o táborů, tím lépe. Otázkou zůstává, nakolik se jim podařilo ze sebe smýt ochranou tuarežskou modř indigo. Rozuměj: to co pochytili od Tinariwen, stařešinů pouštních ohňů.
Po staletí si kočovní Tuaregové ve svých uhrančivě hypnotických písních vystačili s hlasy a dřevěnými nástroji. Přes všechny útrapy s nimi vydrželi až do 80.let, dál už to nešlo. Napříč národem bylo nutné rozšířit naléhavou hudební zprávu o povzbuzení národa schopnou přehlušit boje i ticho kolem Tuaregů. Tehdy skupina Tinariwen přišla s rockovým pouštním blues v němž starobylé loutny nahradily elektrické kytary.
Středa 31. srpna 2008. Tripolis dobyli rebelové, Kaddáfí je mimo hru, ale také k nenalezení. Na obou stranách fronty se objevují masové hroby. Západ s Čínou se staví do fronty na ropu. Co bude s Libyjí netuší ani ona sama a nikdo také nedokáže odhadnout, kolik hněvu padne na hlavy Tuaregů.
Pro německého hudebník a producenta Shantela, residenta dosud balkánsky nadupaného Bucovina Clubu, není najednou taneční hudba tím nejdůležitějším. Stala se mu přitom divná věc: na Kosher Nostra Jewish Gangsters Greatest Hits poprvé ve své kariéře nepřeložil ani jednu notu, do žádné z dvanácti sladeb nevtěsnal nový nástroj, zvuk ani své ego.
Vloni si na Respectu holandští post-punkeři The Ex zahráli se skupinou Ililta Band, reprezentující unikátní součást etiopské hudební scény: tradici trubadúru azmari. Letos se skupina představila po boku legendárního saxofonisty Getachewa Mekurya.
Africký roh, Somálsko: etnicky a jazykově celistvá země, přesto možný poslední schod, pak už se ocitnete rovnou v rozháraném pekle. Další africký stát, kde všechno je úplně jinak než to zvenčí vypadá. Je vlastně otázkou, jestli se pořád ještě jedná o stát nebo spíš o kotel krveprolití, islámského radikalismu a námořního pirátství.
Na papíře, ani kdyby se toho ujal spisovatel Hrabal nebo někdo, kdo hodně „kouří“, berberské Oudaden nedoceníte. Přečtěte si raději suchá fakta a zajděte na koncert. Dohrají a tělo, obvzlášť hlava, vás pak nebude chvíli poslouchat, nicméně za zkušenost to stojí.
