Getachew Mekurya - Lev z Etiopie
23.08.2011 | Vloni si na Respectu holandští post-punkeři The Ex zahráli se skupinou Ililta Band, reprezentující unikátní součást etiopské hudební scény: tradici trubadúru azmari. Letos se skupina představila po boku legendárního saxofonisty Getachewa Mekurya.
Není to z její strany nahodilý výstřelek: do totality zbavené a probouzející se Etiopie zajíždějí Holanďané od konce 90. let a při té příležitost založili „etiopský“ label Terp.
Zájem o hudbu z předtotalitních časů Etiopie, kdy nebýt nástupu komunistické lůzy získala země možná statut hudební velmoci jako třeba Mali nebo Senegal, lze odvodit od třináct let vycházející kolekce Etiopiques ( čítá už sedmadvacet alb) v péči francouzského odborníka Francise Falceta, organizujícího v Addis Abebě také Festival des Musiques d’Ethiopie.
Zapomenuté hvězdy Mulatu Astatqe, Alemayehu Eshete, Gétatchew Mekurya nebo Mahmoud Ahmed dnes zdobí programy významných světových festivalů a slouží ke cti Respectu, že mezi ně patří, čímž nám umožňuje seznámit se s bohatou historií etiopské hudby. Dramaturg Borek Holeček s Petrem Dorůžkou za tím účelem dokonce vloni odjeli na výzvědy do Addis Abeby.
Dechovky přišly do Etiopie v 30. letech minulého století s armádou Haile Selassieho: „judského lva“ s rodokmenem sahajícím až k Menelikovi I., synovi krále Šalamouna a královny ze Sáby. Postupně vznikly desítky státem financovaných orchestrů vedených zahraničními kapelníky. Pro každou významnou organizaci v zemi se stalo otázkou prestiže mít vlastní těleso. Repertoárově se od sebe příliš nelišily: operety, muzikál, kubánská hudba, rock´n´roll, soul, rhytm´n´ blues. Etiopsky různorodá hudební krajina se v divokém konkurenčním prostředí smísila s Dukem Ellingtonem, Otisem Reddingem, Elvisem Presleym a Jamesem Brownem v sofistikovaný pop, v těch časech v Africe takřka bezkonkurenční, s identitou zakořeněnou v biblické prehistorii jedné z nejstarších křesťanských tradic na světě.
Mekurya tehdy doprovázel slavného zpěváka Tlahouna Genesseho a po klubech hrál jazz. Ten etiopský, podobně jako pop dostal do vínku pěti tónovou stupnici s velkými intervaly vytvářející prostor pro bizarní feeling. Snad i proto je Mekurya považován za předchůdce africky smyslného freejazmana Archie Sheepa, obdivován Tomem Waitsem, Brianem Enem, Kronos Quartetem nebo Robertem Plantem.
S nástupem komunisty Mengistu Miriama, oproti osvícenému Selassiemu venkovskému balíkovi nechápajícímu elegantně zářivý sound Addis Abeby, nastala éra tvrdého potírání „západních vymožeností“; přišly zákazy nočního vycházení, v ulicích se objevili vojáci a swingující Etiopie utichla do hrůzného šepotu. Největší hudebníci emigrovali, odešli do ústraní nebo se na ně zapomnělo, což byl případ Mekurya.
Na pozvání The Ex přicestoval do Evropy poprvé a hned se tu cítil jako doma.
Na album Moa Anbessa s The Ex nabídl Mekurya v roce 2006 část svého dávného repertoáru a ukázalo se, že si ty skladby – někdy zostra funkové - v novém prostředí dokáží najít vlastní prostor; i tehdy, když se do nich zaříznou exovští kytaristé. Nic nepřirozeně neční, nevyšumí do ztracena, a to ani ve chvílích, kdy Ex Mekuryovi pouze minimalisticky podstrojují – ten si, protože jeho amharštině nerozumí, vždycky najde způsob, jak je saxofonem rozfoukat do stran a přivést do rozohněnějšího varu.
Ačkoliv Mekuryovi podsouvají Archie Sheepa a jiné freejazzmany, on je vůbec neznal, začínal dekádu před nimi. Jeho osobitý, divoký styl je vlastně přenesením válečných písní shellea fukara do útrob saxofonu. „Zabiju tě, uřežu ti koule,“ řvali podle Falceta, ale spíš kvíleli etiopští vojáci a Mekurya útočnou náturu své hudby v prvopočátcích zesílil oblečením: vojenská plášťenka a na hlavě čepice podobná lví hřívě.
Foto: Yvetta Stránská
(2011)
Jiří Moravčík
