Afrika
Světově proslulá skupina Tartit z Mali ve svém žánru představuje jistý unikát: zatímco většinu ansámblů ze Sahary reprezentují muži, Tartit vládne pětice zpěvaček. Transovní rytmus jejich akustické hudby vycházející z velbloudích kroků má proto daleko spirituálnější podobu než jakou známe od jejich krajanů Tinariwen s elektrickými kytarami.
Návraty rockových dinosaurů už dnes nepředstavují nic, z čeho by se jeden lidově řečeno posadil na zadek. Na šikovně vedený obchodní humbuk kolem nich si už snad každý zvykl. Nicméně ačkoliv by se zdálo, že na roztříštěné hudební scéně budou znamenat jistotu především pro pamětníky, s nadšením se po nich sápe i dvacetiletá mládež, uhranutá možností setkat se s kapelami, které to všechno v 6O. a 7O. letech uvedly do chodu - bez nostalgie, s upřímným okouzlením nad jejich dřevní autenticitou, nezřídka jiskřivější než snažení vrstevníků.
Na festivale Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou vystoupila a na druhý den vedla hudební workshop Zuzana Novak, hráčka českého původu na drnkací nástroj mbira ze Zimbabwe, která se jako dosud jediná běloška na světě aktivně zúčastnila celonočního rituálu pungwe národa Shona.
Ačkoliv harfa kora, loutna guimbri nebo mbira patří v Africe výhradně mužům, v okamžiku, kdy se jich dotknou jemné prsty žen, zapomenou na svou práci i jinak důslední zlí džinové, mající v takovém případě v náplni práce povinnost tvrdě zakročit. Stella Rambisai Chiweshe ze Zimbabwe se takhle stala nejrespektovanější a zcela první africkou hráčku na drnkací skříňku, jejíž ozvučnici kdysi tvořila lidská lebka. Pro celý svět Její Veličenstvo královna mbira.
Sahara svou neobyčejnou krásu nerada odhaluje sama, nechává to spíš na svých návštěvnících, jejichž pocity pak kolísají mezi existencionální samotou a nadšením z obklopujících zvuků. Není totiž pravda, že Sahara je místem ticha. V noci se prý rozvlní jako oceán. Dokáže také znít jako „magická opera“, skučet své truchlivé pouštní blues.
Nikdy nevlastnil fotbalový klub a nevstoupil do žádné síně slávy jako Ahmet Ertegun, spolumajitel Atlantic. Neuspořádal ani podobně zásadní koncert jako John Hammond v Carnegie Hall, kdy díky From Spirituals to Swing změnila Amerika v roce 1938 svůj pohled na černošskou hudbu.
Celých třicet let, až do března 2006, kdy slavný malijský kytarista Ali Farka Toure zemřel, stál Afel Bocoum po boku svého strýce. Stejně jako on se považoval především za farmáře z městečka Niafunke, teprve když byl čas, vzal do ruky kytaru a spustil pouštní blues od řeky Niger. Společně ho proslavili po celém světě, stali se jeho vykladači.
„Nejedná se o záležitost pro antropology, ale o moderní hudbu,“ tvrdí o pygmejské skupině Baka Gbine anglický producent Martin Cradick.
