World Music - Malý průvodce světem world music

Předchozí Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12Další
Greenland Whalefishers - Norští The Pogues

Irská hudba už zdaleka nepatří pouze do tamních hospod, hraje se takřka po celém světě. A zatímco dnes už v Irsku na divoké party spojující pijácké písně s punkovou energií ve stylu legendárních The Pogues narazíte jen stěží, protože mladí hudebníci upřednostňují spíš tradičnější akustické pojetí, v některých zemích mají stále ustláno na růžích. Dudák bostonské skupiny Dropkick Murphys dokonce vystupuje výhradně ve skotské sukni, o newyorských Black 47 se soudí, že mají ten nejsurovější irský zvuk pod sluncem a o nic pozadu za nimi nezaostává ani kapela z norského města Bergenu Greenland Whalefishers (Grónští velrybáři).

 
Seth Lakeman - Ochránce mořské pany oblečené pouze do slz

Na vřesovištích jihoanglickém Dartmooru, kraji psa baskervillského, prý prší asi tak čtyřikrát víc než v Londýně a živáčka abys tu pohledal. Tak úplně liduprázdno tu ale není. V rozlehlé divočině stojí proslulá věznice vybudovaná během napoleonských válek a nedaleko ní bydlí jednatřicetiletý zpěvák, houslista a kytarista Seth Lakeman, podle jedněch nejctižádostivější podle jiných nejpragmatičtější anglický folkař současnosti. Tvrdí totiž, že folk patří lidu a také, že účel světí prostředky.

 
Lisa Knapp - Je úžasné objevovat lidovou hudbu po svém

Všimli jste si toho? Svět opět zatoužil po písničkářích. Hlavně nevšedních, klišé dosavadnosti opuštějících a v nejednom případě alespoň drápkem zaseklých v hippiovských šedesátých letech, jimiž jako branou vstoupili do nesmrtelnosti ti nejlepší písničkáři, jaké kdy tato planeta slyšela.

 
Kate Rusby - Štěbetající folkový smíšek

Zlí jazykové v Anglii tvrdí, že donekonečna natáčí jednu a tutéž desku. Se vší konzervativností chvíle pro neodmyslitelný odpolední čaj. No, na experimenty si půvabná Kate Rusby tedy rozhodně nepotrpí, nač si něco namlouvat, nicméně přesto tu něco nehraje. Proč by ji potom několikrát vyhlašovali folkařkou a zpěvačkou roku, z šestice dosud vydaných alb činili svátosti a z ní samotné hvězdu málem největší? Rozumíte také tomu, že nejlepší folkové koncerty podle prestižní ankety Radia BBC uspořádala vloni právě ona? A nebo, a to pochopíte v tu ránu, kdy se s ní setkáte, slyšeli jste o tom jak svým šarmem okouzlila Richarda Thompsona a jak Robu Beatliemu z magazínu Q prý dalo hodně práce se do Kate nezamilovat?

 
Lou Rhodes - Žádné okouzlující tralala písničky

Lou Rhodes. Možná nejkratší kapitola anglického folku. Uvidíme. Zeptejte se totiž kteréhokoliv fanouška přeslavných a milovaných manchesterských Lamb a ten vám odpřisáhne – během motlitby aby se tak skutečně stalo – že se u ní jedná o přechodné období, léčbu z rozvodu, útěk od urputných studiových sporů s parťákem Andy Barlowem. Že bez debat přijde čas, kdy se Lou vrátí tam, kam prý patří – k duu Lamb: sofistikovanému drum´n ´bass z něhož se k údivu všech na povrch drala křehká poezie dvacetileté holky nevědící si občas sama se sebou rady.

 
A Filetta - Kapradina z Korsiky

Řekne-li se Korsika, každému naskočí francouzský císař Napoleon Bonaparte, krevní msta, nádherná hornatá příroda, stovky tajemných menhirů, legenda o možném rodišti Kryštofa Kolumba a docela drsná vlajka: useknutá hlava Maura. Středozemní ostrov pod správou Francie ovšem v posledních letech vzývají také hudebníci. Korsická vícehlasá polyfonie, nad jejíž „transcendentální blažeností“ nelze než užasnout, se totiž nedá jen tak přejít, to byste si museli sedět na uších.

 
Analogue Birds - Pouliční orgasmus

Na otázku, jak stará je australská dřevěná trouba didgeridoo, odpovídají lidé ze starobylého národa Aboriginů rovněž otázkou:“Víš jak je starý strom?“ O lecčems vypovídá také následující příhoda: když vědci zkoumali zvuk uvnitř země, kdy mikrofony spustili nejblíže k zemskému jádru, uslyšeli „všechen zdroj životní síly, hluboký, vibrující zvuk původních kořenů lidstva, zvuk Stvoření“ a jednomyslně ho přirovnali k didgeridoo.

 
Camille O´Sullivan - Nebezpečný vampír

Operu v australském Sydney vyprodala během pár hodin, podobně sály v Londýně, New Yorku či pařížskou Olympii. Všichni zkrátka chtějí na vlastní kůži zažít, jak se z temných písniček Editf Piaf, Kurta Weilla, Bertolda Brechta, Nicka Cavea, Davida Bowieho, Jacquese Brela nebo Toma Waitse stanou v provokativně smyslném a dramatickém podání irské zpěvačky, kabaretiérky a herečky Camille O´Sullivan stanou ještě temnější.

 
Cimbaliband - Srážka z tanečním zabijákem

Irský spisovatel Bram Stoker, co stvořil postavu hraběte Draculy rodem z Transylvánie, jednoho z nejopuštěnějších krajů východní Evropy, kdysi napsal: „Přátelé mi říkali, že v Karpatské podkově se setkávají pověry z celého světa, jakoby tu byl střed jakéhosi víru lidské obrazotvornosti.“

 
Darko Rundek - Apokalyptický pohádkář ze zrezavělé lodi

„Poezie a hudba mých písní jsou pouze odrazem mého věku. Nedělám se v nich starším nebo mladším než ve skutečnosti jsem, pouze jako celý život se snažím být upřímný a pravdivý,“ říká chorvatský zpěvák, divadelník, skladatel a básník Darko Rundek patřící do společnosti zasmušilých, dekadentně naladěných truvérů a waitsovských barových rozervanců.

 
Předchozí Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12Další