Flook - Věčný boj s puristy
10.01.2010 | “Připravte se na subtilní oheň, hráčský důvtip a rytmickou sílu. Ti čtyři báječní lidé na vás z rohu hojnosti vylijí tolik velebného muzikanství, až se z toho málem zalknete,“ napsali o skupině v magazínu fRoots.
Tajemství celosvětového úspěchu Flook (na Shetlandských ostrovech to znamená platýze) hledejte v instrumentálním mistrovství čtyř hráčů, ve vynalézavé a brilantní schopnosti reagovat na sebe navzájem. Přestože zájem Flook směřuje ponejvíc do Irska, čerstvost a bujnost jejich hudby spočívá především v prolínání irských tanců – většinou vlastních – s jazzem, melodiemi z Bretaně, Indie, Středomoří i východní Evropy.
Originální zvuk výhradně akustických Flook vytváří spojení příčné flétny s irskými píšťalami a akordeonem. Vysokorychlostní, energické koncerty skupiny hnané dopředu hráčem na bodhran a razantní akustickou kytarou mají navíc skvělou atmosféru. Čtveřice se jimi evidentně baví, dokáže okamžitě zareagovat na podněty z publika a silnou zbraní Flook je rovněž improvizace.
Flook vyšli z generace dnešních třicátníků, která zhruba před deseti lety rozhýbala ostrovní tradiční hudbu. Eliza Carthy, Kate Rusby nebo skupiny Anam nebo Lúnasa do ní společně s Flook vložili své mládí a dravost a v nejednom případě ji doslova převrátili vzhůru nohama.
Flook v roce 2006 oslavili desetileté narozeniny. Původně pod názvem Flok se kdysi v Londýně sešla trojice flétnistů: Brian Finnegan ze Severního Irska a dva Angličané – Michael McGoldrick a akordeonistka a flétnistka Sarah Allen. Později se k nim přidal anglický kytarista Ed Boyd. Po natočení živého alba Live se McGoldrick věnoval spíš vlastním sólovým aktivitám a za čas vstoupil do skotské kapely Capercaillie. Vystřídal ho zavalitý bodhranista John Joe Kelly z Manchesteru, považovaný za snad nejlepšího hráče na tento tradiční irský rámový buben na světě.
Flook procestovali málem půl světa. Vystupovali na festivale WOMAD i na dalších prestižních akcích. Jejich zdařilou desku Rubai odborníci nominovali na nahrávku roku 2002 a na půdě akustické hudby patří k nejzdařilejším počinům uplynulých deseti let. Nahrávka Haven a strhující koncerty Flook vynesly v anketě BBC Folk Awards na trůn nejlepší folkové kapely za rok 2006.
V roce 2008 Flook oznámili konec své kariéry.
Na rozdíl od jiných na tradici vyrostlých skupin zůstali Flook věrní akustickému pojetí. Jdete vlastně proti současnému trendu stavějícímu na nejrůznějších samplech a elektronice. Proč vlastně?
Brian: „Je to pro nás jednoduší. Představte si, můžeme jezdit v jednom autě, každý z nás má pouze jeden nástroj. Ne, vážně. Jedná se nám především o akustický zvuk.“
Sarah: „Zkrátka protože cítíme, že i bez elektroniky můžeme docílit mnohem modernějšího zvuku.“
Brian: „A navíc, když máte v kapele bubeníka jako je John Joe.“
Sarah: „Má moderní rytmický zvuk a tak nepotřebujeme technologii. Ta modernost pak vychází přímo z naší hudby.“
Co si myslíte o vlivu elektroniky na irskou hudbu? Jak z toho někdo dokázal vytřískat balíky prachů? Třeba Enya, Clannad apod.
Sarah: „Pobláznění ani nadšení z těch mlh, kláves a keltské symboliky nejsme. Ale není to tím, že bychom neměli rádi elektro pojetí. Líbí se nám například Shooglenifty nebo Eliza Carthy.“
Takže stále věříte tomu, že současnou hudbu, v tom smyslu, jak jsme se bavili, lze zahrát i na akustické nástroje?
Ed: „Vezměte si třeba Gotan Project. Tam je tango, elektronika, dýdžejové. Míchají moderní rytmy s akustikou, irskou melodikou, mandolínou a pianem. Tohle je způsob, jak by to mohlo do budoucna fungovat. Ale my to moc neděláme.“
A zkusíte to někdy?
Ed: „Chtěli bychom. Jako další zkušenost, ale pravděpodobně ne na jevišti, spíš ve studiu.“
A co byste tedy nejraději do své hudby zapojili?
Sarah: „Taneční hudbu. (Obrací se se smíchem na kolegy a ptá se: „Co myslíte?“)
John: „Sambu!“
Polovina Flook pochází z Anglie, ale přesto dáváte přednost irské hudbě.
Sarah:“Bezpochyby podstatnou část vlivu na naši hudbu má Irsko, ovšem nemyslím si, že bychom z toho důvodu zněli jako ortodoxní tradiční irská skupina.“
Vy sama jste začínala s Chrisem Thompsonem v anglické kapele Barely Works, v níž jste kombinovali anglické balady s jazzem, country a ska...
Sarah: „Pozor! To byla hodně anglická hudba!“
Dobře, a dalo by se říct, že šlo o jakýsi předstupeň k Flook?
Sarah: „Tehdy jsme irskou hudbu nijak programově nehráli. Kolem nás navíc existovala hromada vynikajících muzikantů, kteří to dokázali daleko lépe. Takže jsme raději zůstali u té anglické.“
Spojení zobcové flétny s tin whistle není zrovna pro Irsko typické. Jak vás to napadlo?
Sarah: „No, když už máte ve skupině Briana s Michaelem McGoldrickem, tak proč to nezkusit. Vyvinulo se to úplně přirozeně a během následujících deseti let kombinace těch dvou nástrojů vytvořila charakteristický zvuk Flook.“
Měli jste někdy problémy s irskými tradicionalisty? Však víte, když není něco podle nich....
Sarah:“Zpočátku z nás byli trochu nervózní, zněli jsme přece jenom trochu jinak. Ale nakonec nás vzali a dnes jsme v Irsku hodně populární. Berou nás i muzikanti. Sama ale nevím proč.“
Brian: „Já jsem si ale jistý, že nás úplně všichni rád nemají.“
Kdo například?
Brian: „Konzervativní puristé. Podle nich se nejedná o čisté pojetí. Mají své názory, kdy navíc jedině oni vědí, jak by se ta hudba měla hrát. Ale to je vpořádku. Tak už to chodí. I kdybychom nehráli jinak, tedy složitěji a rychleji, stejně bychom u nich nepochodili.“
Ed: „Víte naše hudba je pro tradiční tance moc rychlá. A když vás pozvou na nějakou taneční soutěž, tak je to okamžitě na odchod. Nám se třeba líbí hudba ze Švédska nebo Makedonie a v momentě, kdy ji spustíme, ozvou se puristé, proč to nenecháme na tamních muzikantech. My si to přitom ale chceme zkusit zahrát po svém, jsou to zajímavé záležitosti. Pro starší lidi je to ovšem problém. Přitom v Irsku se toho v uplynulých dvaceti letech hodně změnilo. Jazyk, hudba, kultura.“
Brian: „Když už jsme u těch tradičních záležitostí. Je přece jasné, že už když byly napsány, tak se v pravém slova smyslu se o žádnou tradici nejednalo. I tehdy staří muzikanti na mladé nadávali. Tak to bylo a bude.“
Donal Lunny měl přece s řeckým bouzouki také problémy...
Ed: „Pochopitelně.“
Mimochodem znáte se s ním? A neplánujete v budoucnu spolupráci?
Brian: „Potkal jsem ho před devíti lety a John s ním i hrál. Ale asi bychom ho nezaplatili.“
Brzy odjíždíte do USA. Máte nějaké zkušenosti s tamní irskou hudbou a vůbec irskou komunitou?
Sarah: „Hlavně z New Yorku, ale tam žije celá řada dalších národnostních komunit. Židé, Švédové a všichni se snaží zachovávat své dědictví“
Brian: „To je na Americe skvělé, jak tam lidé dbají na svou původní identitu a ještě ji míchají s dalšími.“
A co americké kapely? Cítíte u nich spíš už ten americký aspekt?
Sarah: „Ani moc ne.“
Brian: „Ani já ne. Snad v bluegrassu a country. Jinak je ale irská hudba v Americe dost hraná v rádiích.“
Ed: „Uvědomte si, že ti lidé si sebou za oceán museli vzít celý svůj majetek třeba v jednom kufru. A přece do něho položili housle. A udržovat daleko od domova svou kulturu pro ně musí být dodnes daleko těžší než pro ty, kteří zůstali doma.“
(2006)
Foto: Yvetta Stránská, archiv
Jiří Moravčík
