Greenland Whalefishers - Norští The Pogues
10.01.2010 | Irská hudba už zdaleka nepatří pouze do tamních hospod, hraje se takřka po celém světě. A zatímco dnes už v Irsku na divoké party spojující pijácké písně s punkovou energií ve stylu legendárních The Pogues narazíte jen stěží, protože mladí hudebníci upřednostňují spíš tradičnější akustické pojetí, v některých zemích mají stále ustláno na růžích. Dudák bostonské skupiny Dropkick Murphys dokonce vystupuje výhradně ve skotské sukni, o newyorských Black 47 se soudí, že mají ten nejsurovější irský zvuk pod sluncem a o nic pozadu za nimi nezaostává ani kapela z norského města Bergenu Greenland Whalefishers (Grónští velrybáři).
Sever Evropy měl k irské hudbě odjakživa velmi vřelý vztah. Souvisí to jak s dávnými čilými kontakty Vikingů s Kelty, tak s podobným přístupem s jakým mladá generace irských a severských hudebníků na přelomu 80. a 90. let mísila punkrock s tradicí. U Greenland Whalefishers svou roli sehrál i tehdejší obrovský boom irské hudby v Norsku. "Začali jsme ji hrát daleko dřív, než u nás irské šílenství vypuklo. O to jsme to měli snazší," vysvětluje hráčka na píšťaly Agnes. "Norskou irskou scénu ale už odvál čas. Byla sice velmi populární, ale dnes už je mrtvá. Doma na nás nahlížejí jako na punkovou kapelu." Zpočátku se Greenlanad 
Whalefishers (název si vypůjčili ze staré irské písničky, kterou hrávali i The Pogues) věnovali výhradně severské tradiční hudbě, teprve později, pod vlivem slavných Irů, zaměnili svérázné norské housle za bouzouki, píšťaly, banja a mandolíny a spustili pravdou hospodskou dupárnu. Jejich koncerty prosluly nebývalou nevázaností a skupině brzy přinesly značnou popularitu. Jako předkapelu si ji vybrali i The Dubliners. "Popíjeli jsme s nimi pivo, dlouhé hodiny si povídali a vyprávěli sprosté vtipy. Řekli nám, že jsme moc dobří a kdyby se The Pogues vrátili v dávné formě, neměli by to vedle nás lehké." Když Greenladn Whalefishers vyšlo první album Loboville, označila ho kritika za pravděpodobně první významný postpoguesovský počin 21. století. Od těch dob jim nikdo jinak neřekne, než "norští The Pogues". "Ano, je to tak," říká s úsměvem Agnes. "Náš zpěvák Arvid skutečně zní jako Shane MacGowan. Ovšem s takovým hlasem se narodil a zpíval tak když oni ještě neexistovali. Jedinou možností pro nás je asi ho vyhodit."
Vedle dravého hospodského zvuku objevuje skupina i táhlé námořnické balady, vzdáleně připomínající jinou proslavenou irskou skupinu The Waterboys. Přestože Norsko patří k námořním a rybářským velmocem, po žádné takové domácí písničce Greenland Whalefishers ani tentokrát nesáhli. Agnes pro to má prosté vysvětlení: "Norští námořníci si po barech neprozpěvují, oni se tam spíš perou. A tak není kde brát a musíme si je skládat sami nebo vypůjčovat."
Severské kapely Hedningarna či Urban Turban patří u posluchačů folkrocku mezi nejoblíbenější. Jejich zvuk vychází ze severských tradičních kořenů, což z nich činí značně originální soubory. Vy ale dáváte přednost tomu znít jako pravověrná irská hospodská kapela. Nenapadlo vás někdy zalovit i v norské tradici. A použít místo mandolíny či banja třeba hardingfele nebo seljefloyte?
„Myslím, že ty nástroje znějí skvěle. Tedy občas. Ovšem není to náš šálek čaje. Existuje celá řada kapel, které je používají. Nevím proč hrajeme tak jak hrajeme, prostě to tak je. Nebo ty to víš?“
Pogues prosluly nezřízeným pitím. Soudě podle vaší fotografie a vzhledem k tomu, jakou hudbu hrajete, bych vás na žádné svatoušky také netipoval.
„Přijď za námi někdy do šatny. Jsme hodní hoši. Můžeš se zeptat našich matek.“
Barney McKenna od Dubliners kdysi řekl: “Začnete jako tradiční zpěvák či hráč a najednou si uvědomíte, že všechna ta hudba patří k rock´n ´rollu a že si můžete dovolit cokoliv, aniž byste porušovali nějaká pravidla.“ Vy jste prý přece také začínali u norské tradiční hudby, takže jste ho vlastně vzali za slovo.
„Ne.Začínali jsme jako rock´n ´rollová kapela a tou budeme navždy.“
Váš název prý pochází z jedné z písniček Pogues.
„Vzali jsme si ho z jedné irské lidovky, kterou oni hráli. Jo, domníváme se, že to je hloupý název. Původní členové si ho ale prosadili a nás v tom pak nechali namočené. Vysrat se na ně.“
Nepřemýšleli jste někdy o spolupráci s houslistkou Annbjørg Lien? Vždyť ona také míchá Norsko s Irskem.
„Je to skvělá muzikantka, ale o její hudbě toho příliš moc nevíme. Sorry.“
(2002)
Foto: Archiv
Jiří Moravčík
