Afel Bocoum - Pro mne je nejdůležitější předávat zprávy
26.05.2006 | Celých třicet let, až do března 2006, kdy slavný malijský kytarista Ali Farka Toure zemřel, stál Afel Bocoum po boku svého strýce. Stejně jako on se považoval především za farmáře z městečka Niafunke, teprve když byl čas, vzal do ruky kytaru a spustil pouštní blues od řeky Niger. Společně ho proslavili po celém světě, stali se jeho vykladači.
V Mali, kde žije třicet procent analfabetů za nimi přicházeli lidé, aby jim svou hudbou předávali zprávy, pomohli dešifrovat složitosti života. „Na venkově se nedíváme na televizní zprávy, nechodíme do kina ani nečteme noviny, za to posloucháme hudbu,“vysvětluje Bocoum. Vlastní skupinu, se kterou od roku 1999 koncertuje a vydává alba pojmenoval Alkibar, což v jazyce sonrai znamená Posel velké řeky. Na břehu Nigeru vyrůstal, farmaří, čerpá z ní vodu na zavlažování i inspiraci. Představuje pro něho vše. Stejně jako tradiční kultura místních rybářů, pastevců a zemědělců. S Ali Farkou Tourem si také byli odjakživa jistí, že na vlnách jedné z delt Nigeru doteklo do Ameriky blues. Na akustickou kytaru hraje Afel Bocoum úsporně pouštním stylem, skládá ovšem na tradiční jednostrunné housle njarka a dvoustrunnou loutnu njurkel, ovládající zvuk jeho nového alba Niger. Bocoumova akustická hudba sice nese charakteristické znaky strýcova blues, slyšitelně je však křehčí, rytmicky volněji plynoucí. Bocoumův charismatický hlas nezná drsné polohy, spíš ty vlídné, trpělivé, prodchnuté vztahem k lidem. V Afelovi dnes všichni vidí přímého dědice Toureho umění a filosofie. On se tomu však brání:“Lichotí mě to, ale jeho charisma nemám. Chci se dostat z jeho stínu. Prosím, dejte mi prostor a čas.”
V Mali mají nezastupitelnou společenskou úlohu grioté. Kronikáři a hudebníci. Vy ale z rodu griotů nepocházíte. Jaký je mezi vámi rozdíl?
„Oni hovoří spíš o historii, zatímco já dávám přednost současnosti. Říkám mladým lidem z Niafunke: Neodcházejte do Evropy, zůstaňte doma, vzdělávejte se, učte se lépe obdělávat půdu. Chci jim osobním příkladem a svými písněmi dokázat, že se dá žít v míru, což během povstání Tuaregů u nás nebylo lehké.“
Vedle hudby je stejně jako u Ali Farka Toureho pro vás důležitým prvkem vašeho života zemědelství.
“Ano, vystudoval jsem vysokou školu a pak dvacet let učil. Dnes pracuji jako státní úředník. Vedle toho se ale mohu věnovat hudbě a cestovat po světě. Nehraji pro peníze a když nějaké vydělám, podporuji své bratry. Nejsou na tom dobře, stále se musí bránit před záplavami Nigeru.”
Jak vlastně vnímáte svou hudbu? Spolupracoval jste s Ali Farka Tourem nebo Darmonem Albanem ze skupiny Blur a vašich alb si všichni cení jak po hudební, tak po textové stránce.
“Víte být profesionálním muzikantem u nás není běžné. Musíme uživit rodiny a jako lidé se vzděláním jsme prospěšnější doma v Niafunke, než v evropském studiu. Pro mne představuje hudba poselství a protože se nepovažuji za nejlepšího muzikanta nejdůležitější je pro mne předávat lidem zprávy. Hitparády pro mne nejsou.”
Teď jste na evropském koncertním turné a všude slavíte se svým neobyčejným pouštním blues u publika velký úspěch. Vadí vám koncertování po světě stejně jako Ali Farka Touremu? Ten přece nakonec odmítal natáčet svá alba jinde než na své farmě v Niafunke.
“Přemýšlím podobně. Nikdy nechci být z domova déle než dva měsíce. Snažím se vydělat peníze a starat se o lidi v Niafunke, aby se měli dobře a netrpěli hladem. Nemusím být ani v Bamaku nebo někde jinde. Doma je doma. Není jednoduché žít mimo domov.”
A v čem spočívá hudební specifikum městečka Niafunke a kraje kolem řeky Niger?
“Po staletí tu vedle sebe žily lidé různých národností. V době kolonizace a války se jich u nás hodně schovávalo. Mezi tolika jazyky a kulturami bylo proto Niafunke to nejlepší místo pro úkryt a pro dobrou hudbu.”
Váš otec byl vynikajícím hráčem na housle njarka a loutnu njurkel. Vy ale hrajete na kytaru. Proč?
“Otec jsem na kytaru nikdy hrát neviděl. Visela doma na stěně, ale on si ji nikdy nevšímal. Já se na ní ale začal už v mládí učit.”
Víme, že vašim vzorem byl ctěný muzikant Harber Maigova.
“Nejen vzorem, ale i učitelem. Patřil ke třem nejvýznamnějším hudebníkům z Niafunke.”
A zbyly po něm nějaké nahrávky?
“Ne, nahrával pouze v rádiu a celkem hodně.”
A některé z vašich deseti dětí má ambice se stát hudebníkem?
“Zatím moc ne. Pouze dcera zhruba tak rok zpívá.”
A jaké to bylo hrát s Ali Farkou Tourem. Byl vůdcem skupiny?
“Ano, vůdčí osobností.”
A byl demokratickým vůdcem?
“Velmi. Byl laskavý, přátelský a milý.” (2006) Foto: Yvetta Stránská Jiří Moravčík
