Domácí
Tam kde se kdysi po spolupráci s Hradišťanem a Zuzanou Homolovou Vlasta Redl zastavil, Tomáš Kočko pokračuje. A míří ještě dál. Moravskou lidovou hudbu uvádí do nových, často šokujících souvislostí, aniž by jen na okamžik zapochyboval, že na to má shůry požehnáno, že to vyvěrá z její podstaty a historie.
World music představuje soundtrack globalizace. Ve world music se přitom ale víc než hudba skrývají mechanismy jejího vzniku. Staré jak lidstvo samo. To co si ještě nedávno dokázal málokdo představit, dnes, stejně jako kdysi, dostává smysl. Také u Tomáše Kočko.
Na albu Tvojej duši zahynuť nedám zůstává slovenská písničkářka Zuzana Homolá věrná slovenským náladám. Tedy žánru, který od interpreta vyžaduje daleko vnímavější a odlišnější přístup než je u lidových písniček běžné. Velmi zdařilé album vyšlo u firmy Slnko Records a v dosavadní tvorbě Zuzany Homolové představuje nebývalý posun směrem k pestrému a barevnému zvuku, daleko nejenergičtějšímu, co kdy tato významná folkařka použila. Mezi hudebníky, kteří se na nahrávce podíleli najdeme vedle dlouholetého spoluhráče Samo Smetanu překvapivě i Mariana Vargu, člena dua Dlhé Diely Daniela Salontaye nebo Rasťo Andrise ze skupiny Zuzany Mojžíšové.
Už předcházející skupina Psalteria odhalila svou nejtěžší zbraň: ženskost. Dívčí kapela prý obnáší velkou sílu. „Ve volném čase se můžeme třeba dohadovat, která má hezčí naušnice, nebo delší nohy,“ doplnila Kateřina Göttlichová další z výhod Psalterie.
Ojedinělá hlasová experimentátorka spoléhající výhradně na svůj hlas a přístroj Boss Loopstation umožňující na sebe vrstvit libovolný počet vokálních linek, které do něho Ridina postupně nazpívává. Používá ho na koncertech a natočila přes něho debutové album Hlasem.
"Divadlo je o textu, o zodpovědnosti za obsah a pravdivosti sdělení. Jsme autorské divadlo, zvyklé zpracovávat látku po svém. Umění vnímáme jako touhu po svobodném sebevyjádření a po doteku krásy," myslí si Blanka Ulrychová z Moberg Ensemble
Pohyblivý festival organizace evropských hudebních rádií European Broadcasting Union (EBU) by klasik nejspíš zhodnotil lapidárně: Setkání vejtahů. Míněno dobře, jakpak jinak. Každé z nich se totiž v rámci možností chlubí originální, z lidové tradice vycházející hudbou své domoviny. A málokdo z příslušných dramaturgů hodlá uspávat publikum nezáživností a uvískaností s dutým obsahem. I naše Ivana Radechovská ze stanice Vltava proto bere zaplnění festivalového okénka jako výzvu. V uplynulých letech přivezla do Belgie Čechomor, ve Finsku omráčila Radůzou a do chorvatské Puly letos doprovodila valaško meziříšské Docuku. Z kamarádství rozhodně ne.
Skupina složená z bývalých členů ZOO a Bran nedávno vydala zdařilé debutové album Disk O´Brass. Hutný folkrock inspirovaný Bretaní zdobí pronikavý zvuk bombardu a dud. Všichni se okamžitě shodli na tom, že Dick O´Brass hrají keltskou hudbu. Kapelník Tomáš Nedělka je ovšem jiného mínění: tak jednoznačné to zas není.
Tři zpěvačky a romský repertoár, to je v Čechách a možná i jinde v Evropě unikát. Neméně zvláštní na skupině Triny je i skutečnost, že pouze jedna z nich je Romka. Iveta Kováčová a její gadžovské kolegyně Jana Procházková s Dagmar Podkonickou si s tím ale hlavy nelámou. Nepotřebují to. Hudbu svými ohebnými hlasy vnímají instinktivně, sálá z nich hravost a chuť vymanit se z nebezpečně zavádějících rompopových klišé.
Album Bylo a není brněnské skupiny představuje další pohled na zpracování lidovek u nás. Ne, že by tato sympatická s nadhledem a humorem pojatá nahrávka na domácí scénu world music udeřil zrovna silou blesku, přesto z ní znatelně vybočuje. Třeba i proto, že jak sami členové tvrdí: „Nejdeme na to prvoplánovitě s bicími, harmonikou a klezmerem.“
