Dick O´Brass - Africké bubny a didgeridoo proti bombardu nemají šanci
16.06.2006 | Skupina složená z bývalých členů ZOO a Bran nedávno vydala zdařilé debutové album Disk O´Brass. Hutný folkrock inspirovaný Bretaní zdobí pronikavý zvuk bombardu a dud. Všichni se okamžitě shodli na tom, že Dick O´Brass hrají keltskou hudbu. Kapelník Tomáš Nedělka je ovšem jiného mínění: tak jednoznačné to zas není.
Čím víc se budete proti škatulce keltské hudba ohrazovat, tím víc vás do ní budou v Čechách cpát. Jak našinec uslyší dudy, má hned jasno: keltská hudba.
„V médiích jsou reportáže o keltské hudbě, keltských tancích a všelijakých keltských kravinách. To je myslím zásadní problém. Když jsme dělali po vydání cédéčka nějaký rozhovor do novin, zase jsme měli nálepku keltská hudba. Když jsem proti tomu při recenzování vyslovil výhradu, redaktor namítl, že pokud to tam nebude, nebudou to lidé číst. Trochu boj s větrnými mlýny.“
Vy jste se pohyboval po Bretani, takže jakých jste tam ohledně zařazení nabyl zkušeností. Nehnali vás klackem, když jste Bretaňcům řekl, že hrají keltskou hudbu?
„Musím se přiznat, že by mně asi klackem hnali. Je to klasický problém českého pojetí tohoto hudebního žánru. Dám příklad: nazývá někdo polský anebo moravský folklór slovanskou hudbou? Asi těžko. Ale u nás to lidem v hlavě nezměníte. Prostě na vás znovu vytáhnou Kelty a vy posluchačům musíte vyjít vstříc.“
Nemějte obavy, že i ve světě s termínem keltská hudba nebojují. Také si už zvykly. Stejně tak na rádoby vystižné charakteristiky. Mám ovšem pocit, že na ty úplně nejblbější jsou Češi doslova kanóni. Upřímně řečeno, moc nerozumím ani té vaši: „keltská“ world music. Co takhle obyčejný folkrock?
„Nojo, to jsou všechno názvy z rozpaků. I my to přece nějak musíme přiživit. Prostě kelt vespolek a všichni jsme Kelti. Zní to směšně a tady bych hodil díl viny na média. Zejména ta největší mají tendenci používat stále hloupějších příměrů. Název „keltská“ worldmusic je proto nutno brát s velikou rezervou – v podstatě to jen vyjadřuje to že čerpáme z Bretaně, Irska apod. a snažíme se tomu dát trochu jiný háv.“
Když jste dávali dohromady Dick´O Brass, prý jste zpočátku sázeli na folk. Co si mám pod tím představit? Pouze akustickou sestavu?
„Ano, na samém začátku jsme byli pouze akustičtí. Dechové nástroje, 12-strunná kytara, housle a perkuse. Po velmi krátké době s příchodem baskytary, rozšíření na celou bicí soupravu a po nutných personálních změnách kapela logicky začala inklinovat k bigbítu.“
Proč se vlastně rozpadla kapela Bran? Jestli se nemýlím, šlo o mezinárodní sestavu s bretaňskou účastí?
„Ano. Kapela vystupuje dodnes, ovšem z původní sestavy tam nyní hraje jen Bretonec David Pajot. Řekl bych, že začátkem konce tehdejší formace byl paradoxně i počínající úspěch, kterého kapela u nás i při hraní v Bretani dosáhla. Někteří z jeho členů ho prostě neustáli a začali přemýšlet o změnách, žánrových i personálních. To jsem neměl zapotřebí, tak jsem z toho vlaku vystoupil.A byla to trochu škoda – ta kapela měla obrovskou sílu jít dál. Bohužel se stylově a pojetím zakonzervovala.“
Bretaňský hoboji příbuzný dechový nástroj bombard patří svým pronikavým zvukem mezi nejkrásnější nástroje světa. Čím vás osobně učaroval?
„Málokterý nástroj přeřve dudy. Hlavně s bombardem se dá krásně frázovat a vytvářet protimelodie ke skotským dudám – v Bretani biniou bras. Na tomto principu jsou založeny místní dudácké kapely - bagadou. Ale zásadně mne bombard učaroval na koncertu Jean Barona a Anne Auffret v kostele sv.Tomáše v Praze. V tu chvíli jsem si dal za cíl jej získat. V Quimperu jsem si koupil po vyzkoušení asi deseti jiných kusů svůj nástroj – je to ebenová ruční práce Jean-Luc Ollivier.“
Hrajete i na dudy. Kde jste se na ně naučil?
„Jsem původem ze Šumavy a vyrůstal jsem ve Strakonicích. Dudy jsem poprvé slyšel již tak ve 2 letech. Na zdejších dudácké festivaly jezdili Skotové a mně se zvuk jejich dud odmalička líbil. A co se týče hry? Po pradědovi, který byl žádaný heligonkář, jsem asi zdědil kapku muzikantské krve a kromě fléten jsem se na ostatní nástroje naučil sám.“
Jak jste se vlastně ocitl v Bretani a u bretaňské hudby?
„Ani nevím. První nahrávky, které jsem v tomto nebo jemu podobném žánru slyšel, bylo ZOO (z kterého Dick O´Brass v podstatě vzešel) a Hrubého Cesta na Severozápad. Potom Tri Yann a Stivell – spíše než jeho pseudonewageové pokusy mne zajímaly staré desky – Olympia concert, Reflets, Live at Dublin. A setkání s Davidem v Branu bylo také jistě zajímavým momentem. Já hrál dudy, on bombard a ještě k tomu Ogion na djembe… nikdo nás nezastavil.“
Dick O´Brass tvoří zkušení muzikanti. Nenapadlo vás, že hudba, do které jste se pustili by mohla posluchačsky zapadnout do prázdna? Vždyť na Kelty si tu oproti dřívějšku už hraje stále méně a méně lidí. Každý se teď naopak snaží tlouct do nějakého afrického bubínku nebo funět do didgeridou.
„To mne nenapadlo a řekl bych, že to vzhledem ke stále většímu počtu lidí na koncertech tak nevypadá. Pořád myslím, že je muzika, kterou Dick O´Brass hraje, lidem blízká. Možná je to i větším dílem českých textů, možná bigbítovější rytmikou. Africké bubínky a didgeridoo proti bombardu fakt nemají šanci.“
Vaše muzika má drajv a šťávu. Na rozdíl od spousty domácích Keltů. Doufám, že vám to vydrží.
„To jsem rád. Všichni z členů kapely mají k bigbítu či rocku blízko.
Já jsem díky tátovi znal Hendrixe nebo Mayalla ještě dřív než jsem uměl mluvit. Pepa Kůstka byl u zrodu Blue Effectu, půlka kapely hrála se ZOO. S Radimem Kadlčákem – naším kytaristou, jsme prakticky vylidnili jednu hospodu hraním na dudy spolu s elektrickou kytarou napojenou na efekt zvaný Metal Zone.“
Vedle pidlikání jigů a reelů a vůbec hraní si na zasněné nebo naopak bláznivě roztančené Iry, kterým se tam stejně pořád pletou vzorce z Porty (nepochybně proto, že velká část z nich kdysi toužila získat nějakého toho Krtečka z Porty), jsou velkou bolestí domácích kapel texty. Proboha proč raději nezpíváte o chlastu a hezkých holkách než o nějakých středověkých a pseudokeltských blábolech, říkám si vždycky, když to slyším. I vám se tam takovéhle věci občas zapletly. Co vy na to?
„Souhlas, tomu se nedá příliš oponovat. Je to pár písniček ze začátku existence kapely a my jsme si je takto trochu z nostalgie na albu připomněli – proto to trošku smrdí zaměnitelností. V nových věcech se tomu snažíme vyhnout jako čert kříži. Ale neaspirujeme na to být druhým Divokým Billem . Vidím silnou inspiraci právě Tri Yann. A těm se alespoň věkovým průměrem úspěšně blížíme. Tahle muzika musí být hutná a na nic si nehrát.“
Teď vám to hezky odsejpá, publikum se baví. Ale co budoucnost? Jak vidíte budoucnost Dick O´Brass? Zakonzervujete vaše pojetí nebo se chystáte na nějaká zvuková vylepšení? Co třeba elektronika?
„Dík za přání. Zatím elektroniku ne, i když nás do toho pár lidí už tlačilo. Ale nikdy neříkej nikdy. Od křestu desky budeme hrát na větších akcích se dvěma bicíma (Aleš Zimolka a Jiří Chlumecký). V rytmice se zatím alespoň z mého pohledu dá najít daleko víc barvy. Možná jsme trochu konzervy, ale prostě si to zatím jinak nedokážu představit.“
(2006)
Foto: archiv
Jiří Moravčík
