Amerika
Dvanáctičlenná kolumbijská kapela hraje ohnivou hudbu, co prý roztančí i mrtvého. Pokud ne, něco je špatně. Z dechů jim nevylézají jazzoví hadi, ale rovnou draci. Bubeníci jsou v transu a zpěváci k tomu nemají daleko. Pódium vře a lidem pod ním často dochází dech. La-33 hrají totálně pohlcující salsu.
Zosobňuje stejnou legendu, jako Robert Plant, Salif Keita, George Clinton či Marianne Faithfull. V něčem je ale všechny trumfnul: nikdo z nich si nezahrál v seriálu Simpsonovi. David Byrne ano - v epizodě Dude, Where's My Ranch? dokonce tančil s Homérem.
The Blind Boys Of Alabama, hrobníci ze závěru filmu Bratříčku, kde jsi. Geniální slepí gospeloví zpěváci z jihu Spojených států. Nositelé čtyřech Grammy, o nichž Stevie Wonder prohlásil: “Oni nejsou tradiční, oni představí tradici.“ Spojují strhující gospelový feeling s blues, současným rockovým písničkářstvím, jazzem a soulem. Jejich interpretace skladeb Erica Claptona, Toma Waitse či Boba Dylana nemá obdoby. Sedmdesátiletí staříci považují nadále každý koncert za způsob, jak se pomocí zpěvu přiblížit Bohu a neváhají přitom publikum rozpálit ho do běla.
Připustíme-li, že každý stát má svůj hudební symbol, pro Argentinu jím je tango.
Už na první pohled sympatická Lucia Pulido je hlasový originál, zázrak přírody, až se nemůžete ubránit pomyšlení, jestli se vám na pódiu nezdá.
Jestli je pravda, že za vznikem Kronos Quartetu stála frustrace z vietnamské války zaznívající v roce 1970 ze skladby Black Angels avantgardisty George Crumba, vše naznačuje tomu, že i po bezmála čtyřiceti letech existence není čtveřici ze San Franciska jedno s čím okolní svět zachází a schází.
Ta nejlepší věc, co pro sebe při poslechu Marty a její kapely můžete udělat je, že nebudete tušit, odkud pochází. A když vás to u v pomalých tempech se líně převalujících písních přece jenom trkne, navíc to příjmení přímo svádí k tomu abyste se někoho zeptali, věřte jejím slovům:“Nejsem žádná kulturní turistka, ta hudba ke mě přichází sama“.
