Asie - Oceánie
Zprávy od navrátilců z festivalu Babel Med v Marseille nepřeháněly: iraq´n ´roll izraelského zpěváka Dudy Tassa fakt láme kosti. Sdílíme s ním zároveň rehabilitační příběh architektů novodobé irácké hudby naplněný arabsko-židovskou nenávistí, ponížením a pokusem vymazat jména Dudova strýce a dědečka – Saleha a Daouda al-Kuwaity - z historie.
Sen protestních zpěváků: být hudebním symbolem revoluce. Procítěný chvalozpěv Emel Mathlouthi o svobodě Kelmti Horra se stal hymnou té Jasmínové v Tunisku, zatímco rapová skladba Rais Le Bled El Generala obviňující tamního presidenta z hladomoru její rozbuškou, podnětem k vyjití do ulic. Nevznikly v revolučním kvasu, ale předtím než tuniský papiňák vybouchl; a po něm ty v Egyptě, Alžírsku, Jemenu nebo Libyji. Zkrátka před Arabským jarem: povstáním řízeným mladými lidmi přes sociální sítě doprovázeném do té doby zapovězenou hudbou z undergroundu.
Izraelský spisovatel Michael Sebban to nazývá “probuzená dlouho spící různorodost“. Při vzniku státu Izrael totiž nastala tendence potírat extrémní kulturní rozmanitost židovské diaspory. Všem novým příchozím říkali zapomeňte na svůj původ a jazyk. Vaše minulost není žádoucí, staňte se Izraelci. A tak to v tavícím hudebním kotlíku přestalo na dlouhá léta bublat.
Nevzdělaný zpívající zedník aktuálně motá půlce světa hlavy lokálním hudebním novotvarem zrozeným z nouze: kde by sebral peníze na řádnou kapelu, takže se od roku 1996 nechává doprovázet hráčem na syntetizátory a elektrifikovaným loutnistou, přičemž bez zřejmého úmyslu tím starý taneční styl dabke zmutoval do maniakálních elektro noise podoby.
Chimérické písně šimrající anděly na nohách zakomponované do severské záře nad australskou pouští. Na Inge Liljeström se mohou s důvěrou obrátit milovníci The Lamb, Portishead a černobílé expresivity zapomenutých noir filmů.
Doma, tam kde vznikla, se o tu hudbu z minulosti nikdo nestará. Nedostává se finančních prostředků, možností, producentů a vůle provětrat archívy; nejvíc to ale vypadá na pochybnosti, že pro zbytek světa by mohla představovat naprostý unikát.
Zřejmě nejrozšířenější nástroj planety, bez konkurence v pojmenování: u nás se mu říká brumle; anglicky jew´s harp, ale nikdo dosud hodnověrně nepřišel na to z jakého důvodu, s židovskou kulturou nemá brumle totiž nic společného.
Navzdory mínění, že Írán připomíná Sovětský svaz před kolapsem, nedávná fatwa nejvyššího íránského duchovního ajatolláha Alí Chameneího v níž hudbu označil za činnost neslučitelnou s principy svatého zřízení Islámské republiky dokládá, že šrouby až tolik nepovolují. Íránská kapela Blurred Vision mu proto z Kanady ve videoklipu nové, zdaleka rockovější verze Another Brick In The Wall vzkázala: „Ayatollah, leave those kids alone!“
K bazénu přichází žena zahalená v burce. Svléká se a v bikinách vstupuje do vody. Dlouhonohá, krásná předtím sexy smyslně tančila a na odhalených zádech se ji objevovaly scény z poprav a fotografie ve víře zavražděných muslimských žen. Nepochybně po vzoru jediného znázorněného muže: holandského režiséra Theo van Gogha zastřeleného v roce 2004 po natočení filmového dokumentu Submission o násilí páchaném na muslimských ženách.
Palestinské bratrské trio během vystoupení na pražském festivale Respect dokázalo, že arabská loutna oud dokáže hrát i tehdy, když její struny utichnou. „V tichu je totiž síla, bez něho nedokážete pocíti účinky hudb,“tvrdí Samir Joubran.
