Asie - Oceánie47Soul - Shamstep je hlavně o svobodě, volnosti a pohybu.
08.11.2020 | Kritika praktik Izraele na okupovaných územích z nikoho ještě nedělá antisemitu a nepřítele židovského státu. A bezmezné stranění Palestincům by nemělo svádět k zavírání očí před terorismem Hamásu. Izraelsko-palestinský konflikt, dnes hlavně střet dvou nároků na bezpečný domov, rozhodně nepředstavuje prostor pro černobílé vidění a je nutné naslouchat oběma stranám, byť se v pohledu značně odlišují. K takové situaci došlo na Colours of Ostrava, kde v rámci besední scény Meltingpot promluvil izraelský spisovatel Tuvia Tenenbom, autor knihy Chyťte Žida! s podtitulem Proč Evropa nenávidí Izrael a miluje Palestince, a na festivalu vystoupilo aktuálně hudebně i názorově nejradikálnější palestinská elektro dabke skupina 47Soul. Se zpěvákem a perkusistou Tareqem Abu Kwaikem aka El Far3i jsme se bavili nejen o albu Balfron Promise, považovaném ve světě za jednu z nahrávek loňského roku. Samozřejmě došla řeč i na politiku, a přestože se jeho kontroverzní prezentace spletité palestinsko-izraelské reality ne každému zalíbí, je jenom k našemu dobru si ji vyslechnout. Více zde >>
Může být palestinská hudba apolitická? Než si odpovíte, měli byste prý zkusit život na území Západního břehu Jordánu nebo v tamních uprchlických táborech. A denně procházet izraelskými checkpointy.
Zatímco na ostravských Colours se pod náporem bouřící skupiny Alaev Family a ve společnosti zpěvačky Rity fascinující zvuk svislých houslí kamanche občas ztrácel, na Folkových prázdninách v Náměšti se už svobodně, v plné kráse, nesl zámeckým parkem. Až tam, v komorním triu se svým otcem Pirisem na loutnu tar a kytaristou Alonem Amano Campino, představil izraelský hráč Mark Eliyahu v celé šíři své mistrovské hráčské umění na starobylý perský nástroj. Mimořádný skladatel se smyslem pro líbivé melodie, kombinuje hudbu Východu s evropskou klasikou a poctivou dávkou artrockové dramatičnosti.
Když indicko-americký hudebník, producent a pionýr asijského undergroundu Karsh Kale pustil nové album Up nejbližším přátelům, dostalo se mu odpovědi: tohle jsi ty.
Další exotická květina co po přesazení do sterilní západní půdy uvadla. Není divu: divoká svatební hudba z Levante neměla na novém albu Wenu Wenu proti sofistikované produkci Kierana "Four Tet" Hebdeneho prakticky žádnou šanci.
Hudební vesmír libanonského trumpetisty se nadobro vzdáluje nekonečnu a jeho dvě nová alba - Red & Black Light a Kalthoum - překonávají všechny představy o nadčasovém, žánry nesvázaném post-jazzu.
Australská scéna alternativního country blues vybublává na povrch už hezkých pár let. Živelně staví na propustnosti žánrových hranic a tím na různorodosti. Někdo tvrdí, že zůstává v částečném stínu Nicka Cavea, ale uvěřte tomu po loňské návštěvě Graveyard Train. Cash Savage & The Last Drinks pocházejí ze stejné melbournské líhně.
Australané s pověstí hodně divoké koncertní kapely a jasným cílem: jen proboha žádné písně o lásce, pracovitých lidech a politice.
Procházku po válce se probírajícím libanonském městě Bejrútu fascinujícím a katarzním způsobem zhudebnil trumpetista Ibrahim Maalouf ve skladbě Beirut. Zatímco on se do rodného města pouze nakrátko vrátil, Yasmine Hamdan tady tehdy trvale žila. Také ona se nyní ve stejnojmenné, ale už vlastní baladické písni s textem libanonského básníka Omara El-Zenniho vyzpívala z deziluze: "Neoblbujte turisty, Bejrút už není Paříží Blízkého východu, já vidím jen zbořeniště, odpady, pouliční bitvy, atentáty, nezaměstnané a beznaděj. Bejrút je prokletý."
Banja, kytary, dobro, kladiva a řetězy jako bicích, chlapské barytony na pokraji zhroucení, vlkolaci, zombie a vyspávání opice v rakvi. Jinými slovy country z Melbourne lomeno makabrozní pakárna. Přesto se od australské kapely Graveyard Train jen tak neodtrhnete. A pokud začnete s videoklipy, dobře pro vás: vložila do nich veškerou šklebivou ujetost.
