Wang Li - Ticho nalezené s brumlí
20.06.2011 | Zřejmě nejrozšířenější nástroj planety, bez konkurence v pojmenování: u nás se mu říká brumle; anglicky jew´s harp, ale nikdo dosud hodnověrně nepřišel na to z jakého důvodu, s židovskou kulturou nemá brumle totiž nic společného.
Jazykovědci přišli na to, že angličtí celníci už v roce 1481 běžně používali označení jue harpes a jue trumpes, odvisejících od francouzštiny, ale drží se toho spíš jako jedné z verzí.
Holandský muzikolog Phons Bakx si dal tu práci a našel pro brumli přes tisíc názvu; léta se také snažil – a nebyl sám – dopátrat se jejího původů, nejpřesvědčivější mu nakonec přišla Asie někdy okolo 4. století před naším letopočtem. Fakt, že se na brumli dnes hraje po celém světě, včetně Afriky, souvisí hlavně s kupci a migrací.
Nejfantastičtějšího zvuku brumle se nám v Čechách dostalo od skupin ze Sibiře: Huu-Huur-Tu, Altai Kai nebo Gendose, tedy přímých pokračovatelů šamanských tradic a rituálů, se kterými je nástroj – aman huur, khomus nebo komus – obecně a po právu nejvíc spojován.
Brumle je kovová podkova (nebo bambusová) s pružnou lamelou- jazýčkem uprostřed; držíte v ústech a prstem brnkáte na lamelu, čímž docílíte charakteristického bzučivě alikvotního tónu, jehož výšku a barvu dotváříte ústy, představující resonátor.
Jednoduchá konstrukce, přesto i kdybyste čínského virtuóza Wang Li stokrát obešli, nebude vám jasné, kde se u něho ty fascinující zvukové palety berou. I když vám neujde, že u toho rytmicky dýchá, chrčí a zpívá, stále ho podezříváte z toho, že si k tomu přidává nějakou dozvučující elektroniku. Samozřejmě že ne, to jen hru na brumli dovedl do běžně neslýchané podoby; vynalezl techniku s nekonečným množstvím zvukových odstínů.
Wang Li pochází z čínského přístavu Tsingtao u břehu Žlutého moře a jeho brumli se tam říká kouxian nebo huang a může mít až pět jazýčků. Z centrální Číny zmizel kouxian ve 14. století, převzaly ho ale malé horské národy, takže tradice nezanikla.
Wang Li prošel armádními orchestry, hrával na kontrabas, který začal studovat a ve výuce se rozhodl pokračovat ve Francii, namísto toho ale strávil čtyři roky v semináři St. Sulpice in Issy-Les-Moulineaux: tam prý během rozjímání a hry na brumle objevil hodnoty trpělivosti a ticha.
(2011)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
