The Alaev Family - Buchara groove
26.08.2012 | Izraelský spisovatel Michael Sebban to nazývá “probuzená dlouho spící různorodost“. Při vzniku státu Izrael totiž nastala tendence potírat extrémní kulturní rozmanitost židovské diaspory. Všem novým příchozím říkali zapomeňte na svůj původ a jazyk. Vaše minulost není žádoucí, staňte se Izraelci. A tak to v tavícím hudebním kotlíku přestalo na dlouhá léta bublat.
Dnešní generace ale pod něho pořádně přiložila: Dudu Tassa hraje íránskou hudbu svého dědečka, skupiny Yemen Blues a Ensemble Yaman jemenských Židů, hitmaker Idan Raichel etiopských. Yasmin Levy zpívá v jazyce Ladino sefardské písně a skotačivá Riff Cohen alžírský rai z židovských čtvrtí přístavu Oran.
Alaev Family exportovali v roce 1991 do Izraele hudbu asi z největší dálky: z Tádžikistánu.
S ní se před námi odvíjí fascinující historie židovské komunity odřízlé v naprosté izolaci ve Střední Asii víc jak dva a půl tisíce let od zbytku židovstva. V muslimském prostředí si dokázala zachovat náboženskou a národní identitu a vyvinout neobyčejnou kulturu s vlastním dialektem a výkladem judaismu.
Říká se jim bucharští Židé, podle emirátu Buchara, rozkládajícího se v letech 1785 – 1920 na území dnešního Tádžikistánu a Uzbekistánu.
Dorazili sem údajně už v 7. století p.n.l. a města Buchar, Samarkand, Dušanbe nebo Termez pomáhali během tisíců let proměňovat ve významná světová centra vědění a obchodu. Ležela na Hedvábné stezce, při jejímž vývoji sehráli Židé značnou roli a dostali se po ní až do Číny, kde už v 11. století stavěli synagogy.
Ve Střední Asii přežili Židé vládu Alexandra Velikého, masakrizaci Čingischánových mongolských hord, násilnou islamizaci, zemětřesení, pogromy, protižidovské zákony carského Ruska, ale na zvěrské praktiky sovětských bolševiků a nastalý tuhý antisemitismus byli krátcí. Od 30. let minulého století proto začal velký židovský exodus ze Střední Asie. Zatímco v Uzbekistánu k úplnému zániku židovských komunit nedošlo, počty Židů v Tádžikistánu se po občanské válce v roce 1992 odhadují na desítky. Dnes z nich většina žije v Izraeli a Spojených státech.
Bucharští Židé prosluli jako barvíři látek, vlivní obchodníci a bankéři, patřili ale také k umělecké, filosofické a hlavně hudební elitě podílející se na cizelaci unikátního stylu shashmaqam ( šest maqamů). Vysoce propracovaná instrumentální hudba založená na modech maqam a zpívané mystické súfijské poezii se v multikulturním prostředí Buchary a Samarkandu dotvářela od babylonských časů. Komunisté shashmaqam ideologickými úpravami zdecimovali a do roku 1957 i zakázali, protože nevyhovovala potřebám pracujícího lidu. Simon Broughton v encyklopedii world music The Rough Guide popisuje jak výsostné súfijské verše nahradila agitace: namísto oslovování všemohoucího boha nutili zpěváky vykřikovat nehynoucí slávu Leninovi a komunistické partaji.
Těžkou ránu shashmaqam zasadila také emigrace židovských muzikantů. Styl totiž vyžaduje složité hudební vzdělání založené ze značné části na orálním přenosu z mistra na žáka. UNESCO proto v roce 2003 shashmaqam zahrnula do seznamu ohroženého nehmotného dědictví lidstva.
Malé i velké ansámbly s loutnami tanbur, sato a dutar, houslemi gidjak a především rámovými bubny doyra s kovovými kroužky hrály především na emírských dvorech nebo při slavnostních příležitostech. Na svatbách a židovských obřízkách se provozovala jiná, spontánnější lidová hudba: falak a toi.
Po vyhlášení nezávislosti Tadžikistánu v roce 1991, těsně před vypuknutím občanské války, patriarcha Allo zavelel a rod Alaevů se odstěhoval do Tel Avivu.
V uplynulých padesáti letech si Allo Alaev v pařížské Olympii zatančil s Josephinou Baker, ve Švýcarsku popovídal s Charlie Chaplinem a v Moskvě dostal pořádného komunistického hudlana od Brežněva. Dnes osmdesátiletý hráč na rámový buben doyra totiž s ansámblem Lidové opery z Tadžikistánu objel celý svět a naučil se poslouchat jeho potřebám.
Bucharskou hudbu v Izraeli promísil s dalšími vlivy a nástroji a s dvěma syna a čtyřmi vnoučaty vytvořil skupinu o které se v poslední době hodně mluví v souvislosti s vynikajícím albem The Alaev Family & Tamir Muskat natočeném s programátorem a bubeníkem Balkan Beat Box. Muskat dosud tradičnější vyznění nakopl elektronikou, přidáním baskytary a proměnil v buchara groove.
Na fotografiích, sklonění nad bubny, připomínají Alaev Family sprintery na startu. Také že jo, za chvíli vyrazí do neuvěřitelné bubenické kanonády. Ostrý střih a většina z nich vymění bubny za citeru qanun, housle, flétnu duduk nebo akordeon, což intenzitě neubere na síle, zvlášť když ji vévodí súfijsky vypjatý vokál Allo Alaeva. Není divu, že album získalo dobré recenze a Peter Gabriel pozval Alaev Family mezi dalšími hvězdami na festival WOMAD, slavící letos významné třicáté výročí.
Ještě předtím ale vystoupili v rámci festivalu Respect v Praze.
(2012)
Foto: archiv
Jiří Moravčík
