Karsh Kale - S bubínky tabla a Brucem Lee v oblacích
08.06.2016 | Když indicko-americký hudebník, producent a pionýr asijského undergroundu Karsh Kale pustil nové album Up nejbližším přátelům, dostalo se mu odpovědi: tohle jsi ty.
Zdánlivě jednoduché rozhřešení má hlubší podtext: po letech manické práce, cestování a kmitání mezi indickou, západní, klasickou, rockovou a současnou hudbou si prý Kale konečně uvědomil, kdo je a co chce dělat. Zkrátka se přestal cítit ve světě ztracený.
Představte si, že
se narodíte indickým rodičům v Británii, přestěhujete se do New Yorku, stanete
se vyhledávaným hudebníkem a producentem, takže většinu dosavadního života
strávíte na palubách mezikontinetálních letadel. Státy ani hranice nevnímáte,
vlastně ani čas, a léta beží. Pak přijde nevyhnutelný okamžik: ztratíte se; ve
světě i v sobě samém. Ani hraní s v
Bílém domě nebo s věhlasnými umělci vám
neodpoví na to kam patříte, odkud pocházíte. Zničehonic postrádáte čitelnější
kulturní identitu, pevnější napojení na hudební rodokmen.
"Najednou mě napadalo tolik otázek: kdo ksakru jsem a co to ksakru dělám?," vyznal se Kale, vědom si dalšího problému: crossoverový hudebník představuje vlastně diagnozu.
Na vlastních albech, projektech v bombajském Studiu Coke a s Alicie Keys, Anoushkou Shankar, AR Rahmanem, Stingem, Yoko Ono, Billem Laswellem nebo Trilokem Gurtu sice Kale vyrostl do pozice nenahraditelného hráče na tabla a programátora, sám si ale postupně nebyl jistý, co zo toho plyne pro něho osobně, jak silně může vykřiknout: tohle jsem já!
" Neusazuj se v jedné formě, přizpůsob se jí a vybuduj si svou vlastní a nech ji růst, buď jako voda," řekl Bruce Lee a Karshe Kala to nejen přivedlo ke složení skladby Be Like Water, dospěl k přesvědčení, že by neměl dělat vše co mu nabízejí, spíš se soustředit sám na sebe a své začlenění do kosmopolitního světa. Při zachování nutné vize: ze všeho nejvíc patřím do Indie.
Synergie s filosofií Bruce Leeho nepřišla jen tak: hvězdu akčních filmů Kale odmala zbožnoval, dokonce po něm pojmenoval svou kočku. “Bruce reprezentoval charakter a kulturní dualitu, což se ve své práci snažím napodobit, " řekl Kale, který se v roce 2010 s dvojici indických programátorů Midival Punditz postarali o jedinečný zážitek: na vybraných filmových festivalech naživo odehráli alternativní soundtrack k Leeho klasice Enter the Dragon.
Vznik a natáčení
alba Up provázely u Kaleho také pochyby o současném hudebním průmyslu,
crossover přístupu a vztahu mladé
generace k formátu alba. "Dnešní
děti mají přístup k nejrůznějším druhům hudby a je pro ně normální jít na
festival, kde hraje AR Rahman a Megadeth. Dávají přednost You Tube, jednotlivým skladbám a
SoundCloudu. Já dodnes poslouchám alba
od začátku až do konce a jedním z nejdůležitějších vlivů na mne za poslední
léta zanechalo poslední album Pink Floyd The Endless River. Připomnělo mě to,
že kumšt natáčet alba stále existuje a lidé po nich touží."
Karsh Kale na Up zúročil vše co umí: Bollywood, tranzovní elektroniku, indickou klasickou hudbu, filmové soundtracky a průsečík mezi Shakti a Led Zeppelin. To jsou třeba chvíle pro indického kytaristu Warrena Mendonsa, zvlášť ve skladbě Shiva, verzi tradiční karnatické melodie nabídnuté bombajským zpěvákem Benny Dayalem. Hlas vynikající zpěvačky a herečky Monali Thakur zase zvedá do výšin skladbu Shyam za přispění hráče na flétnu bansur Ajay Prasanna. Poměr indických a amerických hudebníků se vychyluje, vždy v závislosti Kaleho autorského záměru, každopádně jejich seznam je velmi dlouhý a co jméno, to kapacita. Samotný Kale prakticky v každé skladbě exceluje s bubínky tabla, jde za ním ale také většina kláves, programování bicích a basových linek. Zpívat se odvážil pouze jednou: v Up, příběhu vztahujícím se k létání a místu nahoře, kde prý měl v hlavě nejvíc jasno o tom kdo je a kým chce být.
P.S. V
mandarínštině zpívaná, zvukově experimentální
skladba Play z alba vybočuje, přijměte
ale vysvětlení: Kale produkoval aktuální album Butterfly Dream čínské zpěvačky
Sa Dingding a ta mu na oplátku s upravenou verzí Play slíbila hostování.
(pro Vltavu)
Foto: archiv
Jiří Moravčík
