Vstávejte ptáčata, rojení hvězd začíná
13.06.2015 | Náš nejstarší festival world music v rámci své pověsti i letos naplno překvapil: takové rojení velkých hvězd, ale předpokládal málokdo. Jakoby Respect předčasně slavil kulaté narozeniny, přitom nás čeká teprve 18. ročník.
Festivalů chytajících se onehdy rozjetého vlaku s world music ubylo tak rychle, jak rychle a bez hlubšího pochopení věci jako houby po dešti vznikaly. Na téhle scéně je nutná orientace: pokud se u nás v minulosti vydávalo za world music cokoliv, co jen trochu zavánělo exotikou, snahám představovat kulturně a historicky odlišnou hudbu často mimo naše chápání to jen uškodilo. Lidé s hlubším zájmem ale povrchní nabídku mnohých akcí brzy odhalili a pozornost přesunuly k těm osvědčeným, kde se jim nikdo nesnažil vnutit běžnou, za výjimečnou pouze vydávanou a do atraktivního obalu world music zabalenou hudbu. Respect si své renomé drží, protože podobné taktiky jsou dramaturgovi Borku Holečkovi cizí. Nikdy mu také nechyběla odvaha přivážet do Čech naprosto neznámé muzikanty a jak je pro Respect příznačné, nenápadně nás tím vzdělávat.
Letošní program stál na opravdu velkých hvězdách a přestože se k nám a na Respect mnohé vracejí, zrovna u nich není opakování nikdy na škodu.
Paolo Angeli (Itálie)
Hráč na Frankensteinův nástroj: hybrid kytary, cella, bicích a elektronického orchestru. Nezařaditelná hudba: tradice z rodné Sardinie, rock, jazz, ambient, baroko, postfolk..... Žádné samply, vše naživo. Pro Pata Methenyho postavil podobnou preparovanou kytaru a spolupracoval s Fredem Frithem nebo Takumi Fukushimou, což není špatná vizitka.
Lula Pena (Portugalsko)
Zpěvačka s hlasem až mrazí, vynikající kytaristka, básnířka a světoběžnice s aurou tajemství.
Susheela Raman (Velká Británie/Indie)
Extatická cesta do srdce indické hudby, pákistánského qawwali a post-rockové voodoo s fantastickou zpěvačkou a její kapelou vedenou manželem, kytaristou Samem Millsem. VíceZDE
Salif Keita (Mali)
Velikán a revolucionář západoafrické hudby. Jednoduše: Salif Keita.
Více ZDE
Abavuki (Jihoafrická republika)
Název osmičlenné skupiny mladých kluků v plné síle z Kapského města - Vstávejte, ranní ptáčata - navozuje dojem něžného probuzení, ve skutečnosti vás neuvěřitelná rytmická smršť bubeníků, dechařů a tří hráčů na marimby doslova vykope z postele. Decentně řečeno.
Lo Cór De La Plana (Francie)
Světovou proslulost si mužský vokální sbor z Marseille získal díky svým naprosto strhujícím koncertům, unikátní novodobé verzi polyfonního zpěvu a podílem na oživení zapomínané oksitánské kultury. Šestice famózních zpěváků s tamburínami spoléhá také na tleskání a dupání do podlahy v energických severoafrických rytmech, což posluchače očekávajícího běžnou vícehlasou polyfonii může uvést do rozpaků. Nebo přivézt k nekontrolovanému tanci. Řečeno slovníkem reklam: znáte z Respectu.
Více ZDE
Spiro (Velká Británie)
Jane Harbour (housle), Jason Sparkes (akordeon), Alex Vann ( mandolína) a Jon Hunt (kytara, cello) nezpívají, nesólují, nepřitahují pozornost k jednotlivým nástrojům, ty u nich srostly do homogenního zvukového masívu.
Více ZDE
Amadou & Mariam (Mali)
Věčně zamilovaní slepí manželé z Mali hrají melodicky nakažlivý afrorock, což z Respectu dobře víme. Amadou Bagayoko patří mezi vyhlášené kytaristy a Mariam Doumbia se stačí jen nadechnout a hlasem urve kus oblohy.
Nenáleží ke kastě griotů a nikdy nehráli blues jako Ali Farka Touré, svou africkou hudební DNA ale nepopírají, nicméně neúnosné tíhy zůstat navěky „autentickými Afričany“ se dokázali sympaticky zbavit. Cestu po které se před třiceti lety vydali chápou jako příležitost představit své pojetí universálního sbratření malijských kořenů se západním rockem.
Více ZDE
Parno Graszt (Maďarsko)
Maďarské cikánské kapely úspěšně šplhají po žebříčcích world music už hezkých pár let. Bez ztráty svěžesti a drajvu. Což lze vysvětlit: takoví Parno Graszt třeba dodnes běžně hrají na svatbách a pohřbech, a kdo se jich kdy zúčastnil, ví, že tam se muzikanti musí sakra ohánět, aby je příště pozvali znovu.
Jiří Moravčík
