Ve výročních anketách uplynulého roku hodně zaujalo rozpustile taneční album HaitiaNola s ambici propojit neworleánský Mardi Gras s haitským Kanevalem, což je sice také hýřivý karneval, nicméně s daleko podvratnějším podtextem. Haitská skupina Lakou Mizik navíc sbírá body za exkluzivní hosty a nemělo by překvapit, když mezi nimi najdeme Régine Chassagne z kanadských Arcade Fire nebo americkou písničkářku Leylu McCalla - vždyť jejich rodiče pocházejí z Haiti, ostrova propojeného s dějinami a kulturou New Orleans přes dvě stě let.
Kritika praktik Izraele na okupovaných územích z nikoho ještě nedělá antisemitu a nepřítele židovského státu. A bezmezné stranění Palestincům by nemělo svádět k zavírání očí před terorismem Hamásu. Izraelsko-palestinský konflikt, dnes hlavně střet dvou nároků na bezpečný domov, rozhodně nepředstavuje prostor pro černobílé vidění a je nutné naslouchat oběma stranám, byť se v pohledu značně odlišují. K takové situaci došlo na Colours of Ostrava, kde v rámci besední scény Meltingpot promluvil izraelský spisovatel Tuvia Tenenbom, autor knihy Chyťte Žida! s podtitulem Proč Evropa nenávidí Izrael a miluje Palestince, a na festivalu vystoupilo aktuálně hudebně i názorově nejradikálnější palestinská elektro dabke skupina 47Soul. Se zpěvákem a perkusistou Tareqem Abu Kwaikem aka El Far3i jsme se bavili nejen o albu Balfron Promise, považovaném ve světě za jednu z nahrávek loňského roku. Samozřejmě došla řeč i na politiku, a přestože se jeho kontroverzní prezentace spletité palestinsko-izraelské reality ne každému zalíbí, je jenom k našemu dobru si ji vyslechnout.
Před dvaceti lety vyšlo zásadní album asijského undergroundu. Na Beyond Skin předložil Nitin Sawhney rozklad toho, co znamená být Indem v Británii, založený na bourání předsudků a mírném optimismu ohledně multikulturalismu. Pak přišlo 11. září a nic už nebylo jako předtím, jen na Inda se v Británii podle Sarathy Korwara pořád hledí stejně. Název po všech stránkách výbušného alba More Arriving odkazuje na strach obklopující imigraci v časech Brexitu. Korwarova ironie navíc nebere mezí: „Přijde ještě více lidí a vy se s tím budete muset vypořádat."
Tuareg z Nigeru přichází na novém albu Ilana (The Creator) s něčím, co jsme v minulosti v rocku mnohdy z duše nenáviděli: dlouhými kytarovými sóly. Namísto toho, abychom obraceli oči v sloup, však prožíváme nirvánu. Rockový svět dokonce přispěchal s odvážným tvrzením: tak syrovou energii překoná jen málokdo. Jak je to možné? K vysvětlení je potřeba začít ze široka.
Libanonská rocková skupina vedená gay zpěvákem Hamadem Sinno si celosvětový obdiv vysloužila nevídanou odvahou s jakou se v arabském světě otevřeně staví proti pronásledování komunity LGBT, rasismu, terorismu a válečnému šílenství, což je na Středním východě bráno za akt protivení se vládcům. Kompilační album The Beirut School oslavující desetileté výročí skupiny, máme brát za „ódu na nutnost bojovat, i když vyhlídky na úspěch jsou stále v nedohlednu".
