Třiasedmdesátiletá Golda Rovinská na albu Yiddish Glory: The Lost Songs of World War II. lamentuje nad hrůzostrašným obrazem Babího Jaru, rokle nedaleko Kyjeva, kde Němci za dva dny zastřelili třicet tři tisíce Židů a šestnáctiletý student popisuje zánik židovské populace v ukrajinském Tulčynu. Končí doufáním: „O našem utrpení a smutku se brzy dozví celý svět.“ Smůla: ten z rozhodnutí komunistů takového práva pozbyl. Podle kanadské historičky Anny Shternshis tak máme s albem možnost poprvé slyšet hlasy sovětských Židů, o kterých jsme se domnívali, že je Hitler se Stalinem navždy umlčeli.
Festival bez ochranky, se samými dobrovolníky? Se starostou hledajícím místnost pro kolegy, když svou zasedačku uvolnil pro konferenci Kolokvium? Chleba s pomazánkami pro muzikanty namísto opulentních hostin? K tomu všudepřítomné výtvarné pábení Rosti Pospíšila a hudební dramaturgie, která by se měla vyučovat na školách? Zkrátka: na škále od jedné po radost, nepřestávají být Folkovky radostí na druhou.
Dvojalbum Zaire 74 uvádí po třiačtyřiceti letech věci na pravou míru: třídenní festival konaný v témže roce v Kinshase a přezdívaný Černý Woodstock nehostil, jak se dosud svět domníval, pouze Jamese Browna, Billa Witherse nebo B.B. Kinga. Představil se tu za mimořádné situace především výkvět konžské hudby. Zpěvák Tabu Ley Rochereau nebo kytarista Franco Luambo kapelou s TPOK Jazz se přitom nacházeli na absolutním vrcholu kariéry.
Dost není pro inuitskou zpěvačku z nejsevernějšího kanadského regionu Nunavut nikdy dost a není od věci její hudbu nazývat uměleckou disciplínou, vždyť se jedná o jedinou svého druhu na světě. Potvrzeno novým albem Retribution.
Exotická hudba z Moravy, to je v region v České republice, dodávají pro jistotu zahraniční recenzenti alba The Book of Transfigurations. Pravda je taková, že za exotickou ji v podání americké skupiny Dálava zaručeně považují také na Moravě, když ne rovnou po celé zemi.
