Existují rodinné festivaly kde vám je sice prima, po týdnu ale marně přemýšlíte, co jste na nich zažili. Zatímco Čarokrajnou tkalcovnu, vdechnutí duše obřímu pohádkovému mlýnu nebo většinu koncertů na Folkových prázdninách z hlavy na dlouho nedostanete. Návštěvníkovo nazírání na umění a hudbu lze formovat různě, nenápadně vzdělávací způsob, jaký léta volí dramaturg Michal Schmidt u nás však nemá obdoby. Smazat ostrý kontrast mezi dětskými hrátkami a krutými židovskými písněmi z 2. světové války není přece vůbec snadné, jemu se to přesto podařilo. K ruce má sice vnímavé a citlivé posluchače, které si koneckonců za ta léta vychoval, i tak to nelze brát za samozřejmost. Bavíme se ale o Folkových prázdninách....
Královně samby Elze Soares se přezdívá brazilská Tina Turner. Na fotografiích ji to už, řečeno kulantně, moc nesluší: národní hudební ikona v obří fialové afroparuce totiž nesnáší vrásky, zato věří plastickým chirurgům. Nevěnujte tomu pozornost, s albem The Woman at the End of the World vás tahle osmdesátiletá dáma zarazí do země jako Superman barák.
Americká písničkářka Alynda Lee Segarra strávila většinu života na útěku: a to doslova, když tři roky načerno křižovala Spojené státy ve vlacích, ale hlavně od svého portorikánského původu, za něhož se styděla. Z rebelující newyorské punkery přešla ke country a blues, přesto se v jejích rozskřípaných písních dalo napětí vždycky krájet. Zpívala o drogách, rasovém násilí, queer tématech, vyprázdněných vztazích, femiminismu a diskriminaci žen. S nástupem Trumpa a blížící se třicítkou, přišel radikální obrat: vrátila se do Bronxu, mezi Nuyorican, jak se přezdívá portorikánsko-newyorské komunitě a natočila koncepční rockové album The Navigator. Sugestivní osobní a politický manifest a velkou senzaci roku 2017. S heslem americké spisovatelky a aktivistky Audre Lorde, že mlčení nás před ničím neuchrání, přijíždí Lee Seggara s Hurray for the Riff Raff na festival Colours of Ostrava možná v pravý čas.
Může být palestinská hudba apolitická? Než si odpovíte, měli byste prý zkusit život na území Západního břehu Jordánu nebo v tamních uprchlických táborech. A denně procházet izraelskými checkpointy.
Jak jamování s Tuaregy navždy změní život západního hudebníka? Proč je nutné si v dnešním Istanbulu dávat pořádnýho bacha na pusu? A může v tamní autodílně vzniknout psychedelický tranz s bojovým statementem? A proč se majitelé německého labelu Glitterbeat kdysi zapřisáhli, že nebudou používat termín world music? S americkým kytaristou a producentem Chrisem Eckmanem, žijícím aktuálně v Lublani, odkud oceňovaný label na dálku řídí, bude řeč i o novém albu Bu Bir Ruya, natočeném se členy turecké skupiny Baba Zula.
