Na Colours of Ostrava v loňském roce vystoupily dvě skupiny z jihoitalského regionu Salento - Canzoniere Grecanico Salentino a Nidi d'Arac - víme tedy, co si představit pod tancem pizzica a léčivým rituálem taranta. Nechme stranou jejich transovní nasazení, neboť se odvíjelo zcela podle očekávání. Zato u Kalàscimy bylo letos na Colours všechno jinak: disponuje totiž uměním naprostého rytmického masakru, zasazeného do elektroniky a psychedelie.
Touha překvapovat je pro Kroke typická a obecně vzato, jen těžko si představit, že by je dnes v rozletu a nečekaných proměnách mohl někdo zastavit.
Balkánské mestizo s undergroundovou strategií: stáhněte si naší hudbu a pokud ji nenávidíte, stisknete tlačítko smazat. Žádné plané heslo: bosenská skupina Dubioza Kolektiv, jak je u ní obvyklé, i nové album Happy Machine nabízí ke stažení zdarma.
Neskloňovanější slovo loňských oslav sto let narození britského folkaře a dramatika Ewana MacColla uvedeného při té příležitosti do síně folkové slávy BBC Folk Awards? Kontroverzní, jak jinak.
Zatímco na ostravských Colours se pod náporem bouřící skupiny Alaev Family a ve společnosti zpěvačky Rity fascinující zvuk svislých houslí kamanche občas ztrácel, na Folkových prázdninách v Náměšti se už svobodně, v plné kráse, nesl zámeckým parkem. Až tam, v komorním triu se svým otcem Pirisem na loutnu tar a kytaristou Alonem Amano Campino, představil izraelský hráč Mark Eliyahu v celé šíři své mistrovské hráčské umění na starobylý perský nástroj. Mimořádný skladatel se smyslem pro líbivé melodie, kombinuje hudbu Východu s evropskou klasikou a poctivou dávkou artrockové dramatičnosti.
