Malijské hráče na harfu kamalengoni spojil osud do vztahu mistra a žáka. Letošek si pak budeme pamatovat jako rok, kdy se svět poprvé dozvěděl o revolučním umění slepého samouka Vieuxe Kantého současně s potvrzením rostoucí velikosti jeho studenta Abou Diarra. Zatímco už nežijící Kanté debutuje albem Young Man's Harp, kolekcí skladeb o kterých se předpokládalo že jsou navždy ztracené, Diarra triumfuje s Koya, parádním mixem malijské tradice, blues, funky a elektroniky.
Karavana neposkytující záruku snadného překonání Velké modré pouště. Setrvale naspeedovaný Mehdi Haddab z alžírské Kabyle, zaseklý v obdivu k rockovým 70.létům, kdy nebyl čas chodit spát a mozek třeštil svobodou, žene karavanu elektrifikovanou loutnou oud v nepatřičných rytmech: severoafrické chaabi, hard rock, elektronika, funky a disco.
Nejvyšší ocenění veletrhu Womex převzala v poutním španělském městě Santiago de Compostela šestasedmdesátiletá zpěvačka Calypso Rose z Tobago.
Myšlenka, že domov přestal být pro spoustu umělců pevným bodem a posluchačské představy co se dnes kde hraje se často rozcházejí se skutečností, dovedla amerického violoncellistu čínského původu Yo-Yo Mu k rozhodnutí proměnit na šestém albu Sing My Home historickou Hedvábnou stezku v symbol multikulturalismu; jak poznamenává recenze magazínu Songlines: v multi-lane super-highway.
Na přiblížení obou písničkářek afro-karibského původu si vystačíme s jednoduchým konstatováním: obě jdou po stopách zpěvačky a banjistky Rhiannon Giddens ze skupiny Carolina Chocholate Drops. Někdy po stejné cestě, nejčastěji po vlastní. Se společnou startovací základnou: old-time music ze Severní Karolíny.
