Ibrahim Maalouf - Excorista bez pravidel
15.12.2012 | Libanonský jazzový trumpetista, který vymyslel vlastní hudební vesmír. „Mutantní trumpetové šílenství“, napsal o něm anglický novinář Andy Morgan.
Klasicky vzdělaný hráč, ještě v peřince uprchlík z válečného Bejrútu žijící v Paříži. V mládí mozartovsky geniální dítě, později jazzman z náhody, dnes prýštivý hudební gejzír strhující přesvědčením: „Hudba není něco co existuje, je to něco co teprve vzniká. Bez pravidel, omezení, hranic.“
Maalouf v současnosti představuje nejprogresivnější hudební spojku mezi Západem a Východem. Natáčel a koncertoval s Elvisem Costello, Stingem, Salifem Keitou, Amadou & Mariam, Vanessou Paradis, Lhasa de Sela, Arturem H nebo Erikem Truffazem a Dave Douglasem.
Unikátní čtvrttónová trubka umožňuje Maaloufovi jako jednomu z mála na světě hrát složité arabské stupnice, klasickou hudbu a jazz. Přeskoky k elektronice, metalu, hip hopu, brazilské batucadě, balkánské dechovce a radikálnímu uchopení Michaela Jacksona vycházejí ale z něho samého.
Stylově rozvětvený jazz jednoho z nejlepších žijících trumpetistů proto zní jako mystický román beze slov, jako sugestivní autobiografická výpověď zmítající na koncertech publikem od tance ke snění.
Narodil se v roce 1980 v Bejrútu v hudební rodině. Uprostřed nejtěžších bojů občanské války se s ní přesunul do Paříže. Jeho otec významný klasický trumpetista Nassim Maalouf přidal nástroji čtvrtý píst a přizpůsobil ho tím pojetí arabské hudby a dodal mu zcela nové možnosti. Syna odmalička vedl k hudbě: Ibrahim už v devíti letech hrál Vivaldiho a v sedmnácti před zkoprnělým pařížským publikem obtížný, pouze mistrům určený Bachův Braniborský koncert č. 2.
Původně vystudoval matematiku a připravoval se na dráhu vědce. Současně ale pod vedením otce zdokonaloval své hráčské umění do nebývalých výšin. Koncertovali spolu po celé Evropě s barokním repertoárem a neunikli pozornosti trumpetového virtuóza Maurice Andrého, který neobyčejně talentovaného Maaloufa přesvědčil, aby se naplno věnoval hudbě. Ten pak vystudoval pařížskou konzervatoř, komponoval pro symfonické orchestr, vyučoval na vyhlášených školách, postupně zvítězil v desítkách světových soutěžích a získal mnoho prestižních cen.
Mezitím, sám ze své vůle, postupně pronikal na jazzovou scénu. Hrával v pařížských klubech a s celou řadou kapel; vstřebával do sebe čerstvé podněty, zúročoval klasické vzdělání, které mísil s arabskou hudbou a vlastními představami o moderní fúzi: oriental electro jazzu.
Tradiční blízkovýchodní akustické nástroje originálně konfrontoval s trumpetou a elektronikou. Druhý zásadní zlom v jeho kariéře nastal, když potkal francouzského producenta Marca-Antoine Moreaua, „anděla strážného“ malijské dvojice Amadou & Mariam a dalších afrických hvězd.
Moreau uvedl Maaloufa do hudby, která v něm díky jeho původu dosud dřímala: world music. Se svou trumpetou a improvizačními schopnostmi začal zdobit alba celé řady vynikajících zpěváků a hudebníků a brzy neušel pozornosti ani Stinga, Sylvie Schwartz a Elvise Costella.
Debutem Diasporas otevřel v roce 2007 trilogii autobiograficky laděných, kritikou nadšeně přijatých alb. Následovalo Diachronism (2009) a o rok později fantastické, všemu se vymykající Diagnostic. Terapeutický soundtrack dneška z něhož zní arabský jazz, rock, taneční beaty, brazilské bubenice, tango a tiché meditativní pasáže elektronicky zkreslené trubky
Vedle bouřícím způsobem předělané skladby Michaela Jacksona They Don't Care About Us albu mu dominuje jedenácti minutová meditace Beirut, absolutní koncertní vrchol veletrhu world music WOMEX v Kodani v roce 2010.
Osobní reflexe návštěvy rodného města končí emočně silnou katarzí, kdy se Ibrahim Maalouf promění s kapelou v těžkotonážní Led Zeppelin.
„Chodil jsem po městě, v hlavě traumatické vzpomínky a Led Zeppelin,“ vysvětlil Maalouf, v Kodani přejmenovaný na hudebního exorcistu.
(2012)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
