Euzen - Nejsme žádní šamani a citera z nás ještě nedělá čínskou tradiční skupinu
26.08.2012 | Art rockové symfonie Euzen zdobí hlas zpěvačky Marie Franz a vygradované pnutí mezi akustickými nástroji a elektronikou. Nedefinovatelná severská hudba dánské skupiny v současnosti slaví zasloužený úspěch po celé Evropě. Strhující koncert na loňském festivale v německém Rudolstadtu nedal spát ani organizátorům Colours of Ostrava, kde se Euzen v červenci představili v české premiéře.
I když jak se to vezme: klávesák a programátor Christopher Juul s Marií už na Colours předloni vystoupili v řadách neméně skvělé dánské kapely Valravn. Zatímco on funguje u obou zároveň, zpěvačka s krajany pouze hostovala. S vydáním druhého alba Sequel to ale skončilo: soustředí se teď prý pouze na „své dítě“. Napsala všechny texty a společně Juulem i hudbu, od Valravn v mnohém odlišnou. Ve srovnání s nimi Euzen pracují daleko víc s taneční elektronikou, oprostili se od tradičních vlivů, zpívají anglicky a pokud jde o akustické nástroje, vedle mandolín a bouzouki dávají přednost neseverským: banju, čínské citeře guzheng nebo thereminu.
Marie pochází z Norska a hlasem přirovnávaným ke Kate Bush nebo Björk skladbám Euzen vládne, zatímco Juuluv otec jejich kaskádovitému vyznění dodává s kytarou rockové ostří.
Vaše loňské album Sequel má jednoduchý, ale podivný název. V čem pokračujete?
Všechno okolo nás se neustále vyvíjí. I my když se znovu nadechneme, tluče nám srdce pokaždé úplně jinak. Takže pokračujeme, necháváme se inspirovat nejen tím co bylo, ale hlavě tím, co přijde.
Jak jste spokojeni s odezvou na album.
Jednoduchá odpověď, jsme ohromení a velmi vděční za fantastickou odezvu. Je milé číst recenze a sledovat, jak se posluchači dokážou hluboko ponořit do naší hudby a porozumět složitým textům. Víte, umění je těžké popsat slovy, bez ohledu o jaký druh se jedná a proto upřímně oceňujeme úsilí novinářů končící často doslova básnickými obraty. Moje texty jsou totiž otevřené všem možným interpretacím, každý z nás je přece individualista. Je pro mě příjemné a zajímavé sledovat, jak různé zkušenosti z nich lidé dokážou vyčíst. A když se mě zeptají co vlastně chci vyjádřit, bráním se jasným odpovědím na otázku jestli mě pochopili dobře nebo špatně. Nechávám si to jako své tajemství.
Víte že naše národy mají hodně společného? V Praze je pochován astrolog Tycho Brahe, na dánském ostrově Seelandu původem česká královna Dagmar. Prý měla v nebi vyprosit nápravu “všeho v zemi rozbitého”. Povedlo se jí to?
Chachacha…slyšel jste už někdy předtím: je cosi shnilého ve státě dánském? Nevíme jestli se všechny rozbité věci od té doby spravily. Třeba to některé ani nepotřebovaly nebo na ně nikdo nepřišel. Každopádně Dánsko bylo kdysi dost velkou zemí na to, aby dokázalo ovlivnit mnoho evropských společností a kultur. Dnes jsme zase malá země, ale naše hudba a umění překračují hranice pořád.
Hudba Euzen zní jako variace na tradiční severskou hudbu. Nebo dánskou? Jako byste chtěli pořád zůstat spojeni se svými hudebními kořeny. Jak hodně vás při skládání ovlivňovala tradiční hudba.
Nejsilnější inspirací je samozřejmě severské prostředí, naše rodiště. Chladné klima, hluboké lesy, dlouhé zimní noci a letní dny, to všechno ovlivňuje zvuk naší hudby. Proto se v souvislosti s námi mluví o „severském zvuku“. Ale aby nedošlo k omylu, Euzen nehrají tradiční dánskou hudbu. Nic z našich textů ani melodií nemá tradiční původ. Všechno vychází z naší představivosti a potřebě vymýšlet hudbu, jakou jsme sami předtím v reálu nikdy neslyšeli.
Houslista Harald Haugaard mě řekl, že od 17. století byli dánští muzikanti pod vlivem Anglie, Irska a Skotska. I u Euzen je občas slyšet cosi keltského. Nebo je to jenom zdání?
Ve skladbě Vilje jsme použili keltskou harfu a to bude možná ten důvod, proč někoho napadlo přijít na spojení s keltskou hudbou, ale ta nás nikdy vědomě neovlivnila ani jsme z ní nic nečerpali. Obecně rádi používáme řadu obskurních nástrojů, ale to ještě neznamená, že si s nimi zároveň půjčujeme žánry nebo kultury, které jsou s nimi nejvíc spojovány. Takže když ve skladbě Cruel All My Myself slyšíte čínskou harfu guzheng, nemůžete z nás hned dělat čínskou tradiční skupinu.
Dánsko má prý v Evropě nejrozsáhlejší a nejstarší sbírky balad – folkeviser. Jsou ale prý zapsány pouze jako texty bez hudebního doprovodu. Inspirovaly vás nějak? A když ano, mohli jste si k nim vlastně složit hudbu podle svého.
To je pravda, záleží na vás jakou hudbu si k baladám složíte, ale to se Euzen opravdu netýká. Určitě si ale pamatujete, že tímhle způsobem pracují Valravn a hodně dalších dánských skupin.
Vedle angličtiny zpíváte také v dánštině které posluchači jinde nerozumějí. Přesto je dokážete uhranout. Chápou sílu vašeho sdělení.
Vlastně s tím nemám problém, protože dánsky zpívám málo, ale abych odpověděla, skladba Genklang z prvního alba je například o síle víry a smutku z nutkání lidí mezi sebou neustále bojovat. Ve Vilje jsem naopak použila norštinu a zpívám o odvaze.
Během staletí z Evropy prakticky zmizely z hudby tranzovní rytmy. Euzen s nimi ale pracují a vaše hudba připomíná podivný rituál. Má to něco společného se severskými šamany?
Ne, věřte mě, že určitě ne.
Kombinujete zvuk akustických kytar, dulcimeru, mandolín a klavíru s elektronikou. Je to o ohledání rovnováhy mezi minulostí a současností? Mezi přírodou a technologií?
Naším cílem není balancovat mezi minulostí a budoucností, víc se nám líbí kontrast mezi novým a moderním a respektovat u toho všechno staré (smích). Například elektrická kytara je přece hodně starý nástroj a co se z ní pomocí elektroniky dá pořád nového dostat! Hodně nás baví prozkoumávat zvukové barvy a odstíny nástrojů z naprosto cizích kultur.
No právě, hrajete třeba na banjo. Čím vás jeho zvuk tak zaujal? Banjo přece patří spíš ke country než k severské hudbě.
Jasně, banjo si každý hned spojuje s country a bluegrassem, ale my si jeho zvuk přizpůsobili a dokonce v banju objevili pro nás ty úplně neznámé. Hodně lidí má jasno jak by mělo banjo znít a jak by se na něho mělo hrát, což je dáno jeho původem a historií. Nás ale lákalo tenhle obraz narušit, zkusili jsme banjo naladit a natočit úplně jinak. Přišlo nám to sympatičtější než ho jen nasamplovat a nebo se pořád spoléhat jen na kytary a „normální“ nástroje.
Na koncertě emotivně tančíte. Je to proto, že si jako Björk „uvědomujete své tělo“? Aby se stalo součástí hudby?
Pro mě je důležité získat na podiu pocit přítomnosti a prolnout se s hudbou abych mohla dát tomu co zpívám emotivnější rozměr. Všechen můj pohyb a tanec vychází z pocitů, které v tu chvíli cítím a je to pro mne další způsob komunikace. Všechno bych to srovnala s vařením. Ne nedělám si srandu, opravdu s vařením. Protože když si nejste jistí, že přísady vypadají už od pohledu hezky a koření také nestojí za nic, pak vaše jídlo nebude nikomu chutnat. No a pohyb je pro mne tím nejdůležitějším kořením jaké dávám do hudby Euzen.
Používáte loop. Zní to fantasticky. To musí dávat hlasu nové nečekané možnosti.
To je ohromný nástroj a pomocník! Mám ráda odlišné hlasové efekty. Ale zas to s loopingem moc nepřeháním, nedokážu si představit, že bych s ním pracovala celý koncert. Když se vrátím k tomu vaření, je pro mne looping dalším, i když méně používaným kořením.
Sílu hudby Euzen potvrdil také slavný fotograf Morten Rygaard, který režíruje i vaše klipy. Vybrali jste si vy jeho nebo on vás? Víte, že vaše originální klipy připomínají v něčem Kate Bush?
My jsme Mortena předtím vůbec neznali. Obrátili jsme se na něho aby nám udělal fotografie pro nové album když jsme si prohlíželi jak nafotil jeden z našich koncertů. Zajímavé na tom bylo, že on už dávno prý přemýšlel nad tím, že by s námi rád natočil i videoklip. Ačkoliv jsme Kate Bush nikdy moc neposlouchali je pravda, že nám už pár lidí řeklo, že se jí trochu podobáme. A teď přijdete s tím, že s ní mají něco společného i naše videa. Nechceme ji napodobovat, ale to srovnání nás těší.
Vše koncerty doprovází uhrančivá světelná show.
S masivním zvukem tím vlastně Euzen docilují komplexního hudební obrazu. To byl váš záměr?
Milujeme světla na podiu. Jsou součástí hudební výpovědi Euzen a technici si podle našich návrhů dávají se světly značnou práci. Nedávno jsme vystupovali ve velkém kostele v německém městě Illmenau a technici na velkolepém světelném show které jsme si vymysleli pracovali několik dnů. Uvědomujeme si, jak silně dokáží světla ovlivnit koncert a zvýšit účinek naší hudby.
(2012)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
