La Shica - Hip hop z tablaos
08.09.2011 | Flamenco mimo všechny kategorie křtěné hip hopem, funky, rockem a brazilskými rytmy.
Charismatická Elsa Rovayo si navíc dovolila věc pro flamenco nebývalou: zpívá a tančí současně. Pro představu: kdyby baletka v Labutím jezeře promluvila, vyšlo by to na stejno.
„Ve svěrací kazajce tradice bych necítila dobře, chci dělat co se mi líbí. Nabízím vám co si myslím,“ tvrdí Elsa.
V patnácti letech opustila rodnou Ceutu – španělskou enklávu na území Maroka – a v Madridu začala na prestižních školách u těch největších mistrů studovat flamenkový tanec. Později vystupovala ve vyhlášených tablaos (klubech v nichž se provozuje flamenco výhradně v tradiční formě) celého Španělska, ale i v Paříži. Nic ji nechybělo: o práci neměla nouzi, odborníci si ji považovali, publikum zbožňovalo.
Do té chvíle, než si v osmadvaceti před vystoupením docela na krátko ostříhala vlasy, vrazila do sebe dva panáky a překvapenému kytaristovi přes rameno sdělila: „Dnes večer budu také zpívat.“
Tím pro ní éra tradiční flamenca skončila.
„Mě léta předtím držely při zemi nohy. Nemohla jsem kvůli tomu létat, ale přitom já létat chtěla. Odmalička jsem si zpívala, miluji poetiku andaluských písní copla a v Madridu mě chytil hip hop, ale nechávala jsem si to do koupelny nebo k žehlení prádla. Najednou mě ale došlo, že sama před sebou něco skrývám. Tak jsem se rozhodla zpívat a tím i létat.“
Tím zkoprnělým kytaristou byl Fernando de la Rua, původem z Brazílie, který se odešel do Madridu věnovat kariéře flamenkového hráče, nicméně svolného k tomu kdykoliv překročit žánrové hranice. Přidal se k nim klasicky vzdělaný, jazzu propadlý kontrabasista Miguel Rodrigañez, bubeník, klávesák, dvě tanečnice a odvážná proměna Elsy Rovayo ve flamenkovou raperku byla dokonána.
A protože měří sotva metr šedesát a přítel ji neřekl jinak než „moje malá“ tedy la shica, nad názvem kapely dlouho nepřemýšlela.
Už s prvním albem Trabajito de chinos a především fantastickou, a nevšední pódiovou show k sobě La Shica v roce 2008 přitáhla okamžitou pozornost: třaskavou hutnou hudbou, rapovým zpěvem, teatrálním i temperamentním svobodomyslným tancem, vyzývavými kostýmy, líčením a originálními, výtvarně dotaženými videoklipy.
Že La Shica nemá nic společného se sezónním výkřikem stvrdili na albu svou účastí dva zpěváčtí flamenkoví giganti: Miguel Poveda a Miguel Campillo, leader skupiny ElBicho.
La Shica zazářila také na veletrhu WOMEX, festivale WOMAD a brzy po celé Evropě.
Na loňské desce Supercop v produkci Javiera Limóna (Paco de Lucia, Buika) postoupila La Shica ještě o hodný kus dál.
Vlastně potvrdila, že dnes nemá ve Španělsku málem konkurenci. Flamenco a písně copla přenesla do 21. století způsobem jako málokdo před ní.
(2011)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
