Cedric Watson - Kreolský kovboj
08.09.2011 | Víte co je cajun nebo zydeco? A co takhle la-la? Viděli jste někdy někoho hrát na rubboard? A říká vám něco název Akádie? S Cedricem Watsonem a kapelou Bijoux Creole zabijete všechny neznalostní mouchy jednou ranou.
Na Grammy nominovaný černošský zpěvák, akordeonista a houslista dokázal bez pardónu roztančit veletrh WOMEX i německý festival Rudolstadt a z podia vyprávět legendy, ze kterých si tancem udolané publikum mohlo udělat obrázek o historii kreolské hudby v americké Louisianě: cajunu a zydeco.
Není to příjemné vyprávění pokud vezmeme v úvahu, že mu předcházela historicky jediná a značně krutá etnická čistka v amerických dějinách netýkající indiánského obyvatelstva.
Dnešní kanadské regiony Nové Skotsko, Nový Brunšvik a část Québecu – tedy Akádie – obsadili v 17. století Francouzi. Území ovšem v roce 1710 dobyli Angličané a francouzským osadníkům nabídli možnost zůstat výměnou za slib věrnosti anglické koruně. Akádští Francouzi si ale vymohli, že nebudou muset bojovat proti Francii. V roce 1755 Angličanům s nimi došla trpělivost a tisíce lidí museli za strastiplných podmínek Akádii opustit. Během Grand Dérangement (Velké vyhnání) jich mnoho zemřelo a největší exodus směřoval do bažinatých oblastí Louisiany v ústí Mississippi, kde položil základy novodobého etnika Cajunů v roce 1980 oficiálně uznaného americkou vládou. Patří k němu svébytná kultura a francouzský dialekt. A název cajun? Anglicky vyslovené Acadien (e-keižn).
Během staletí se Akádijci promísili s dalšími Evropany a především místními Kreoly: svobodnými africkými a karibskými otroky. Od nich se odvozuje silná vazba Cajunů na hudbu. Srdcem „francouzské hudby z Lousiany“ je město Lafayette: tady se evropské, africké, karibské a indiánské vlivy slily do pestré směsi, připomínající proslavenou cajunskou kuchyni. Převážně francouzsky zpívané cajun, zydeco a jeho raná vokální forma la-la, absorbovaly evropské tance a písně, černošské blues, jazz, rhytm´n´blues a 
později rock. Dominantními nástroji zůstávají akordeon s houslemi a kytarami a pro zpěváky je charakteristické vášnivé nasazení.
V knihách je melodičtější cajun v Lousianě spojován s bělochy a zemité, daleko syrovější zydeco s černochy. Praxe posledních let ale striktní rozdělení postupně smazává: Cedric Watson například hraje oba styly, včetně slavné písně o fazolích Les haricots sont pas sales, která dala zydeco název (les haricots: l-zariko).
Ačkoliv Watson pochází ze sousedního Texasu, za hrdinu velkého formátu je dnes v Lousianě. Nikomu před ním se možná nepodařilo proslavit v zahraničí s takovým úspěchem archaickou kreolskou hudbu jako vytáhlému osmadvacetiletému černošskému sympaťákovi. Cajun a zydeco dokáže zahrát s obrovským nasazením, zvučným hlasem bez manýr přezpívat prověřené i vlastní skladby, patinu zprůzračnit citlivou a tvůrčí modernizací s důrazem na africkou a karibskou minulost. Starým, zapomínaným způsobům hry na akordeon a housle dodat čerstvou energii.
Za album L'esprit Créole Kreolský kovboj, jak se mu s jemnou narážkou na texaský původ říká, získal nominaci na Grammy a následně se vydal na koncertní turné s kapelou, v níž na sebe upoutává pozornost Zydeco Mike, dredatý hráč na rubboard: plechovou valchu ve formě vesty. Střídá ji občas s bubny a rozpumpovanou kapelu Bijoux Creole (ještě bubeník s kytaristou a basistou) rozvlní v rytmu reggae.
Vítejte na venkovské tancovačce v aligátořích močálech Lousiany.
(2011)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
