Oudaden - Tranz podle muflonů
21.08.2011 | Na papíře, ani kdyby se toho ujal spisovatel Hrabal nebo někdo, kdo hodně „kouří“, berberské Oudaden nedoceníte. Přečtěte si raději suchá fakta a zajděte na koncert. Dohrají a tělo, obvzlášť hlava, vás pak nebude chvíli poslouchat, nicméně za zkušenost to stojí.
Tranzovní hudba z Maroka dokáže vždycky člověkem smýknout, Oudaden představují ale přece jenom silnou nálož. Autor těchto řádků na veletrhu Womex také byl, takže pod názor že tady kapela způsobila senzaci se s čistým svědomím podepíše. Oudaden rozpohybovali dav návštěvníků způsobem, jaký tu už dlouho nepamatují. Na portále Afropop jejich hudbu vystihli: připomíná „cestu přes Vysoký Atlas s ostrými zatáčkami, prudkým klesáním a strmým stoupáním.“
Oudaden pocházejí z jihomarockého, díky vydatným srážkám úrodného regionu Souss, odvěkého sídla berberského národa Shilha ( francouzsky Chleuh) hovořícího arabsky nejméně zasaženým berberským jazykem Tachelhit.
V Souss se setkáte s dvěma stěžejními, značně rytmickými hudebními styly: ahwash a rwaïs.
K prvnímu patří smíšené pěvecké sbory a improvizovaná poezie, kdy zpěv přechází během vystoupení v tanec a bubnování. Počet účastníků oslavných ceremoniálů je proměnný: od dvaceti do sta lidí. I z toho důvodu si tradice ahwash zachovala původní podobu, měnící se pouze od vesnice k vesnici v detailech, souvisejících s místním stylem života. Kdežto rwaïs, na rozdíl od vesnických amatérů, jsou daleko skromnější kočovné ansámbly profesionálů - nejvíc tak okolo tuctu hudebníků a zpěváků – vyjíždějící daleko za hranice regionu Souss. Zjednodušeně řečeno, rwaïs se blíží západoafrickým griotům: Maročany jsou vnímani jako nositelé důležitých zpráv, poselství a historických legend. Zpívaná, ať už napsaná nebo improvizovaná poezie u rwaïs volně přechází ze starobylosti k aktuálním, často humorně uchopeným tématům.
Hudební doprovod stojí na jednostrunných houslích rebab, čtyřstrunné loutně lotar ( zvukem příbuzné guimbri), zvonku naqus, rámovém bubnu bendir, darbouce a rwaïs tak řadí v marocké tradiční hudbě mezi ojedinělé specifikum.
Do měst – nejprve do hlavního města Souss, přístavu Agadiru a postupně dál – se hudebníci začali přesouvat od 60. let a repertoár rwaïs do sebe absorboval moderní poetiku.
Generace Oudaden už ale na tradičním hudebním doprovodu netrvala; vytříbila ho, dodala mu přesah: šéf a zakladatel skupiny Abdellah el Foua hraje namísto lotaru na banjo, Larbi Boukharmous odložil rebab a vzal do rukou kytaru. Vše při starém zůstalo jen u bubeníků a perkusistů, i když v tomhle směru prošlo rwaïs u Oudaden originální inovací: tranzovní rytmus dotahuje do vrcholu tanečník hrajícím na kovové kastaněty karkabus, jinak hnací síly rituálních obřadů marockého bratrstva Gnawů.
V Maroku patří skupina pojmenovaná záměrně podle nezkrotných horských muflonů mezi nejpopulárnější: vydala tu nespočet kazet a desek. Pro výjezd do Evropy – vedle Womexu zazářila také na festivale Babel Med v Marseille – natočila vloni ve Francii best of album Oudaden 25 years. Dobré vodítko ke své strhující hudbě, koncert je ale koncert, tomu věřte.
(2011)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
