Sierra Leone´s Refugee All Stars - Reggae jako terapie, způsob jak nezešílet
31.08.2010 | Další příběh k neuvěření. Na jeho konci společně tančí uprchlíci z hurikánem Katrina zpustošeného New Orleans a malého západoafrického státu Sierra Leone zdecimovaného jedním z nejbrutálnějších zločinů jaké se kdy na této planetě udály. Jiný by k takové zemi získal třesivě odpudivý vztah; asi jako ke zkrvavené mrtvole. Členové skupiny Sierra Leone's Refugee All Stars se do míst, kde jim kdysi rozedrali život na cucky, vyvraždili rodiny, znetvořili děti a podpálili baráky nakonec vrátili. Ještě předtím, uprostřed apokalypsy, brali do rukou kytary a v uprchlických táborech hráli krajanům odvázané reggae málem k metání kozelců. „Dneska večer se nejde spát, budeme raději tančit a dopřejeme si radost,“ vyzýval den co den zpívající kytarista Ruben Koroma válkou postižené nešťastníky. Jeho písně totiž ohlašovaly naději pro Lví hory.
To je pro Afričany typické: tancem odjakživa plaší zoufalství; smiřují se s neštěstím a zatlačují slzy. V Sierra Leone ale už nikdo nepláče. V letech 1991 – 2001 všechny slzy došly na mnoho generací dopředu.
Slovo brutální tu přerostlo do obludného významu. Zatímco v Evropě se jím častují politici nebo vytahují rockoví kytaristé, v Sierra Leone to například znamená mačetou rozpáranou těhotnou ženu, kanibalismus, zabíjení jen tak pro zábavu v drogovém rauši. Občanskou válku, se vším všudy krvavou řež, rozpoutali dospělí, provozovaly ji ale převážně děti; desetiletí i mladší vojáci bez zábran a pudu sebezáchovy schopní nepředstavitelných zvěrstev.
Ve čtyři roky starém filmu Krvavý diamant toho režisér Edward Zwick hodně naznačil; právě ale pouze naznačil, protože skutečnost byla daleko horší a realitu by málokdo vydýchal. Boj o politickou moc financovala těžba diamantů. Doly v nichž Jednotná revoluční fronta (RUF) přinutila drastickými prostředky k otrocké práci tisíce lidí, hlídaly převážně děti a když vrcholily presidentské volby dostaly za úkol každého kdo by šel k volbám zmrzačit. „Pochop to, vláda chce, aby jste volili. Říká, že budoucnost je ve vašich rukou. My jsme budoucnost, tak si bereme vaše ruce,“ slyšíme ve filmu v němž zazní také hudba Sierra Leone´s Refugee All Stars.
Z řezníka presidentem
Lvími horami pojmenovali přímořské území Portugalci, kteří tu v polovině 15. století vybudovali první osady. Vystřídali je Francouzi s Holanďany aby mohli rozjet obchod s otroky. Po nich dorazili Angličané vládnoucí v zemi do roku 1961, kdy Sierra Leone získalo nezávislost.
Hlavní město Freetown založili těsně před nastolením vlády anglické koruny propuštění otroci ze Států a Karibiku, především z Jamajky, využívající nabídky vrátit se do Afriky. Říkalo se jím Krio (kreolové) a svým původem, vzděláním, křesťanskou vírou a britským občanstvím patřili k elitě. Místní Bantuové a Mandinkové jim nemohli přijít na jméno a spory přecházely často v ozbrojené konflikty. Ty jsou ostatně pro Sierra Leone typické dodnes; vlastně si její historii bez nich a vojenských pučů lze jen těžko představit. Kradlo se, popravovalo, rvalo o vládu, ale do roku 1991 – na africké poměry – v „běžné“ míře. O dva roky dříve ale v sousední Libérii rozpoutal občanskou válku ve Státech vystudovaný Charles Taylor přezdívaný Řezník z Monrovie.Výsledek: sto padesát tisíc mrtvých a Taylor do roku 2003 presidentem Libérie. V současnosti s ním v Haagu probíhá mezinárodní proces vinící ho z genocidy. Zkušenosti s totálním rozvrácením státu předal zakladateli RUF Foday Sankohovi ze Sierra Leone. S radou pro začátek: abys měl na zbraně, koukej okamžitě ovládnout diamantové doly a s podílem na zisku nezapomeň na mě. Sankoha zajal tisíce vesničanů, kteří pro něho v nelidských podmínkách těžili diamanty. Výměnou za zbraně je kupoval hlavně Taylor, ale načerno i evropští a američtí překupníci a Sankoha tak mohl se svými dětskými monstry zemi proměnit v peklo. Uteklo před nimi skoro milion nebožáků, sto tisíc jich stačili znetvořit a skoro stejné množství zabít.
Do občanské války se postupně zapojili zahraniční žoldáci, OSN s neúčinnými embargy ( jako první ho porušili Angličané) a dokonce došlo k tomu, že vláda uzavřela s RUF mír a Sankohu jmenovali zmocněncem pro těžbu diamantů ! Netrvalo to ale dlouho a po masakrech civilního obyvatelstva ve Freetownu válka spustila nanovo. Všechno nakonec vyřešila mohutnou invazí guinejská armáda, to protože Sankoha operoval také na území Guineje. Následně byl k všeobecnému nadšení zatčen a souzen OSN; zemřel ve vězení v roce 2003 aniž by se dočkal rozsudku. To už nastal v Sierra Leone klid. Zpustošená země, kde jde elektrika dva dny v týdnu ale zůstává i přes značné nerostné bohatství naprostým ekonomickým outsiderem.
Mluvčí všech uprchlíků
Podobně jako u konžských Staff Benda Bilili všechno odstartoval film. Američtí dokumentaristé Zach Niles a Banker White s bohatými zkušenosti z Afriky se těsně po válce vydali do Guineje zachytit humanitární krizi uprchlických táborů. „Uprostřed neuvěřitelného soužení jsme objevili příběh oslavující krásu Afriky a lidského ducha. Vůli k překonání nepřízně osudu a schopnost odpuštění. Hned při našem prvním setkání se Sierra Leones All Stars nám Ruben se smíchem řekl, že na nás vlastně dlouho čekal a proto předem složil písničky určené celému světu. On měl všechny důvody k tomu, aby rezignoval. Žil v táboře, stál dlouhé fronty na jídlo a vodu, všude kolem něho zmrzačení lidé a přesto hned na začátku odmítl nechat se prezentovat jako bezmocná zoufalá oběť, považoval se za ambiciózního člověka s budoucností. Nechal nás nahlédnout do svého soukromí, otevřel nám svou duši, přijal do rodiny a seznámil s ostatními. Díky němu jsme pochopili spoustu věcí. Pro nás představují Sierra Leone´s Refugee All Stars mluvčí všech uprchlíků na celém světě,“ řekl Zach Niles.
Od srpna 2002 do března 2005 doprovázel s Bankerem kapelu po táborech a nakonec, když sehnali peníze, ji přemluvili k návratu do Freetownu, kde v provizorních podmínkách natočila debutové, převážně akustické album Living Like A Refugee. Mezitím byl do kin uvedený film The Refugee All Stars, strhávající na sebe okamžitou celosvětovou pozornost. Mimochodem, promítal se také u nás.
Zrodil se další z fascinujících hudebních fenoménů za něhož se postavili Paul McCartney, Keith Richards, Angelina Jolie nebo Joe Perry, kytarista od Aerosmith. Na koncertě v americkém Woodstocku, seděl s manželkou v hledišti. Nakonec to ale nevydržel a šel si s nimi zahrát Stand Up Get Up od Boba Marleyho. Sáhl i do peněženky a koupili jim výkonný počítač. Přátelství bylo navázáno: když v roce 2008 producent Paul Heck z Red Hot Organization kompletoval charitativní album In The Name of Love: Africa Celebrates U2, vynikající uchopení skladeb megahvězdných Irů, vedle Angelique Kidjo, Vieux Farka Toureho nebo Tony Allena oslovil také Refugee All Stars a ti Joe Perryho. Vybrali si příznačně: protiválečný song Seconds z alba War.
Léčba odpuštěním
Hudbě se zpěvák a skladatel Rueben Koroma věnoval v Sierra Leone už před válkou. Když se v červnu 1997 dostali do Freetownu povstalci už se ale neodvažoval vycházet z domu. Bydleli s manželkou Grace nedaleko letiště, kde probíhaly nejtěžší boje. Vyvlékli je z domu, několik hodin mučili a před smrtí je zachránili vládní vojáci. V tu ránu se dali na útěk a skončili v uprchlickém táboře v Guineji. Ztratili úplně všechno: domov, rodiče (ty jim zanedlouho zastřelili), majetek, přátele. Kytarista Franco Langba, kterého tu potkali, na to byl úplně stejně. Hrát začali zpočátku z dlouhé chvíle; neměli nic na práci a kolem tisíce lidí propadlých beznaději. „Než bych pořád myslel na všechny ty strašné křivdy, raději jsme začali hrát hudbu při níž mohli být všichni alespoň na chvíli šťastní. Pochopte, pro nás je hudba stejně tak důležitá jako střecha nad hlavou a jídlo. Je to naše terapie, způsob jak nezešílet,“ vypravoval Reuben. Kanadská organizace jim koupila aparaturu, oni se mohli vydat na turné po táborech a už za přítomnosti kamer potkávat další hudebníky s podobnými osudy: zpěvák Andrew „Jah Open The Door“ Mamania se musel dívat na to jak otci než ho zabili uřízli ruku, zpěvák a bubeník Mohammed Bangura na vraždu rodičů, manželky a dvou dětí. Raperovi Alhaji Jeffrey "Black Nature" Kamarovi bylo teprve patnáct, když ho pálili rozžhaveným železem. Perkusista Abdul Rahim "Arahim" Kamara přišel o nohu.
O návratu domů Refugee All Stars, jak se pojmenovali, zpočátku ani neuvažovali. Z toho co tam zažili na ně šla hrůza. Nakonec je zlomil Zach s příslibem peněz na natáčení desky. „Ve Freetownu denně potkávám mladé kluky, kteří se na nás dopustili zvěrstev. Dívám se jim do očí a myslím na nejrůznější věci. I na pomstu, proč to nepřiznat. Pak ale spolknu bolest a jdu dál. Podle mne je to nejmoudřejší rozhodnutí,“ vzpomínal na příjezd Reuben.
Film přinesl Sierra Leone´s Refugee All Stars pozvání na koncertní turné po Spojených Státech, kde strávili v uplynulých letech nejvíc času. „Jste vyslanci míru, neznám nikoho jiného, kdo by si od bolesti ulevoval tak optimistickou hudbou jako vy. Snažím se pochopit, že někdo, kdo zažil na vlastní kůži tolik brutality má chuť tančit, ale vy jste toho živým důkazem. Vaše hudba léčí,“ prohlásila o nich světoznámá americká filantropka Oprah Winfrey uvádějící africké rastamany ve své televizní show po té, co benefičními koncerty pomáhali zmírňovat následky hurikánu Katrina v New Orleans.
Vstávejte a tančete!
Příběh Sierra Leone´s Refugee All Stars dokládá, jak marné je v Africe cokoliv od sebe oddělovat: mírotvorné rastafariánské poselství je jeho součástí podobně jako písňové obrazy hrůz, ale ve finále všechno zní jako overtura do tanečního ráje. „Mám rád reggae protože si zachovalo úctu ke svým kořenům. Hýbe světem a staví se proti válce a násilí. U nás se odjakživa hraje baskeda, které kdyby slyšet Bob Marley musel by uznat, že má v rytmu k reggae dost blízko,“ tvrdí Reuben, autor převážně většiny repertoáru, takže je jasné, že přijdete-li k Refugee All Star z jakéhokoliv směru, uslyšíte reggae. Ke zmíněnému stylu se váže zajímavost: chcete-li v Sierra Leone někomu – třeba i šéfovi - sdělit, že se chová jako totální idiot, protože provádí voloviny, spustíte písně baskeda a dotyčný nesmí říct ani popel.
Vrátíme-li se na začátek, k informaci že Freetown založili převážně svobodní otroci z Jamajky, nemůže nás překvapit, že dvě nejpopulárnější hudební formy Sierra Leone v sobě nesou genetické kód z Karibiku: kytarový palm wine nebo také maringa stojí na trinidadském calypso a písně gumbo doprovázené bubny sanga přišly do Sierra Leone a Guinea-Bissau s Krio a jedná se vlastně o variaci zouku z Martiniku. Na jednolitosti reggae kvádru Refugee All Stars to sice neubere, nicméně pomůže odhalit původ jeho neodolatelnosti.
Až budete číst tyto řádky, bude na samém vrcholu evropského žebříčku world music jejich druhé album Rise & Shine. Nejde o předpověď, už tam trůní mnoho týdnů a rychlost, s jakou se tam dostalo pamatuje málokdo. Svět by se totiž musel pomátnout, kdyby na něco tak nekonečně přitažlivého, neúnavně optimistického a z celého srdce upřímného nezareagoval. Americký label Cumbancha Refugee All Stars zaplatil studio v New Orleans, kde se jich ujal producent Steve Berlin ze skupiny Los Lobos. Elektrické kytary, drnkací skříňky, klávesy a západoafrické bubny nastavil elitními jazzovými dechaři. V hutném, díky Berlinovi sofistikovaném reggae slyšíme také západoafrické rytmy, afrobeat a kytarový soukous.
„Mír se musí stát revolucí dneška,“ zpívá Reuben ve skladbě Jah Mercy, jinak svéráznému, naprosto kouzelnému, vysvětlení konce otroctví: Jah přišel za bílými obchodníky v New Orleans a požádal je, ať propustí všechny otroky domů do Afriky a oni ho poslechli. A tak vznikl Freetown a zbytek už znáte.
A nezapomeňte, heslo Sierra Leone´s Refugee Ali Stars zní: vstávejte a tančete!
(2010)
Foto: archiv
Jiří Moravčík
