Alamaailman Vasarat - Jak si nenechat useknout hlavu
05.08.2010 | Nezpívají, úplně stačí že hrají. Být citlivější povahy, máte bílou kštici než se nadějete. Když Alamaailman Vasarat vystoupili na veletrhu world music WOMEX, evidentně rozhozený návštěvník prohlásil: “Právě jsem slyšel klezmer od Zdi nářků – ale hraný pozpátku.“
Můžete si také představit balkánskou dechovku řízenou Johnem Zornem, po padnutí střídanou Iron Maiden nebo do příběhu sériového cirkusového vraha ponořený klasický orchestr v kleci plné tygrů.
V nástrojovce má tubu, trombon, saxofon, flétny, melodiku, buben, klavír, dvě kvílející elektrifikovaná cella a v překladu se jmenuje Kladivo z podsvětí.
Šestice ztřeštěných Finů, vpravdě noční můra etnomuzikologů, sice žije v Helsinkách, ale pasy jim vystavili v asijské zemi Vasaraasii (Kladivoasie), kde na vás loupežníci vyhrknou:“Kebab nebo život.“
Členové Alamaailman Vasarat za sebou mají studia na konzervatoři, hraní na ulici a někteří členství v progressrockové finské skupině Höyry-Kone, s neméně svérázným druhem humoru.
Od roku 1997 existující Alamaailman Vasarat se netají tím, že rádi skládají v těžké kocovině, což nebrání tomu, aby všechna čtyři alba zabodovala u odborníků, v evropském žebříčku world music, u příznivců progresivní rockové scény a v koncertní podobě na turné v Japonsku a Spojených státech.
Jakkoliv zní jejich hudba jako punkový klezmer, bližší poslech odhalí také spoustu vlivů ze Středozemí, Skandinávské tradice, freejazzu, moderní klasiky, rocku a Zappova aranžérského cizelérství. Zbožňují prý také maniakální pohřební pochody, kterými se nechávají inspirovat při komponování soundtracků k animovaným filmům.
Na otázku, jestli znají nějakou skupinu z Vasaraasii, hráč na speciální kontrabasový saxofon Jarno "Stakula" Sarkula odpověděl: “Pokud vím tak ne. Ale jestli nějakou potkáte, dejte vědět. Bylo by milé pokecat si s někým o domově.“
A důležité upozornění: Alamaailman Vasarat nepoužívají jakékoliv kytary!
Dokázali to i na festivale Colours of Ostrava, a kdyby jen to: jejich koncert se zařadil mezi největší trháky letošního ročníku. Na otázky odpovídá saxofonista Jarno "Stakula" Sarkula.
Podle hudby kterou hrajete je hned každému jasné že pochází z Vasaraasia. Nikde jinde se totiž „kebab-kosher-jazz-film-traffic-punk-music“ nehraje. Bylo nutné za inspirací cestovat tak daleko? A nebo Vasaraasia leží blízko Finska, ale nikdo mimo vás o tom neví?
„Ta země fakt existuje, akorát nejsou k dispozici mapy. Cestu domů ale vždycky spolehlivě najdeme po paměti a představivost jsou naše víza. Hudba se pak vyvíjí jako tamní klima.“
Máte rodiče, vlastní rodiny a děti. Co vám říkají, když se vrátíte z Vasaraasia s novým, vždycky ještě zvláštnějším albem? Nepodezřívají vás z toho, že jste během natáčení použili i něco jiného než hudební nástroje?
„Alkohol je ve Finsku a Vasaraasia běžná záležitost a i my s ním občas hříšně riskujeme. Nevím, třeba hledáme inspiraci nebo jenom potřebujeme schladit myšlenky. Během natáčení ale nebereme drogy, to je ve Vasaraasia trestáno smrtí nebo ještě hůř, posmrtným životem.“
Jmenujete se The Hammers of The Underworld. Má to nějakou souvislost s Led Zeppelin nebo Offenbach: Orpheus in The Underworld? Nebo vaší láskou k pohřebním pochodům?
„Pokud vím, tak s Offenbachem ani Led Zeppelin to nemá nic společného. Pohřební hudbu ale máme ve velké oblibě, protože nás v našem životě zbavuje smutku a každodenního truchlení.“
Rozhodli jste se nepoužívat kytary. Proč ale nehrajete ani na finský národní nástroj kantele? Je pro vás příliš jemný nebo se bojíte, že by vám tradicionalisté vynadali?
„Kantele je úžasný, ovšem i přes velký počet strun zvukově omezený a vrtkavý nástroj. Rádi bychom ho použili, ale kupodivu jsme pro něho v našich skladbách ještě pořád nenašli to správné uplatnění. A upřímně, pochybuji, že ho někdy najdeme. Stejně tak je to s kytarami. Nepotřebujeme je.“
Skládáte také hudbu k filmům. Dáváte přednost uměleckým, kterým nikdo nerozumí, horrorům nebo romantice? A je pravda, že také píšete hudbu k divadelním představením?
„Máme rádi nejrůznější filmy, pravdou je, že nejblíže nám jsou ale staré romantické horrory. A je to tak, hodně skládáme jak pro krátké filmy a tak pro divadla.“
Proč vlastně nezpíváte? Nebyli jste schopni napsat vhodné texty nebo najít autory stejně tak šílené jako je vaše hudba?
„Ve skutečnosti když skládám, tak si všechny melodie zpívám. A jistě víte, že jsme natočili album s finským zpěvákem Tuomarim se kterým také pět let společně vystupujeme. Říkají mu finský Tom Waits.V současnosti je ale pro nás zpěv vedlejší, máme rádi svobodnou instrumentální hudbu neomezenou texty, schopnými nás hudebně odhodit úplně někam jinam. Třeba kam bychom ani moc nechtěli.“
Když se vás zeptají na klezmer říkáte, že ani pořádně nevíte co to je. Přesto hudbu podobnou klezmeru hrajete. Nemohlo by to znamenat, že jste v minulém životě žili ve Východní Evropě, pili pálenku a hráli na vesnických svatbách?
„Ne, nepamatuji si na to. Když říkáme, že o klezmeru nic nevíme, znamená to, že jsme ho nikdy nestudovali ani neposlouchali a už vůbec nemáme v úmyslu ze sebe dělat autentické klezmery. Slovanská melanchonie je pro Finy a Vasaraasai docela přirozená, takže možná díky nějakým zvláštním, pro mě dost divným okolnostem, někomu můžeme navodit pocit, že hrajeme klezmer, ale já o tom nic nevím.“
A teď zcela vážně. Proč jste se rozhodli založit Alamaailman Vasarat a hrát takovou hudbu? Bylo to nutné?
„Dobře. V květnu 1997 jsem si koupil saxofon a nutně potřeboval poskládat skupinu, kde bych na něj mohl hrát a vyzkoušet, jak by to znělo v čistě akustickém verzi. Později se to změnilo v přesvědčení experimentovat s jinými nástroji a styly. Jsme pořád na cestě a přemýšlíme, jak se vyhnout konzervatismu, zkoušíme neustále něco nového. Vlastně musíme, protože jinak by nám ve Vasaraasia usekli hlavy.“
(2010)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
