Al-Yaman - Mají rádi klasickou hudbu, ale hrají arabskou elektroniku
17.05.2010 | K nejatraktivnějším žánrům, které přinesla globalizace patří nejrůznější fúze taneční elektroniky s tradiční hudbou. Své želízko na této ostře sledované mezinárodní scéně má také Česká republika díky skupině Al-Yaman.
Elektroprogramátor a producent Aleš Hyvnar s jemenskou zpěvačkou Aswaq Abdulla Kulaib na sebe za doprovodu dalších hudebníků od svého vzniku v roce 2000 strhli zaslouženou pozornost posluchačů a odborníků. Jejich originální směs Arábie, jemenské poezie, rockové dravosti a popu totiž postrádá obvyklou módní prvoplánovanost. Hudba Al-Yaman stojí na arabském zpěvu neodolatelné Aswaq a upřímném přesvědčení, že s laciností se člověk daleko nedostane.
Patříte Aleši k našim předním elektroprogramátorům. Jak klikatá byla vaše cesta k world music?
„Nejsem na ní specialista a nebyl ani před vznikem Al-Yaman. Tuhle hudbu jsem poslouchal jen okrajově nebo stejně jako spoustu dalších žánrů. Po vydání debutového alba Hurriya nám byli často podsouváni Transglobal Underground, ale já do předtím žádnou jejich desku přitom neslyšel!
Hudba Al-Yaman stojí na arabských a jemenských melodiích a rytmice. Může za všechno Ashwaq nebo jste je poslouchal už před vaším seznámením?
„Al-Yaman jsem skutečně založil díky seznámení s Ashwaq, protože když jsem ji poprvé uslyšel zpívat, bylo mi hned jasné, že to co jsem během mnoha let práce pro druhé hledal, ona v sobě má. To, co u většiny zpěváků a zpěvaček nenacházím, třebaže jsou to na rozdíl od Ashwaq profesionálové zvládající techniku a intonaci na jedničku. Má v sobě charisma, hloubku a neuchopitelnost, která se nedá naučit, ale člověk se s ní musí narodit. Úplně první skladby vznikly tak, že mi Ashwaq nazpívala několik arabských, či přímo jemenských lidovek a já je začal zpracovávat po svém, ale časem, když jsem lépe obsáhl polohu jejího zpěvu a arabské melodiky, jsem začal psát vlastní skladby. Na Hurriya to bylo půl na půl, ale na nové desce Insanyya už převažují původní. Snažím se svými aranžemi podpořit autentičnost a atmosféru arabského projevu Ashwaq.“
Do Čech jste Ashwaq přijela studovat, ale nakonec se z vás stala respektovaná zpěvačka. Je pravda, že doma v Jemenu jste se hudbě aktivně vůbec nevěnovala?
„Ano, máte pravdu. Snad jen jako malé dítě jsem zpívala na školních oslavách.“
Co kdyby jste ale Aleše nepotkala a nevznikli Al-Yaman? Našla byste si i tak cestu ke zpívání?
„Ambice stát se zpěvačkou jsem moc neměla, ale před Al-Yaman jsem chvíli zpívala ve skupině Ziriab, což je seskupení Arabů žijících v Praze hrajících tradiční arabskou hudbu. Pak mne oslovili Hypnotix abych hostovala na jejich desce New World Order, no a přes Hypnotix už vedla přímá cesta k Alešovi.“
Co jste předtím doma a pak v Čechách poslouchala za hudbu? Taneční elektroniku nebo spíš akustické záležitosti?
„V Jemenu kromě tradiční akustické hudby Boba Marleyho, ABBU a klasiku, hlavně Mozarta. Příchodem do Čech se můj záběr přirozeně rozšířil, ale nemůžu říct, že bych se nějak žánrově zvlášť vyhraňovala. K mým oblíbencům například patří Einstürzende Neubauten.“
O hudbě z Jemenu se toho kupodivu ani mezi odborníky moc neví. Je něčím vyjímečná? Prý je tu velmi ctěná zpívaná poezie.
„Je to tak, nejznámější tradicí Jemenu je zpívaná poezie. Jemenská hudba má určitě svá specifika a odlišnosti, ale ty v detailech rozpoznají spíš Arabové.“
A jaké hudbě jste se věnoval Aleši před Al-Yaman vy?
„Převážně studiové elektronické produkci. Sám za sebe, ale když vznikli Al-Yaman musel jsem se podřídit novému způsobu práce a aranžování, vyplývající z nástrojového obsazení. Přesto ale zůstává Al-Yaman z velké části elektronickým projektem.“
Pracujete rád s remixy. Stává se vám často, že posloucháte nějakou hudbu a máte chuť ji předělat po svém?
„Častěji spíš dotáhnout, než vyloženě předělat. Remixy, to je spíš takové hraní si, hozená rukavice, kdy popustím uzdu fantazie a zjišťuji že není problém převést dané téma do zcela jiných žánrových poloh.“
Koncertovali jste hodně a úspěšně v zahraničí. Setkal jste se tam s nějakou spřízněnou kapelou, kterou byste rád představil v Čechách?
„Určitě by se jich spousta našlo, navíc u nás nikdy nehrály. Třeba African Head Charge, Talvin Singh, Portishead, Zero7, Beastie Boys. Zatím asi největším z posledních zážitků byl pro mne večer na Colours Of Ostrava v roce 2008, kde po sobě hráli Goldfrapp a Koop. Tyto dvě kapely totiž patří k mým TOP.“
A co doma vlastně posloucháte, když si chcete odpočinout od Al-Yaman?
„Jelikož posledních zhruba deset let trávím celé dny tvorbou nebo mícháním hudby ve studiu, je pro mne nejkrásnější hudbou ticho. Ale samozřejmě mám své oblíbené kapely a projekty. Je jich hodně a navíc se během života stále obměňují. Nejčastěji ovšem poslouchám klasickou hudbu. Důvodem, proč jsem se před patnácti lety přestěhoval do Prahy byl klasický sborový zpěv, kterému jsem se pak dlouho věnoval. Jednu hudební drogu na které jsem závislý ale přece jenom mám. Je to David Hykes, průkopník alikvótního zpěvu. Mám rád jeho alba Solar Winds a Harmonic Meetings.“
V některých afrických zemích na ženy věnující se hudbě společnost pohlíží s nevraživostí. Existuje Aswaq něco podobného také v Jemenu?
„Obecně se to týká celé konzervativnější části arabského světa a mezi ně Jemen patří, takže je to pravda, ale i tam narazíte na rozdíly v chápání. Jinak je to ve městech a v různých oblastech.“
(2010)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
