Saeid Shanbehzadeh - Chci hrát to, co cítím
30.03.2007 | Zpěvák, hráč na dudy neyanbann, rituální trubec na kozí roh a do půl těla svlečený tanečník co prolézá sám sebou. Zprostředkovatel vzácné iránské hudby od Perského zálivu, konkrétně z provincie Bushar.
Kamkoliv Saeid Shanbehzadeh se svou čtyřčlennou skupinou přijede, způsobí poprask – počáteční sólová a pěvecká vystoupení spoluhráčů totiž vrcholí mrazivě duchovní katarzí, stavem extáze, kdy na sobě pocítíte každý úder do bubnu. Takřka nemožné je pak popsat hru Saeidova malého syna Naghiba na darbouku, klučiny velikosti Mozartova génia, před kterým smekají muzikanti po celém světě, ačkoliv mu ještě není ani patnáct.
Shanbehzadehovým vystoupením prolíná hudební historie Persie, do níž přispěli Afričané, Arabové a Indové. Vnímáte ozvěny súfijského qawwali, pouštního blues, muezzinské litanie a dostává se vám poznání perské léčivé hudby zar. Muslimům zapovězené, takže z rozhodnutí iránských úřadů na území státu nepřípustné. Ačkoliv Shanbehzadehovi získal výzkum perské hudby z Busheru značné renomé, ústící ve jmenování profesorem teheránské university, složil hudbu pro celou řadu v zahraničí oceněných iránských filmů, doma by něco podobného jako na WOMADU, WOMEXU a pražském Respectu, zahrát nemohl. Zkusil to: po deseti minutách byl ovšem přinucen koncert přerušit. „Nikdo mě nemůže zastavit. Museli by mě uříznout hlavu nebo zabít. Budu hrát to, co cítím a chci,“ vzkázal do Iránu z nynějšího pařížského exilu.
(2007)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
