Yungchen Lhamo - Hlas jako zbraň
21.01.2010 | Posloucháte z nahrávek velebně mystický hlas, co do vás pronikne a snad už nikdy neopustí. Znáte také tragický osud ženy, které patří a její tibetské jméno: Bohyně melodií a písní. Teprve tváří v tvář klanící se vám Yungchen Lhamo, ale dostává obraz této naprosto vyjímečné tibetské zpěvačky zdánlivě konečnou podobu.
Tiskne si přitom sepnuté dlaně k čelu souběžně s tichým vyslovením motlitby namísto pozdravu. Během koncertu vás pak spolehlivě zbaví všech dosavadních představ o duchovní hudbě. Vystačí si přitom se svým fenomenálním hlasem pódiu sama, muzikanty, které přestanete postrádat během několika okamžiků, zaměnila za ladné pohyby rukou a nepopsatelnou mimiku; doprovází se a s publikem komunikuje vlastním tělem, hlubokým prožíváním písní, což jsou vlastně zhudebněné budhistické motlitby staré jak lidstvo samo.
V newyorské Carnegie Hall, vědoma si utajené návštěvy z čínského velvyslanectví, část jedné z nich přeložila: „Budhismus vám dodá morální sílu, ne sval.“
Hudební branže silnými slovy nešetří. Z označení Lhamo za královnu tibetské hudby, zvlášť když ji ke zpěvu vybídl sám Dalajláma, proto cítíme obvyklé nadužívané novinářské klišě. Králů, často patnáctiminutových, už jsme si přece jenom užili až až. Titul Yungchen Lhamo je ovšem podepřený nejen neobyčejně silnou hudbou, ale také životním osudem, tragédií rodného Tibetu, neberoucí konce.
Odhaduje se, že od roku 1951, kdy do země vpadla čínská okupační armáda bylo v Tibetu zavražděno přes 600 tisíc lidí a emigranti se počítají na sta tisíce. Vedle ekonomického drancování Tibetu se čínská vláda systematicky zaměřila na tisíciletou duchovní kulturu. Barbarsky zničila na osm set klášterů a pod přísnými tresty zakázala provozování lamaismu a tradiční hudby. Když dnes Yungchen dozpívá a publikum zasažené tou vznešeností přestává dýchat, zeptá se ho:“ Číňané ve své propagandě považují Tibeťany za nevzdělaný národ bez jakékoliv kultury. Je podle vás možné, aby takto označení lidé zpívali písně jako já?.“
Narodila se v tibetské Lhase. Rodiče ji ve čtyřech letech Číňané zavřeli do pracovního lágru, zavraždili dědečka a jí se musela ujmout babička, zasvěcující Yungchen do tajů unikátní tibetské hudby. „Říkala mě, že existují také jiné cesty než síla. Zpívání o naší zemi a utrpení Tibeťanů je prý naše silná zbraň a my bychom v našem boji měli používat ty nejúčinější a nejsilnější zbraně.“
Z Tibetu se svobodně neodjíždí, ale utíká. Také Yungchen Lhamo se synem postoupila strastiplnou a životu nebezpečnou šestnáct set kilometrů dlouhou cestu přes Himaláje do indického duchovního centra Dharamsale, místa pobytu exilové tibetské vlády a Dalajlámy. Ten ji přesvědčil, aby zůstala u zpěvu a šířila ho dál po světě.
Zatímco na albech – vydává je u prestižní značky Real World Petera Gabriela – s ní spolupracují Hector Zazou, Alanis Morissette, Richard Boba, Salif Keita nebo Annie Lenox, během koncertů spoléhá pouze na svůj mysteriózní hlas. Mohli jsme se o tom přesvědčit na festivale Colours of Ostrava.
(2008)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
