Cimbaliband - Srážka z tanečním zabijákem
09.01.2010 | Irský spisovatel Bram Stoker, co stvořil postavu hraběte Draculy rodem z Transylvánie, jednoho z nejopuštěnějších krajů východní Evropy, kdysi napsal: „Přátelé mi říkali, že v Karpatské podkově se setkávají pověry z celého světa, jakoby tu byl střed jakéhosi víru lidské obrazotvornosti.“
Unger Balázs, šéf budapešťského ansámblu CimbaliBand nicméně transylvánské opuštěnosti blahořečí, to protože v tamním městečku Negreni (Feketó) narazil na neobyčejný pramen „hudební obrazotvornosti“. Konají se tu totiž proslulé trhy, řekněme blešáky ve velkém, nabízející od dobytka, přes jídlo, použité mobily až k vysloužilým kombajnům předválečné éry. Místní tvrdí, že i když v kapse nemáte ani korunu, stejně si odsud něco odnesete. Národnostní Babylon, to protože se sem sjíždějí lidé ze širokého okolí, hranice nehranice, státy nestáty, halasí rumunštinou, maďarštinou, romštinou, srbštinou, bulharštinou, chorvatštinou a nejrůznějšími regionálními nářečími. A s nimi podobně barevnou hudební směsí. To jen tak pro představu, jak asi zní CimbaliBand, postavený na originálním, nesmírně dynamickém zvuku cimbálu a akordeonu, což pro Maďarsko, ale i Balkán není zrovna běžná věc. A do toho skřípající housle, kontrabas s loutnou tambura, darbouka a hlas zpěvačky Eszter Szita.
Tradiční hudba u CimbaliBandu zmutovala v závratných výškách fantazie do těžko odolatelného expresu s Balázsovým nástrojem akcelerujícím v tři sta kilometrových rychlostech, až ho musí málem chladit vodou. Ač jsou všichni gadžové, cítíme vztah k plápolajícím ohňům, „kdy se slzy Rómů třpytily stejně jako hvězdy na nebi“ a tu samou esenci smutku, extáze a totální muzikantské virtuozity.
Unger Balázs postavil kapelu s akordeonistou Szlobodánem Werteticsem v roce 2006. Už toho měl hodně za sebou: v obýváku se mu hromadily ceny, prošel si řadami sakra slavných a dobrých maďarských souborů Dresch Quartet, Fonó Folk Band a Hungarian State Folk Ensemble nebo vystupoval s možná nejlepším cimbalistou současné Evropy, maďarským Rómem Kalmanem Baloghem. Za šéfem nekulhá ani zbytek CimbaliBandu, ochotný se navíc pouštět do experimentů, posouvajících tradice do 21. století.
Ti z vás, co rádi na balkánskou muziku na koncertech křepčí, by se proto měli mít na pozoru. Sedmičlenný CimbaliBand v tomhle směru představuje hodně silné sousto. Ještě jinak – srazíte se s tanečním zabijákem.
(2008)
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
