A Filetta - Kapradina z Korsiky
09.01.2010 | Řekne-li se Korsika, každému naskočí francouzský císař Napoleon Bonaparte, krevní msta, nádherná hornatá příroda, stovky tajemných menhirů, legenda o možném rodišti Kryštofa Kolumba a docela drsná vlajka: useknutá hlava Maura. Středozemní ostrov pod správou Francie ovšem v posledních letech vzývají také hudebníci. Korsická vícehlasá polyfonie, nad jejíž „transcendentální blažeností“ nelze než užasnout, se totiž nedá jen tak přejít, to byste si museli sedět na uších.
John Cale o ní dokonce prohlásil: „Kdybych takhle uměl zpívat, prodal bych klidně svou duši.“ Unikátní a capella sborovou tradici, kdy hlasy několika zpěváků splývají v jednu majestátní harmonii, obdivoval také Frank Zappa s Peterem Gabrielem, ten polyfonii přirovnal k „hlasům z nitra země, písním z úsvitu časů“.
Zatímco jinde v Evropě polyfonie vymizela, na Korsice a sousední Sardinii se zpívá už dlouhá staletí. Odvozuje se od zpěvu pastýřů, ženoucích stáda v letních měsících do hor a jednalo se vždy o tradiční hudbu obyčejných lidí, přestože texty jsou převážně v latině. Když Vatikán v 60. letech minulého století zrušil latinské bohoslužby, měla korsická polyfonie namále, přece jenom se víc než na venkově provozovala v kostelech. O to intenzivněji k ní ovšem Korsičané přilnuli a učinili z polyfonie svou jedinečnou hudební identitu. 
Extrémně rozmanitá polyfonie vedle sakrálních zahrnuje také světské, milostně poetické a pohřební písně, které dodnes neodmyslitelně patří k nejrůznějším slavnostem a běžnému životě na Korsice. Přestože je doménou mužů, v posledních letech se jí věnují také ženy. V éře world music se polyfonie stala předmětem zájmu muzikantů. Vedle tradičních a capella nahrávek s magickými hlasy se je možné setkat s písněmi doprovázenými akustickými nástroji nebo dokonce elektronikou, což je příklad alba Les nouvelles polyphonies corses od francouzského elektromága Hectora Zazou. Skladba Giramondu se pak stala součástí otevíracího ceremoniálu olympijských her v roce 1992 v Albertville.
Nejslavnější korsická skupina A Filetta se experimentů straní a drží se obnažených hlasů. V roce 1978 ji v městě Balagne z učitelů a knězů založil Jean - Claude Acquaviva. Překlad názvu skupiny znamená „kapradina“ a její silné a hluboce zapuštěné kořeny symbolizují samotnou polyfonii. A Filetta si během čtvrtstoletí koncertování a nahrávání získala ohromnou prestiž a popularitu a odborníci ji řadí k absolutnímu vrcholu polyfonního zpěvu. O Acquavivovi se říká, že skupinu vede s “nesmiřitelnou přísností, metronomickou přesností a hlubokou pokorou ke korsické autenticitě“.
Mnoha cenami ověnčená šestičlenná A Filetta se podílela i na celé řadě filmových soundtracků významných režisérů Jacquese Webera, Jacquese Perrina nebo Erica Valliho. Don Kent pak skupinu zachytil v dokumentu En concert á Ottawa.
(2008)
Foto: Archiv
Jiří Moravčík
