John McSherry: At First Light nejsou žádný keltský Hollywood
29.12.2009 | Irská tradiční hudba se zbavila stigmatu keltománie 90. let. Místo na baterie kláves a vlezlé melodie, jako například Enya nebo Clannad, sází současná generace hudebníků na vlastní výraz a přestože i ona se nebrání inovacím, její přístup už nemá nic společného s vypočítavou touhou jejich předchůdců zalíbit se na první poslech.
Po staletí na vesnicích nashromážděné muzikantství se s nimi dostává do kontaktu s moderní dobou, mistrovství legendárních hráčů posouvají ještě dál, baví je pracovat s fígly svých dědů a snažit se je trumfnou; přebírat od nich štafetový kolík. Do popředí se díky nim opět dostaly akustické nástroje, a jak říká irský zpěvák Iarla O´Lionáird, také muzikanti hrající „důvěryhodnou hudbu v souladu s tělem, podstatou a něčím, co oslovuje.“ Čerstvý vítr zavál do irské tradiční hudby s Johnem McSherrym, dudákem se smyslem pro nenásilnou inovaci tradičního dědictví.
John McSherry, s talentem od Pánaboha, pochází ze severoirského Belfastu. A protože vyrůstal v hudební rodině, na irské píšťaly (thin whistle) na loketní dudy (uillean pipe) hrál od dětství. Dvakrát se stal irským šampiónem na píšťaly a když zvítězil v prestižní dudácké soutěži Oireachtas, přizvala ho na turné legendární skupina The Chieftains. Její šéf, vynikající a pro irskou hudbu nepostradatelný dudák Paddy Moloney pak Johna bez přestání chválil, což se v irské muzikantské branži bere málem jako vysokoškolský titul. Moloney totiž v McSherrym okamžitě rozpoznal neobyčejně technicky oslnivého dudáckého inovátora s impozantními improvizačními schopnostmi a hráčskou intuicí, nepochybně vyplývající z neznalosti not. Koneckonců ani další irský dudácký velikán Davy Spillane, spolupracující běžně se symfonickými orchestry, nezná noty. „Většina velkých irských dudáků je nikdy nepotřebovala, hrála odjakživa srdcem,“, tvrdí Spillane.
Na konci 90. let John McSherry se stejně excelentním hráčem na flétny a píšťaly Michaelem McGoldrickem a dalšími vrstevníky založil skupinu Lúnasa, podle amerických New York Times “nejžhavější akustickou kapelu planety“. Zanedlouho pak s McGoldrickem, pod názvem At First Light natočili nesmírně úspěšné album, označené mnoha anketami za nejlepší tradiční nahrávku roku 2001. Když si Lúnasa pro zaneprázdněnost svých členů dala na čas přestávku, začal John McSherry spolupracovat s nejlepšími ostrovními muzikanty. S The Chieftains odjel na zmíněné koncertní turné, stal se členem skupiny Coolfin, vedenou dalším velikánem irské hudby, hráčem na bouzouki a producentem Donalem Lunnym, hostoval na albech bretaňského kytaristy Dan Ar Braze, slavné americké písničkářky Nanci Griffith, do studia ho přizvaly skupiny Clannad, The Corrs a celá řada dalších irských zpěváků a muzikantů toužících po působivě vřelému, ale i dynamickému zvuku jeho dud.
S McGoldrickem, dalším dudákem Francisem McIlduffem, houslistou Donalem O´Connorem a kytaristou Tony Byrnem založili kapelu pojmenovanou po úspěšném albu At First Light. McGoldrick s nimi nakonec pouze několikrát koncertoval (stale se mezitím členem skotských Capercaillie) a má-li čas, rád se k nim kdykoliv přidá, což ale nemění nic na tom, že McSherrym vedení At First Light jsou v Irsku považováni za superskupinu.
Co vás znám, dáváte přednost akustické irské hudbě, podobně jako celá řada hudebníků z vaší generace, která se objevila v 90. letech. V čem spatřujete přednost takového hraní před elektrickým folkrockem?
„Užívám si akustické hraní, protože v něm spatřuji hodně podnětného pro jakéhokoliv muzikanta. Musíte přitom pracovat daleko víc kreativněji a udržovat pozornost publika spíš emocemi než ranami do bubnů. Na druhou stranu mě těší hrát v kapelách s rockovou rytmikou.“
Irská hudba představovala ještě před nedávnem světový fenomén. Všichni ji ale říkali keltská. Bavil jsem se se spoustou muzikantů a ty termín keltská hudba dráždil. Vadí vám, když o vás říkají, že hrajete keltskou hudbu?
„Hraju hudbu pocházející ze všech keltských regionů. Miluji ji. Ovšem termín keltská hudba považuji za něco, co připomíná spíš Hollywood než Irsko.“
Pocházíte z Belfastu, tam se hraje ale trochu jiná hudba než dejme tomu na západě Irska. Je to důvod, proč jste si padli do oka s Michaelem McGoldrickem, rodákem z Anglie? Vždycky jsem měl za to, že mezi vámi to strašně jiskří. Viděl jsem vás hrát společně na koncertě a vyloženě jste si to užívali.
„Hudba ze severu Irska a Belfastu má obecně agresivnější, dynamičtější charakter. V Belfastu navíc existuje velmi vibrující klubová scéna, kde se odehrává mnoho sessions, při nichž se setkávají muzikanti mnoha krajů a stylů. Z těch sessions jsme s Michaelem vždy čerpali. Vzešel z nich náš dlouholetý muzikantský a přátelský vztah.“
Jak vlastně vznikl název At First Light.?
„At First Light má spojitost s celonočním hraním v belfastských klubech, kdy jsme chodili spát až s prvním denním světlem.“
Ve skupině Tamalin jste občas zabrousil do hudby z Východu Evropy, jinak jste většinou spolupracoval s lidmi blízkými irské, skotské či bretaňské hudbě. Vy nevěříte na fůze? Na jemnou inovaci a cizokrajné příměsi?
„Mám rád hodně stylů z celého světa. Rád je také míchám, i když ne zas tak často. Přesto jsem byl vždy pro inovaci a exotické ingredience. Chce to umět být ale k té hudbě citlivý a uctivý.“
(2006)
Foto: Yvetta Stránská, archiv
Jiří Moravčík
