Emer Mayock - Hudbu si prostě užívám
29.12.2009 | Pokud patříte mezi ortodoxní folkaře na jejichž tradici jim nesmí nikdo sahat ani náhodou nebo vyznavače akustického ševelení, raději na koncert Afro Celt Sound System nechoďte, pokud tedy necítíte naléhavou potřebu uzřít na vlastní oči to, co se nich říká, protože vás to moc nepotěší, případně byste se uprostřed té děsivé techno vřavy mohli byste se ocitnout v úzkých.
Jsou-li vám ovšem konvence ukradené, jste se na správném místě, zvlášť patříte-li mezi hudebníky. O stupínek výš pak stoji ti z nich, které oslovil Simon Emmerson, vůdce Afrokeltů. I když těm zase často není co závidět. Jedná se "o pastvu pro oči, kdy pukající hlava stěží stačí všechno sledovat.
Co vás však na hned napoprvé zaujme bude mladá, bokem sedící dudačka Emer Mayock, s vytřeštěným zrakem pozorující, co všechno dokáže rozblázněný chlap.
Jak jste se k Afrocelts dostala?
"Přidala jsem se k nim v roce 1999, kdy tam hrál Michael McGoldrick a přestával na ně mít čas. Nejsme ale spolu po celou dobu, tak dva tři měsíce v roce. No a mezitím si dělám na vlastních věcech. Je s nimi na cestách spousta legrace. Například Johnny Kalsi je neuvěřitelný a skvělý bubeník. Předtím, než jsem k Afrocelts nastoupila jsem ho neznala, protože samozřejmě irská hudba je někde jinde. Ale chci ho pozvat na své další album. Na jeho už jsem hrála."
Narodila jste se v irském hrabství Mayo. Jak se tamní hudba liší od zbytku irských hrabství? Davy Spillane mě říkal, že sakra hodně.
"To je pochopitelně, pokud pocházíte z jiného. Vaše hudba pak zní odlišně. V Mayo se se hraje jinak než na severu nebo v Donegalu, ale to se dá vztáhnout na celé Irsko. Nejde ani tak o jiný druh hudby, jako spíš o rozdílné přístupy a odlišnosti, třeba u různých verzí tradičních tanců."
Hudební flétnové a dudácké soutěže jste doma vyhrávala jako na běžícím páse, i tak jste v sedmnácti odjela za sourozenci do Dublinu poznávat svět. Oslovilo vás prý dokonce dublinské divadlo.
"Požádali mě o to přátelé a mě se ta práce moc líbila."
Dublin má prý vůbec velký vliv na mladé hudebníky z venkova.
"A divíte se? Není to ale pouze otázka hudby. Dublin je město, kde všechno podstatného odehrává. Jsou tu iniversity, spousta lidí z celého Irska se sem stěhuje za prací. Dublin je takový tavicí kotlík irské kultury. Musíte přece vědět, že nás v Irsku žije 3,5 milionu a z toho jeden a půl v Dublinu."
A jak to bylo s vámi, vítězkou regionálních soutěží?
"Jezdila jsem tam předtím často, takže jsem trefila z nádraží do centra. Víte tam se opravdu muzicíruje doslova všude. A já se svou dychtivostí po hraní jsem se najednou ocitla v ráji. Každou chvíli jsem někoho potkala a než jsem se nadála, už jsem stála na podiu a hrála. Trvalo to přes deset let."
Prý jste také spolupracovala s Donalem Lunnym?
"Jú, to bylo ohromné. Před lety dostal se svou kapelou zakázku od irské televize a přizval mě na několik skladeb."
Vy sama hrajete s celou řadou kapel sázejících ovšem na elektroniku, zatímco ve vlastních projektech dáváte přednost akustice. To si chcete od toho hluku odpočinout. Nebo vás to víc láká?
"Nikdy jsem neměla vlastní velkou kapelu. Je to otázka peněz. Ovšem i tak dávám raději přednost spojení menšího počtu muzikantů. Mám ráda zvuk flétny ve spojení s kytarou a perkusemi."
Takže spíš trio?
"Ano. Někdy také přizvu i další melodické nástroje, jako housle a akordeon. Ale abyste si nemyslel, ráda hraju i s velkými a hlasitými kapelami. Prostě to střídám a opravdu si to užívám."
Třeba jako s řeckou zpěvačkou Eleftheria Arvanitaki?
"Ta je fantastická! Koncertovali jsme s Afrocelts v Athénách a ona se na nás přišla podívat a hned na místě mě požádala, jstli bych ji nepomohla ve studiu s několika skladbami. Souhlasila jsem a ráno jsme se do toho pustily. Byla to pro mne velká zkušenost, s řeckými hudebníky jsem ještě nikdy nehrála. Byl tam třeba bouzoukista a já se nestačila divit, jak odlišně už dnes naše irské bouzouki zní, přestože pochází z Řecka. Pak jsem se do Athén ještě vrátila a vystoupila s Eleftheirou na několika koncertech. A ve spojení jsme nadále. Je to báječný člověk."
Jak z Afrocelts tak z Řekyně prý ale byli někteří irští tradicionalisté trochu na rozpacích. Na rozdíl od sousedního Skotska nejsou připraveni na takové multikulkturní kapely jako jsou tamní Shooglenifty nebo Peatbog Faeries. Proč tomu tak je?
"No ve Skotsku je to míchání opravdu populární. Ale i my máme třeba Kílu, hrající hodně elektricky. Mladé irské skupiny dávají zkrátka dnes větší přednost akustice, ale proč tomu tak je, to skutečně nevím. Je fakt, že od 90. let se tak ale děje stále častěji."
Není to třeba pozůstatek z celosvětové slávy Enyi a Clannad, kteří se svou nadpozemsky uchopenou irskou tradicí zamířili úplně někam jinam?
"Asi to tak bude. Protože tehdy se irská hudba dostala do daleko širšího světového podvědomí. Na druhé straně vím, že ti mladí se o ně vůbec nezajímají. Ani nechtějí. Nedivte se jim pak, že se vracejí na samý začátek. Ale nejde vždycky pouze jen o věc elektriky."
Co si vlastně představit pod pojmem keltská hudba?
"Ha,ha, ha. I vy? Myslím si, že jde o strašně vágní a široký termín, zahrnující až deset věcí najednou. Nikdy bych o sobě neřekla, že hraju keltskou hudbu. To rozhodně ne."
Takže hrajete irskou hudbu?
"Ano, irskou".
(2003)
Foto: Archiv
Jiří Moravčík
