The Dubliners : písně pro žíznivé
29.12.2009 | „Panebože, oni dokonce kopírují i naše chyby“, smál se zakladatel The Dubliners Ronnie Drew při pohledu na desítky následovníků, toužících dotknout se jejich nedostižné pijácké rozevlátosti a důvěryhodnosti, ani na okamžik nescházející z cesty poctivého muzikantského řemesla.
„U Dubliners jsem si uvědomil, že irská hudba může být stejně dobrá jako rock’n’roll,“ prohlásil kdysi jejich bezpochyby nejzdárnější učeň Shane MacGhowan, jehož The Pogues se ke kapele hlásili se stejnou uctivou vehemencí jako U2, Hothouse Flowers či Phil Lynnot od rockových Thin Lizzy, úspěšně startujících v roce 1973 dublinerskou verzí písně Whiskey In The Jar.
Když Paddy Moloney tvrdí, že alkohol je pro hudebníka prokletí, zní to na Ira dost nepatřičně, ale budiž. Pravdou je ale i to, že široký a rafinovaně vedený záběr zájmů The Chieftains a letité přátelské kontakty s Vatikánem opileckou image v podstatě vylučují. The Dubliners na ní odjakživa a se vší přirozeností naopak staví; pijácké písně a vůbec filosofie zakouřených pubů jim proto získaly světovou proslulost, respektovanou pány i kmány, spatřující v The Dubliners synonymum pro irskou hospodskou hudbu.
Kapela existuje už natolik dlouho, aby si dnes ještě někdo vzpomněl na éru pirátského Rádia Caroline omílajícího donekonečna lidovku Seven Drunken Nights, odkud se v roce 1967 přestěhovala na páté místo britské hitparády přímo mezi Jimiho Hendrixe, The Beatles a The Kinks: dokonalejší průlom na evropský trh aby jeden pohledal.
Příběh je to jednoduchý. V O’Donoghueho dublinském baru se při pátečních sessions scházela v roce 1962 čtyřka muzikantů a na plakátech stálo Ronnie Drew Folk Group. Pro budoucnost je podstatné s čím jednotliví muzikanti odkojení hudbou svých otců vstupovali na scénu: zpěvák a kytarista Ronnie Drew ( ročník 35 ) strávil přes tři roky ve Španělsku výukou flamenca, zatímco kytarista Ciaran Bourkes ( 35 ) jako andaluský Cikán vypadal, hrál a ‘o holku vás obral, než jste stačili mrknout’ a Barney McKenna už tehdy neměl na banjo v Irsku konkurenta; písničkářským tahounem byl však Luke Kelly ( 40): po vzoru beatníků už ve třinácti utíká z domova, v Anglii se mu dostává folkové průpravy od Ewana McColla a když ze Států dorazí Peggy a Pete Seeger s The Weavers, nemůže u toho chybět; seznámil také The Dubliners s irským dramatikem, skladatelem a stejně pomateným levičákem jako byl on sám, Brendanem Behanem.
Behan (23 ) byl pěkné kvítko: rozený radikál a opilec, prodělal výcvik u IRA, za napadení policisty střelnou zbraní ho v Londýně, kam se s rodiči na počátku války odstěhoval, odsoudili k trestu smrti, ale nakonec na amnestii pustili. Ve vězení doháněl vzdělání a psal; jeho drama The Quare Fellow je s drsným humorem pojatý obrázek o trestu smrti. V roce 1946 ho Angličané předali do Irska, kde Behana čekala národní sláva; všem ctitelům se pak poděkoval, když v televizi vystoupil nalitý jak dělo. Vypovídal se z toho v románech Borstal Boy ( Kluk z polepšovny ) a Confessions On A Irish Rebel ( Zpovědi irského rebela ) a vyzpíval s Kellym & spol, kterým začal říkat The Dubliners, v jemné narážce na Joyceho Dubliňany.
Když v roce 1964 vydávají The Dubliners své první album - The Dubliners with Luke Kelly - dopíjí Behan svou poslední sklenku a odchází na věčnost.
Spočítat následující dublinerské desky představuje práci pro zručného historika; jenom těch kompilací a koncertních záznamů na které lze narazit vydá na jedno odpoledne. Ze čtyřicetileté kariéry skupiny se ale rozhodně vyplatí vystopovat ranné nahrávky The Dubliners In Concert Finnegan Wakes ( už s houslistou a hráčem na píšťaly Johnem Sheahanem ) Seven Drunken Nights, Thirty Years A- Greying ( s hostujícími Rory Gallagherem, Hothouse Flowers a The Pogues ) a především defilé všech hitů, trojalbum The Definitive Transatlantic Collection s dvojalbem Roots. A konkrétně Roots vedle skladeb The Wild Rower, The Rocky Road The, The Black Velvet Band, Song For Ireland, The Old Triangle, Night Visiting Dublin Song nebo MacCollovy nesmrtelné Dirty Old Town poslouží i coby solidní orientace mezi letitými dublinerskými spolupracovníky: vedle vzácných nahrávek s Brendanem Behanem je tu přítomna i velká kamarádka, legendární irská zpěvačka a hráčka na banjo Margaret Barry; to ona přesvědčila The Dubliners k cestě do Států.
Říkalo se o ní, že zazpívá všude tam, kde najde i dav lidí; milovala proto fotbalové zápasy a za oceánem byla nesmírně populární. V roce 1973 dokonce vystupovala v newyorském Rockfeller Centre. Spolu s Clancy Brothers a The Dubliners patřila potom mezi nejvlivnější propagátory irské tradiční hudby ve Spojených Státech. Zatímco ale Clancy Brothers načali publikum spoléháním spíš na balady, dublinerští se vytasili s novátorskou, daleko novodobější - pro rockové publikum přijatelnou - sofistikovanou směsí irských a skotských lidovek, středověkých tanců barda O’Carolana a folkových příspěvků Ewana MacColla a zlomili svět nadobro; na štítě s heslem :“Těšit se z irské hudby neznamená být střízlivým suchopárem.“
Kapela ale funguje dodnes a i přes svůj věk jsou tito ‘jeskynní lidé irské hudby’ schopní si s vámi pohrát jako kočka s myší.
Z náročné služby u The Dubliners Pánbůh postupně odvolal v roce 1984 Kellyho a o čtyři roky později Bourkeho. Koncertováním a přehráváním stále stejných písní unavený Ronnie Drew odešel v roce 1996 a zemřel v srpnu 2008. „Ronnie byl Králem irské hudby a my jeho podanými,“ prohlásil Bono, který s vědomím, že s rakovinou statečně bojující Drew má bohužel všechny dny sečteny, zorganizoval natáčení skladby Ballad of Ronnie Drew.
„Chtěli jsme mu udělat radost, ubezpečit ho, že na něho pořád myslíme a nikdy nepřestaneme, i když od nás uteče kamsi nahoru,“ řekl Edge, podílející se s Bonem a Rubertem Hunterem na vzniku klenuté balady, nepostrádající humor.
Do studia ji přišli nazpívat Sinead O'Connor, Christy Moore, Andrea Corr, Shane MacGowan, Bob Geldof, Damien Dempsey, Gavin Friday, Jerry Fish, Paul Brady, Paddy Casey, Mick Pyro, Mundy, Chris de Burgh, Ronan Keating, Eleanor Shanley, Mary Coughlan a pochopitelně členové The Dubliners a The Chieftains.
Na všech je patrné, jak si to užili, přestože pod úsměvy skrývali smutek. „Ronie, ty parchente, ještě jsme nedopili,“ vkázal mu nad rakví Shane MacGowan.
Pohřbu v městečku Greystone v County Wicklow se zúčastnilo na tři tisíce lidí, včetně irské presidentky Mary McAleese.
Balad of Ronnie Drew
Here's to you, Ronnie Drew.
And as usual, the drinks are on Ronnie.
Here's to the Ronnie, the voice we adore
Like coals from a coal bucket scraping the floor
Sing out his praises in music and malt
And if you're not Irish, that isn't your fault
Raise up our voices like dogs in a pack
Thankful for honest men we never lack
We got 'em by twenties, we got 'em by ones
Them and their daughters and all of their sons
Here's to you, Ronnie Drew
Here's to you, Ronnie Drew
Ronnie Drew, we love you, yes we do
Here's to you, Ronnie Drew, here's to you
And what's it to any man whether or no'
Whether I'm easy or whether I'm true
As I lifted her petticoat easy and slow
And I tied up me sleeve for to buckle her shoe
Get up and go at it, five until five
When the whistle says beat it we come back alive
He'll sing to the heavens, he's stormy as hell
And wherever he goes, we'll be wishing him well
Here's to you, Ronnie Drew
Here's to you, Ronnie Drew
Ronnie Drew, we love you, yes we do
Here's to you, Ronnie Drew, here's to you
The dawn and the dust, the wise, the unjust
Kids in gambling games
The unheard, the unseen, the unwashed and the clean
Where the streets all have names
Baggot Street, Leeson Street, right on to Stephens Street
With lovers and loners who can hear all intoners
The goths and the ravers, immigrants and traders
Sing out Ronnie Drew
A life for a life or a hand for a hand
Trust in the music and strike up the band
The more that we sing the less that we fight
Time and again this is proved to be right
Build you a statue on St. Stephen's Green
No fairer monument ere to be seen
The statue of Ronnie Drew holding the hand
Of a girl with her hair in a black velvet band
Here's to you, Ronnie Drew
No stranger to devils or angles to tell
Here's to you, Ronnie Drew
A friend of a friend of a friend of a friend of a friend to you
Ronnie Drew, we love you, yes we do
Here's to you, Ronnie Drew, here's to you
Here's to you, Ronnie Drew, here's to you, Ronnie Drew
Here's to you, Ronnie Drew, here's to you, Ronnie Drew
And what's it to any man whether or no'
Whether I'm easy or whether I'm true
As I lifted her petticoat easy and slow
And I rolled up me sleeve for to buckle her shoe
(2008)
Foto: Archiv
Jiří Moravčík
