Manual de cortejo (2020)
Rodrigo Cuevas
Aris Música
08.11.2020 | Nejezděte do naší vesnice, protože máme slabou wi-fi a potřebujeme ji pro sebe, jinak si krásu Asturie užijte. Než bude pozdě a hurikán mcdonalizace všechno smete. Vzkaz asturijský zpěvák, hudebník a gay kabaretní umělec Rodrigo Cuevas podepřel albem Manual de cortejo a na poctě asturijských tradic se rovnou měrou podílel katalánský producent Raül Refree.
Pro rčení to tu ještě nebylo, by měl platit zakáz. Vzápětí na to, co ho použijeme, přijde totiž další hudební úkaz, k němuž je při napnutí veškeré představivosti těžké najít ekvivalent. Kníratého chlapa v sexy podvazkovém pásu, ženských šatech nebo jen ve slipech, vedoucího na uzdě osla, si s asturijským venkovem určitě nespojujeme, a není mnoho důvodu předpokládat, že bychom měli. Vyloučit to ale nemůžeme, doba už je taková. Dobře děláme: Rodrigo Cuevas se po rodné vesnici takhle nepromenáduje, s titulem Folklórní agitátor zato dává na vědomí, že španělský region Asturie sice trpí nedostatkem infrastruktury, práce a příležitostí pro mladé lidi, o nudě, tu ale nemůže být řeč. Aktivistickému nasazení „postmoderního tvůrce okamžiku“ podlehl i producent Raül Refree a vydal se s ním na desetidenní tůru po asturijském a galicijském venkově nasát místní hudební tradice a naslouchat posledním žijícím zpěvačkám. A protože víme, že když Raül někomu řekne ano, jdu do toho, výsledek dokážeme odhadnout: album doplněné videoklipy opravdu patří do kategorie „to tu ještě nebylo“, nikoliv však pro Cuevasův exhibicionimus, oslňuje elektro aktualizací starých písní a tanců, strhujícími rytmy akustických perkusí, hlasy a v neposlední řadě humornou nadsázkou, jakkoliv cílem zůstává seriozní připomenutí autentické síly a platnosti starobylé asturijské hudby, která podle Raüla dokáže znít stejně moderně jako současná avantgarda. Proto nezůstal jen v roli producenta: nechal se, a podobně to měl s Linou Rodrigues nebo Lee Ranaldem, uvést jako spoluautor, s vkladem své osobité elektroniky a práce se samply.
Klasický vystudovaný klavírista Rodrigo Cuevas za velkého zájmu objel Španělsko s hudebně-kabaretní show El Mundo por Montera, směsi travesti, opery buffa, glamrocku, reggaetonu a excentrického střetu asturijské tradice s elektronikou. Odzbrojil covery legendárního asturijského popového zpěváka Tino Casala a ženské oblečení udal jako přirozené umělecké vyjádření. Propadl také tradičním nástrojům, zvlášť galicijským tamburínám pandereitas. A když požádal Raüla o spolupráci, měl na mysli spíš přístup trad-modernistky Mercedes Peón než flamenko-popové Rosalíe.
Cuevas zpívá v asturčině, využívá občas auto-tune, nechává se unést rytmy tradičních tanců xiringüela, muiñeira a habaneras, a do několika skladeb s Raülem přizvali ženský sbor Adufeiras de Salitre z Galicie. V teskné baladě Rambalín se do Cuevasovy vzpomínky na krutě zavražděného Alberta Alonso Blanca alias Rambala, navzdory homosexualitě v rybářském městě Cimadevilla milovaného sociálního pracovníka, přidá mužský hornický sbor Coro Minero de Turon.
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
