More Than One (2020)
The Idumea Quartet
Penny Fiddle Records
08.11.2020 | Old-time music z Apalačských hor, Sacred harp, anglický folk a minimalismus v estetice klasické hudby, ačkoliv s ní členové smyččového The Idumea Quartetu předtím nikdy nepřišli do styku. Na debutu nejen nevšedně hrají, ke všemu ještě krásně zpívají.
O nejemotivnější pasáže filmu Návrat do Could Mountain se postarala hudba: hymnická píseň Idumea se vryla do paměti snad každému; i těm nejotrlejším. „Narodil jsem se, abych zemřel. Vzdal se těla a nechal duši odletět do neznámého světa. Probuzen zvukem trubky, vstanu ze svého hrobu a spatřím planoucí nebesa,“ zpíval kostelní sbor bez jakéhokoliv doprovou, přesto zněl jako monumentální symfonie. Intenzivně se vzdouvající Idumea patří k nejmrazivějším písním z repertoáru Sacred harp, s nímž lidé v kostele dodnes obdarovávají sebe a Boha.
A capella sborové zpívání Sacred Harp patří k nejranějším hudebním tradicím Spojených států, vlastně by se dalo říct, že je staré jako Amerika sama. Název nemá nic společného s harfou, ani žádným jiným nástrojem, odkazuje k lidskému hlasu a je odvozen od stejnojmenného zpěvníku vydaného v roce 1844 v Georgii. Společné zpívání, jakkoliv převážně duchovních písní, nevzešlo z popudu církve, ale naopak z přirozeného pocitu sounáležitosti emigrantů z britských ostrovů v novém domově: koloniální Nové Anglii, jihu a středozápadu Ameriky.
Sacred Harp spojilo zdánlivě neslučitelné: staré lidové anglické balady, církevní chorály a jejich americké verze. Odtut pak už byl jen kousek k old-time music z Apalačských hor, prehistorické hudbě předcházející bluegrassu a country, na kterou The Idumea Quartet upřel rovněž pozornost, jenom si u toho umanul, že přitom musí znít jako klasické smyččcové kvarteto.
Američané - Jane Rothfield (housle) a Nathan Bontrager (cello) – Skot Ewan Macdonald (housle) a Britka Becka Wolfe (viola) mají nejrůznější hudební minulost. Někdo slavnější, jiný méně, od roku 2016 je ale spojuje zájem o tradiční a folkovou hudbu a ve vlastní skladbě Carthy Hoose se Jane přiznává, jak hodně ji ovlivnili Waterson:Carthy, když s nimi u nich doma v kuchyni hrávala.
A k zajímavé pointě spěje také Silver Dagger: píseň proslavená v 60.letech Joan Baez tím, že ji během rozcházení s Bobem Dylanem na koncertu v New Yorku uvedla jako jednu z jeho neznámých, ačkoliv jde o starou anglickou milostnou píseň zdomácnělou v Apalačských horách. Baez ji zařadila na svůj albový debut a Silver Dagger i pod jinými názvy začala žít novým popkulturním životem, aby se obloukem vrátila k tradičnější podobě, jakkoliv se to tak v podání The Idumea Qurtetu nemusí na první pohled zdát.
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
