Walls Have Ears (2020)
Transglobal Underground
Mule Satellite
08.11.2020 |
Hrajte hodně nahlas a získáte jistotu, že se dostanete tam, kam potřebujete. Do stavu blaženosti… nebo tak nějak. S albem Transglobálů? To jako vážně? Nic proti kmotrům fúzí, přece jenom to však s nimi šlo poslední léta z kopce a zaujmout dokázali jen věrné nebo doufající. A na koncertech občas ani ty. Takže ještě jednou: jděte do toho a fakt nahlas, spousta vydařených skladeb do vás pak vlétne napoprvé.
Nazývat Transglobály kapelou byl vždycky eufemismus, profilovali se totiž spíš jako volný projekt producentů, zvoucích často do studia, koho potkali. Každopádně někdo ze čtveřice Hamid Mantu, Tim Whelan, Nick Dubulah a Natacha Atlas byl k mání vždycky, a pakliže se znovu společně rozhodli vypnout k takovému výkonu, chvalme Pána. I za návrat zpívajícího perkusisty TUUPa, dechaře Larryho Whelana, hráče na tabla a dhol Rava Neiyyara a hosty. Ideálně zapadají do představ autorů obvyklého worldbeatového pelmelu, kdy skladba to nálada jiného druhu.
Rozbasované reggae City In Peril je díky trumpetě londýnské jazzmanky Yazz Ahmed neodolatelné, o podobně rozhoupaném duetu TUUPa s jihoafrickou dračicí Ingrid Webster ani nemluvě. Ódu na londýnské metro Mind The Gap v bollywoodském stylu si užívá sitaristka Sheema Mukherjee a elektro taneční gnawa dupárnu Stand Up (Nifhamou) alžírský rai zpěvák Sofiane Saidi, před kterým se Natacha nechtěla nechat zahanbit, takže s ním kvílí jak už dlouho ne. Hned na to vás uhrane jemně rytmicky tepající a soundtrackový pop Chant Sans Adresse od francouzsko-tuniské zpěvačky Nawel Ben Kraïem – záležitost u Transglobálů hodně nevšední. Arabsko-hindi duet Natachy se Sheemou Ruma Jhuma také lahodí sluchu, o tom žádná, nese v sobě ale přece jenom zdaleka víc předvídatelnosti.
Kdo by to čekal, že nové album Transglobálů nebudete chtít dát z ruky, v tomhle smyslu opravdu hodně překvapili. Za revolucionáře už samozřejmě nejsou, do výprodeje zdá se, ale pořád ještě nepatří.
(pro UNI)
Jiří Moravčík
