Bayti Fi Rasi (2020)
A-WA
S-Curve Records
08.11.2020 | Tři izraelsko-jemenské sestry Heimovy přesně vědí, kým jsou a kam jdou, a i kdyby ve světě zabloudily, nepadnou na kolena, protože si svůj domov nosí v hlavě.
Staré jemenské písně a moudra babičky Ráchel na debutovém albu aktualizují elektronikou, hip hopem, popem a reggae. Zpívají arabsky, vypadají jinak, feminismem nešetří, a přesto dokázaly, že být Mizrachim může být v Izraeli najednou v pohodě.
Od dob krále Šalamouna, tedy od 9. století před naším letopočtem, žila v Jemenu početná židovská komunita, jedna z nejstarších v diaspoře. Uprostřed muslimské společnosti a přes mnoho dějiných zvratů si dokázala udržet unikátní kulturu, tradice a relativní náboženskou svobodu. Se vznikem státu Izrael na ní ale dopadly těžké protižidovské pogromy. Židé před nimi hromadně utíkali do přístavního města Aden, na jehož okraji vznikl tábor Geula (Spása), odkud byla v rámci tajné izraelské operace Létající koberec v období 1949-50 americkými a britskými letadly přepravena do Izraele prakticky celá jemenská židovská komunita. Konkrétně 47 tisíc lidí, považovaných v nové vlasti za Mizrachim, jak se židovským přistěhovalcům z muslimských zemí říká.
Ti z nejchudších prošli poušť naboso; mnozí stovky kilometrů. Smrti se nebáli, zato když poprvé v životě uviděli letadlo, dostali strach. Uklidnil je rabín s odkazem na knihu Exodus: Tohle je váš orel a vezme vás do země zaslíbené. Biblické proroctví o návratu do vlasti na orlích křídlech se naplnilo. Život si tehdy zachránili také prarodiče sester. Nejstarší syn z jejich deseti už v Izraeli narozených dětí se pak rozhodl žít v pouštní oblasti na jihu země, kde s manželkou v údolí Arava založili vesnici Shaharut.
Než sestry Tair,
Liron a Tagel propadly jemenské tradiční hudbě zpívané v takřka zaniklém
arabsko-židovském dialektu, viděly se jinak: jako popové zpěvačky z MTV,
s dobře naposlouchanými otcovými alby progresivního rocku 70.let. Dětský sen se jim zprvu rozplynul:
z Liron se stala bytová architektka a z Tagel grafička. Jediná Tair
v Tel Avivu vystudovala jazzovou konzervatoř a bakalářský titul získala za
práci o jemenské ženské hudbě. Ta má svá specifika: s ohledem na
náboženská omezení takřka postrádá melodické nástroje a stojí na hlasech
zpěvaček doprovázejících se hrou na perkuse, což u těch nejchudších byly třeba
plechové barely. Po příchodu do Izraele získaly přístup k bubnům, houslím
nebo klávesám, a v této moderní podobě jemenské písně na mezinárodní scénu
uvedla v 80.letech slavná izraelská popová zpěvačka jemenského původu Ofra
Haza.
Ani fascinace uměním starých žen, od kterých se učily zpívat, neodradila sestry
Haimovy od potřeby nalézt si pod názvem A-WA (arabsky ano) vlastní styl. „Nezajímá nás tradice ani autentičnost,
protože takové ve skutečnosti nejsme. Zdůrazňujeme své kořeny, ale žijeme
v Izraeli a milujeme hip hop,“ vysvětlily hudební plán Tomerovi
Yosefovi ze skupiny Balkan Beat Box, který jim v roce 2015 vyprodukoval
singl Habib Galbi (Love Of My Heart). Průlomový v mnoha ohledech: na
vrcholu izraelského žebříčku se poprvé ocitla arabsky zpívaná skladba, jejíž
popularita se virálním způsobem přehnala také muslimským světem a za obrovskou
sledovaností videoklipu tušíme hlavně ženy. Než sestrám z nebe spadnou růžové
hidžáby a v poušti naleznou terenní džíp, patří jen svému manželovi. On
práská bičem, ony od rána do večera dřou. Útěk symbolizuje osvobození od tradičního
patriarchálního systému a rovnost pohlaví, kdy se ženy mohou bez následků
přidat k tančícím mužům. Rozesmáté, moderně oblečené a v teniskách.
„Naše babička žila v prostředí, které ženu považovalo za člověka druhé kategorie. Nesměla do synagogy, zbavili ji práva naučit se číst a psát, manžela ji určila rodina a tak neustále cestovala. A když se jí ptali, proč si konečně nenajde domov, odpovídala: protože ho nosím ve své hlavě. Než jsme Ráchel stačily poznat, zemřela, její příběhy a moudra nás inspirovaly k přemýšlení o postavení dnešních žen, životě uprchlíků v cizí zemi a co pro nás znamená jemenská identita,“ vysvětlila Tair téma debutového alba Bayti Fi Rasi (My Home Is In My Head), kdy se A-WA s důvěrou obrátily na dalšího člena Balkan Beat Boxu, producenta Tamira Muskata. Rozšířil hypnotický elektro-popový zvuk o reggae, funky a surf rock, aniž by cokoliv ubral z jemenského pozadí a gradace vokálních harmonií, čerpajících emotivní sílu z arabsko-židovského dialektu.
Album má koncepční charakter a představuje jakýsi dialog s babičkou, kdy ne všechny příběhy vycházejí z reality, jako sebevědomá a hrdá žena vychází ovšem Ráchel ze všech. Duch jejího feministické prohlášení plyne i ze skladby Mudbira: tři pastýřky s vysokými klobouky, jaké se nosí v Jemenu, utančí muže a ve spánku jim ukradnou stádo skotu.
V Hana Mash Hu Al Yaman (Here is not Yemen) mají sestry zpočátku na hlavách hliníkové ešusy, nádobí spojené s uprchlickými tábory. Do takového se po příjezdu do Izraele dostala také Ráchel, kde jí bylo důrazně sděleno: tady není žádný Jemen. Nepatřila totiž k aškenázským evropským Židům, ale k Mizrachim, takže k těm z pohledu Izraelců méněceným. Namísto bytu dostala stan, zbyla na ní pouze podřadná práce a nesměla mluvit arabsky, pouze hebrejsky.
Reggae skladba Al Asad vypráví o ženě napadené lvem. Zachránila se, těsně před smrtí se však neobávala o život, ale o dceru, na kterou by čekal osud sirotka. „Dostala se do režimu přežití, kdy nemyslela jen na sebe. Pro nás to také znamená, že i při dnešním strachu z poplašných zpráv máme myslet rozumně,“ tvrdí trio A-WA.
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
